Nyní vypracovává Rusko nejnovější ICBM RS-28 Sarmat, kterou k ozbrojení přijmou mezi lety 2018 a 2020. O tom, jak se rozvíjely ruské raketové zbraně a jaký vývoj byl základem pro Sarmat, najdete ve článku RIA Novosti.

První generace a sedmička

V roce 1946 vyšlo usnesení Rady ministrů o vytvoření a sériové výrobě řízených balistických raket dalekého doletu, které bylo počátečním bodem ve formování nového druhu Ozbrojených sil — raketových vojsk. Měsíc před dodáním USA vypustily trofejní německou raketu Fay-2 na polygonu White Sandes a bylo jasné, že světová rovnováha sil je v ohrožení.

První sovětská mezikontinentální balistická raketa R-7 startovala v roce 1957. R7 mohla nést až tři tuny užitečného nákladu na vzdálenost osm tisíc kilometrů. Bojová část byla vyrobena na základě první domácí taktické letecky dopravované jaderné bomby. R-7 byla do výzbroje přijata 20. ledna 1960. Rychle ji vyměnila R-7A s délkou letu 12 tisíc kilometrů. Rakety vypouštěli z nadzemního otevřeného startu.

Komponenty s vysokým bodem varu

V 60. — 70. letech se SSSR začal své přezbrojení na ICBM druhé generace, které létají na palivo s komponenty o vysokém bodu varu (okysličovadla z kyseliny dusičné a asymetrický dimethylhydrazin). Do roku 1965 bylo vyvinuto 186 startovacích instalací komplexu R-16 a R-16U. R-16 se stala první mezikontinentální raketou létající na dlouhodobě skladované pohonné hmoty, výhodou ve srovnání s R-7 jsou bojové, spouštěcí a cenové ukazatele a mohla nést bojovou hlavici o hmotnosti až dvou tun na vzdálenost 11-13 tisíc kilometrů.

Ve vojscích přijali rakety s toxickým heptylem nevlídně, ale zkrácení času na přípravu ke startu sehrálo rozhodující roli. Rakety s komponenty s vysokým bodem varu mohly pobývat v natankovaném stavu dlouhou dobu bez ztrát komponentů paliva. To bylo dokázáno na pokusu vypuštění raket střední vzdálenosti R-12 a R-14. Kromě toho vysoká citlivost otevřených startovacích komplexů donutila konstruktéry schovat raketu pod zem do zabezpečovacích šachtových startovacích zařízení.

Jeden start — několik útoků

V 70. — 80. letech byly v SSSR vytvořeny ICBM třetí a čtvrté generace s oddělujícími se bojovými hlavicemi a zvýšenou přesností. V roce 1975 se do bojové služby dostala těžká raketa R-36M (RS-20A Satan), která se posléze stala základní údernou sílou sovětských a ruských raketových vojsk strategického nasazení (RVSN). Raketa je unikátní svou třídou a dodnes nemá ve světě konkurenci.

Na konci 80. let začala výroba mobilních a statických komplexů čtvrté generace (RS-12M Topol, RS-22, RS-20V Vojevod), které jsou v modernizované verzi součástí ruských RVSN do dnes. V roce 1996 RVSN začaly získávat ICBM páté generace RS-12M2 Topol-M se statickou základnou, v letech 2009 a 2010 se do RVSN zavádí pluky ozbrojené novým mobilním komplexem Topol-M.

Váha má význam

K dnešnímu dni jsou ruská raketová vojska vyzbrojena pěti druhy raketových komplexů: RS-20M Vojevod, RS-18A, RS-12M Topol, RS-12M2 Topol-M a RS-24 Jars. Nejtěžší z nich je raketa Vojvada, která dokáže nést až 8,8 tun bojového nákladu. Tato raketa nese deset oddělujících se jaderných bojových hlavic, každá o síle jedné megatuny. Jeden útok Vojvody dokáže setřít z povrchu zemského velkoměsto o rozměru New Yorku. Ostatní rakety mají podstatně nižší výkon, například Jars nese termojadernou hlavici o celkové síle, jež o málo převyšuje jednu megatunu.

Avšak komplex Vojvoda není věčný, morálně stárne. Právě místo znamenitého Satana (tak Vojvoda nazývají podle klasifikace NATO) musí přijít novější Sarmat.

Ještě jeden Satan

Startovací váha Sarmatu je něco málo pod 110 tun. Nehledě na menší hmotnost, kterou může nést (do 5 tun), Sarmat překoná Vojvodu energetickou efektivitou a bude vybaven prostředky pro překonání amerických protiraketových systémů. Startovací šachty nových raket budou maximálně bráněny fyzicky, pro celkové zničení jedné startovací šachty je potřeba minimálně 7 jaderných útoků vysoké přesnosti.

Vzdálenost Sarmatu bude přesahovat 11 tisíc kilometrů, raketa může nést od 10 do 15 oddělujících se bojových hlavic, z nichž má každá kapacitu 750 kilotun. K cíli budou bojové hlavice dolétat nadzvukovou rychlosti podle programu individuálního navádění. Zachytit bojovou část bude těžké: v závislosti na situaci mohou manévrovat jako okřídlené nebo nadzvukové rakety. Americký web Business Insider zařadil Sarmat společně s Jarsem na seznam nejvíce smrtonosných ruských zbraní. V materiálu se uvádí, že v NATO už novou.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.