Ministerstvo obrany RF před tím zveřejnilo unikátní dokumenty o osvobození Polska během Velké vlastenecké války.

Ve Varšavě tvrdí, že publikace Ministerstva obrany je určena k tomu, aby bylo dokázáno, že Poláci považovali vojáky Rudé armády pouze za osvoboditele. Tuto tézi IPN nazývá předpojatou a dokumenty speciálně vybranými a vytrženými z kontextu a komentáře neobjektivními. Podle názoru autorů zprávy „falešný obraz" osvobození Polska je uváděna už v úvodu k publikaci.

Jde o větu: „V létě 1944 vojska 1. Běloruského frontu se u Brestu přiblížila k hranicím Sovětského svazu. Bylo zahájeno osvobozování Polska od německo-fašistické okupace". Tady „falzifikace" spočívá v tom, že IPN se domnívá, že v létě 1944 byly povinné předválečné hranice Polska a ty překročila Rudá armáda už v lednu téhož roku.

„Od této chvíle začalo „osvobozování" Polska, jehož symbolem byly neslavné události ve Vilniusu. Po vyhnání Němců z města Rudá armáda a NKVD obklíčily a odzbrojily kolem osmi tisíc vojáků Zemské Armády, účastnících se bitev o osvobození města, které potom odvezli do Kalugy. Důstojníky ZA zatkli a vyvezli do táborů v SSSR. Tak vypadalo „osvobození Kresů", řekli v institutu.

Podle názoru IPN pro převážnou většinu Poláků Rudá armáda nepřinesla osvobození, ale „nové, i když samozřejmě nesrovnatelné s německou okupací, zotročení". „Ve snaze dostat polskou stranu do pozice „vděčnosti" za „osvobození" od německé okupace si ruská strana musí pamatovat, že polské země se ocitly zřejmě pod nejkrutější okupací následkem smluv, uzavřených mezi Sovětským svazem a třetí říší v srpnu a v září 1939 — podstatou těchto dohod bylo zničení Polska oběma totalitními státy", řekli v institutu.