Existuje jeden mýtus o Estonsku, který jednoduše nemá právo na další existenci. Je to ve společnosti vytvořený názor, že jsou Estonci málo emocionální a pomalí. Všechno je to úplná blbost. Tam, kde je to potřeba, obyvatelé baltské republiky reagují okamžitě. A mají emoce… A prosím, nejhlubší a nejméně racionální emocí je nepřízeň k Rusku. Jak jinak můžeme vysvětlit natolik tvrdohlavé a důsledné zničení v základu jakékoli myšlenky o možné spolupráci s východním sousedem dokonce i tam, kde existuje přímá ekonomická výhoda.
A jak například napsal v časopisu Eesti Päevaleht poslanec Evropského parlamentu Urmas Paet: „Plán podniku EVR Cargo, který paří státu, o vzetí půjčky na to, aby za 35 milionů euro objednali u ruského závodu vagóny a využili tamější deficit vagonů a dali je tam do pronájmu, zní, jako by tato Estonsku patřící firma byla v jiné realitě. Nebo jako by se Estonsko rozhodlo, že Evropskou unií zavedené sankce vůči Rusku nic neznamenají.
Případ druhý. Nedávno estonský ministr zahraničních věcí Sven Mikser poskytl rozhovor jednomu z německých vydavatelství, ve kterém se s houževnatostí hodnou pro jiné použití snažil dokázat to, že stavba plynovodu Severní proud 2 je pro Evropu špatná. Estonsko s Gazpromem bojuje dlouho, okamžitě odmítá jakékoli jeho návrhy na spolupráci, která by mohla garantovat to, že by byly každý rok do rozpočtu země převedeny desítky milionů eur. Mikser se snaží ujistit řadu zemí EU v tom, že je potřeba předat Evropské komisi právo na jednání s Ruskem o budoucím plynovodu. Podle všeho je to předpoklad pro to, že projekt uvízne v nekonečném sjednávání a tam také bude pohřben.
Přitom ministr moc dobře ví, že Německo prudce vystupuje proti podobným otázkám, o čemž informovala kancléřka Angela Merkelová a estonského premiéra Jüri Ratase. O to více je slyšet názor garantující negativní politické a ekonomické následky.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.