S rodiči jsme pouštěli s tatínkem doma vyrobeného draka a pálili bramborovou nať, pekli jsme si na poli po dosběru zapomenuté brambory, nejvíce chutnaly, co pukaly, osolené. O dětské práci se nemluvilo, jezdili jsme i na chmel, dbali o nás dva bývalí piloti Britského královského letectva RAF. Nebyli za službu vlasti, jakkoliv trestáni, okamžitě po přistání po válce demobilizovali. Kdyby zůstali v poválečné armádě, byli by obviněni zradou ze služby královně a britské zpravodajské službě. Oba byli krásní; předali nám kousínek svého života. Naučili nás podávat jinému ruku a dívat se mu přímo do očí. Dneska mi podává ruku i státník a dívá se mi místo do očí do země.

Ale nazpět k bramborám.

Jsem přece z bramborářského kraje, říká se mu zcela nepřípadně – Vysočina. Jsme přece dojednoho z Českomoravské vysočiny. Dva okresy – jeden český Havlíčkův Brod a druhý moravský – Jihlava a spolu s dalším slovenským, Popradem, stačily k soběstačnosti brambor celého Československa. Trochu jsme i z každoroční produkce vyvezli k sousedům. Něco jsme využili k pálení líhu a něco k výrobě škrobu, část k sadbě.

Desetiletí se přátelím s nejlepšími pěstiteli brambor. Patří k nim i zcela výjimečný rod Rasochových, ing. Marie Rasochové a Ing. Vlastimila Rasochy a nyní už druhé pokolení rodu – přátelím se i s jejich synem - s dalším Ing. Vlastimilem Rasochou. Zpočátku šlo o kamarádství druhu studentského; trochu o generaci sedláků z rodu Františka Čuby. Dohromady už při vysokoškolském studiu – František i Vlastimil - věděli, že mají nadosmrti sedlačinu v sobě od pánaboha. Žádnou farmařinu, jak nyní říká i ministr pro zemědělství. Nebylo nad ně lepších studentů. Marie dodneška nesložila ruce do klína. Rasochovi byli, co je znám, umanutí bramborami. Neplatila o nich lidová pověra, kterou jsem si vytýčil v titulku řádek. Výzkumníci – Rasochovi starší – udělali pro české a moravské bramborářství jako málokdo.

Když jsem po roce 1990 pracoval v gastronomických časopisech, zásobovala mne Marie těmi nejlepšími recepty k jídlům z brambor. A pokaždé se vyznala, po jakých odrůdách sáhnout pro štědrovečení bramborový salát nebo pro „hazedlopřesbydlo“, či pro opravdový bramborák. Zrovna včera mi na bramborovém poli za Olešnou řekla, že třicet dkg brambor ve stravě denně znamená celodenní potřebnou dávku vitamínu C.

Dneska je už v této proslulé rodině kvalifikovaný pokračovatel, znalý světa i jazyků – evropský bramborář - mladý Rasocha. Znalý evropských bramborářských vlajkových lodí, jejich mořských majáků, jakými jsou Belgie, Německo, Francie, Holandsko a Anglie.Ty určují hospodářské bramborářské postavení a ceny brambor, nejenom na evropském trhu, disponují největšími plochami brambor. Například Belgie zvýšila jejich plochy za posledních pět let o 21, 7 % . Tato situace snižuje českou produkci a zvyšuje jejich dovoz ze zahraničí. Rasocha ví, že dalším, kdo čeká na příležitost na českém trhu brambor, je Polsko. Má k takovému kroku veškeré předpoklady. Značné plochy i nižší výrobní ceny.

Novým jevem na světovém trhu brambor a zejména v Evropě jsou brambory pro stále se zvyšující výrobu hranolků. Evropa se prosazuje vývozem brambor pro jejich výrobu. Vyváží je do Asie a do Latinské Ameriky a tím nahrazuje dosavadní vývoz brambor z USA.

České a moravské bramborářství, které se integrovalo do evropské produkce a jejího trhu, nehraje prim.

Při pohledu na současná pole Českomoravské vysočiny, žluté a zelené pláně řepky a kukuřice, při absenci brambor a jetelovin, nehorázným vybíjením početních stavú skotu a vepřů, je člověku k pláči. Kdo to způsobil? Neslzíme jenom nad hospodařením se zemědělskou půdou, která je stále více zaplevelena plechovými či sádrokartonovými a betonovými skladovacími hangáry, nešetrným zařazením plodin, které neslouží k obživě, ale spíše pro potřebu bioplynek, ale hlavně nad tím, kam se nám to poděl selský rozum.

Kam se ztratila moudrost předků, zemědělského školství a zemědělské vědy o tom, že centimetr úrodné půdy vzniká více než sto let. Zničit jej dokážeme během několik minut. Největším škůdcem je dneska hlavně člověk, průmyslová výroba, zemědělství i stavebnictví a války, přejmenované na mírové mise.

Nejsem sám, kdo se setkává s názory (možná z určitého pohledu zčásti oprávněnými), že brambory, bez rozdílu jejich velikosti, pěstují především jenom hlupáci. Za dosavadních podmínek v České republice a tedy i na Českomoravské vysočině.

Ve Znojmě jsem si koupil předevčírem nepoživatelný chleba, upečený v Říčanech u Prahy (s pekařem do kádě) a v Jihlavě jsem se zakousl do nasládlých brambor, přešlých mrazem, dovezených ze Znojemska, namísto okurek.

Čert aby se v tom vyznal, sám bych dal přednost sedlákům – z rodu Rasochů a Čubů. Ať si kdo chce co chce říká nebo ať si lamentuje nad rozlitým mlékem. .

Popisek k foto:

1. Ing. Vlastimil Rasocha, ředitel Medipo Agras a především bramborář.
2. Rozvetou bramborová pole i napřesrok?