Nebo raději zrušme tyto § trestního zákoníku? (snad jsem nějaký nepřehlédl):

355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob

356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

1. odstavec 365 Schvalování trestného činu

404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka

405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia

407 Podněcování útočné války.

Všechny tyto § mají společné, že jejich jediným cílem je kriminalizovat projev. Přesněji PROJEV NÁZORU. Na rozdíl od křivé výpovědi, poplašné zprávy a podobných, kde je omezení svobody projevu odůvodněné, je nebezpečnost činů, na něž cílí, v podstatě žádná.

Tedy žádná nebezpečnost, když vycházíme z předpokladů, že svéprávní lidé vědí, že názory lidí bývají různorodé. I vyhraněné, neobvyklé, apod. A že v takovém světě dokážou fungovat: nechytají je z toho záchvaty zuřivosti ani paniky, dokážou se neporvat s lidmi s protichůdnými názory, nebo naopak na všechno skočit a pro dobrého řečníka či spisovatele i skočit z okna.

T. G. Masaryk řekl: „Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“ V diskusi se, jak známo, říkají, mimo jiné, názory. Když budou nějaké názory z diskuse vyloučeny, předpokládá to, aby fungoval arbitr, který je bude vylučovat. Když máme tak kompetentního arbitra, nabízí se ovšem otázka, jestli by arbitr neměl radši rovnou vládnout a diskutující mít nanejvýš poradní hlas. Nebo můžou názory hlasováním vylučovat sami diskutující. To by byl sám sebe ovlivňující, vysoce nepředvídatelný a jednosměrný kruh.

Dále jestli neplatí předpoklady o žádné nebezpečnosti, je demokracie vysloveně hazardérství: Aby lidé, co musí být chráněni před škodlivými projevy, protože jejich intelekt nestačí na to, aby poslali do háje někoho, když jim řekne například „pojďte vymlátit ten dům přičmoudlých socek“, mluvili do státu s celou jeho ohromnou mocí a prostředky. To by pak byly jen 2 naděje: Že demokratické volby a referenda jsou magie, která z hlasů ignorantů, tupců a hysteriků vyrobí dobré zastupitele a rozhodnutí. (V tom případě by z toho také vyplývalo, že demokracie zákonitě musí dobře fungovat v každé zemi). 2. naděje spočívá v tom, že nějakou zákonitostí dějin se nakonec, byť třeba po dlouhé době, k moci vždy nějak dostanou informovaní, moudří a zodpovědní lidé. Kteří zakáží špatné, nebezpečné věci. A které volby od moci nemůžou odstavit. Demokracie pak je jen hračka k zábavě a lepšímu pocitu voličů.

Abych a byl férový, ještě možnosti: ignorance, pokrytectví, zametání tohohle rozporu pod koberec.