„Proč je Vladimir Putin v Rusku tak populární? Když vezmeme v potaz, že se země sotva dostala z dvouleté recese, kterou vyvolalo spojení sankcí a nízkých cen ropy, dalo by se předpokládat, že podpora prezidenta zeslábla. Ale ne. Jeho hodnocení je stále ještě neuvěřitelně vysoko — mění se podle sociologických výzkumů a dat, ale často přesahuje 80 procent. Jak je to možné?" pokládá si otázku Jay Ogilvy.

Podle novináře je popularita pro mnoho Američanů záhadou, protože stále přemýšlí o Rusku v obrazech studené války. Tento negativní názor na zemi je podporován stereotypy západní masové kultury s jejími nekončícími ruskými zločinci.

Jakožto bývalého pracovníka KGB si ruského prezidenta občané USA představují jako tyrana, protože hned po rozpadu SSSR byly vidět příznaky návratu k totalitě.

Aby byly částečně rozehnány chybné názory o Rusku, kterými jsou zašpiněna přední média, Ogivly nabízí exkurz do nedávné historie země. Protože podle něj jen tak lze pochopit, proč se mnozí, i když ne všichni, Rusové drží tak vysokého mínění o svém prezidentovi.

Po skončení studené války mnozí ve svobodném světě vydechli s velkou úlevou a byli připravení se setkat s otevřenou náručí Rusů, „kteří se zbavili břímě komunismu a totality". Ale 90. léta nebyla pro zemi světlou dobou rozkvětu demokracie, ale naopak se topila v chaosu.

V roce 1991 se k moci dostal Boris Jelcin a už za dva roky jeho tanky atakovaly parlament. Částečně kvůli špatně organizovanému přechodu k tržním vztahům se ekonomika ocitla v ruinách. Lidé ztráceli důchody a úspory. Pro mnohé se stal jejich život ještě složitějším, než měli v totalitě. V roce 1998 rubl padl a většina ruských bank byla položena.

Takový byl stav na začátku nového tisíciletí: Rusko ztratilo status jedné ze dvou světových velmocí a v její ekonomice vládl bordel. A potom otěže vlády převzal Putin. Ekonomická situace se stabilizovala, během následujících 14 let reálné platy Rusů vzrostly sedmkrát.

„Za Putina se miliony Rusů připojily ke světové střední třídě. Je jasné, že bez vysokých cen ropy by ruská ekonomika lehce nepředbíhala ekonomiky partnerů v „Velké sedmičce" od roku 2000 do roku 2014," poznamenává Ogivly.

Nejde jen o ekonomiku, a právě proto popularita Putina neutrpěla kvůli velice výraznému snížení příjmů obyvatelstva během několika posledních let. Po chaosu a bídě devadesátých let, ztráty statusu velmoci mohli být obyvatelé země znovu hrdí. „Právě kvůli tomu, když Putin anexoval Krym, většina Rusu prožívala radost," vysvětluje novinář.

„Rusko společně s druhými zeměmi by mohlo řešit množství otázek, ať už ekologii, boj s terorismem nebo světovou ekonomiku. Ale celá tragédie situace je v tom, že jsme se ocitli pod hromadou nejasných motivů, špatného tisku a propásnutých šancí," je si jist autor článku.

Fantazie maluje množství alternativních scénářů rozvoje událostí. Například v roce 1991 se Spojené státy nemusely rozptylovat první válkou v Perském zálivu a mohly pomoci Rusku přejít z plánované na tržní ekonomiku, podobně jako západní Německo pomohlo východnímu po pádu Berlínské zdi.

„Není už pozdě na to, aby se doufalo v pozitivní východisko? Vše záleží na tom, jakého názoru na ruského prezidenta se držíte. Pokud je Putin skutečně takovým zločincem, jak ho popisují západní média, tak nemají jeho vztahy s Trumpem žádný smysl. Na druhou stranu pokud má ruský prezident stálou podporu svého národa, je možné, že má nadšení z něho a uznání ze strany Trumpa jakožto partnera velký smysl," uzavírá Ogivly.