V posledních letech se u nás rozšířil takový nešvar, že když politik či politická strana nemají co nabídnout, začnou strašit Ruskem, Čínou, Babišem nebo vládou s přímou či nepřímou účastí KSČM. Politické strany napříč politickým spektrem rezignovaly na jakékoliv reformy.

České hospodářství stabilně a dobře roste, nezaměstnanost je na rekordně nízké úrovní, kdy se dá fakticky mluvit o plné zaměstnanosti a peněženky občanů jsou také slušně naplněné, byť tradiční české škarohlídctví nám nedovolí si přiznat, že tak dobře jsme se nikdy v minulosti neměli.

A právě v tučných letech je nutné pamatovat na léta hubená. Česká republika nemá vyřešené financování zdravotnictví. Dnešní třicátníci netuší, jaký budou mít důchod. Žádná politická strana nepředložila koncept důchodové reformy. Jedna část politického hřiště chce více utrácet a projídat ekonomický růst a druhá strana chce také utrácet jen s tím rozdílem, že láká občany na nižší daně a omezení byrokracie. Nikdo nemá odvahu říci, jaký je skutečný stav věci a co je nutné udělat s ohledem na příští desetiletí. Zřejmě opravdu začneme s láskou vzpomínat na časy, kdy se o přízeň voličů utkával Václav Klaus s Milošem Zemanen. To měla politika obsah.

Jestliže jako strana nemám voličům co nabídnout, musím začít strašit. Proto jsme svědky urputného politického boje, zda vyslat či nevyslat naše vojáky do Pobaltí. Co by tak Putin s tím Pobaltím asi dělal? Proč by útočil na členské státy NATO, když ví, jaká by byla reakce. Opět jsme svědky laciného strašení, které má ve voličích vzbudit zdání, že nás Rusko ohrožuje ,a proto je nutné se bránit a současně se ještě více přiklonit k Bruselu.

Při použití zdravého selského rozumu musíme dojít k závěru, že naši svobodu, bezpečnost a klasickou parlamentní demokracii neohrožuje Putinovo Rusko, ale Evropská unie pod vedením kancléřky Merkelové.

Byla a je to Angela Merkelová, která zapříčinila současnou migrační krizi. Ona a její partneři v Bruselu otevřeli hranice a pustili do Evropy lidi, o kterých věděli a vědí pouze to, jakého jsou pohlaví. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy kupříkladu při cestě z Prahy do Paříže jste takřka vysvlečeni do naha a na druhé straně proudí přes hranice tisíce a tisíce lidí bez jakékoliv kontroly.

Evropská města žijí v permanentním strachu z teroristického útoku. Bezpečnostní opatření stojí nemalé finanční prostředky a stejně nedokáží zabránit těm největším teroristkým zdrůdnostem. Navíc tato opatření velmi razantně omezují svobodu jednotlivce a pod rouškou strachu o nás státní orgány získávají stále detailnější informace. Vše pod falešnou nálepkou boje proti terorismu. Že před 10 lety byla Evropa relativně klidný a bezpečný kontinent, si dnes už těžko někdo vzpomene.

Politická korektnost vytlačuje hodnoty a tradice, na kterých se Evropa zrodila a dosáhla svého pokroku. Dnes se my přizpůsobujeme jiným kulturám, které mají jediný cíl, a to zničení a ovládnutí Evropy. My jim s tím pomáháme a ještě za to platíme.

Evropská unie s pečlivostí sobě vlastní pracuje na posílení centrální bruselské vlády a omezení vlivu národních států. Tato změna ve výsledku znamená faktický konec klasické parlamentní demokracie. Nárok na úspěch a podporu režimního tisku mají pouze ty strany a hnutí, které jsou loajální k EU. Evropský mediální prostor funguje obdobně jako Rudé Právo v Československu před rokem 1989.

Je škoda, že občané jinak mluví u piva a jinak se chovají u volebních uren. Nebylo by tak možné, aby Sněmovnu ovládaly strany, které jsou pro zavedení eura, když přes 70% lidí euro nechce. Zatím však máme stále plné sklenice piva, to léto u moře si také dopřejeme, tak proč se namáhat s nějakou změnou. Až nám to pivo někdo rozlije, bude už ale asi pozdě.

Čtěte také: