V poslední době jsem nějaký roztržitý. Mám pocit, že obrovský stroj času mě chytil za límec a odtáhl do minulosti — sice daleké, ale bolestně známé. Znovu sedím v „leninské" místnosti roty, kde jsem vykonával vojenskou službu. Komisař přednáší o zákeřných úmyslech imperialistů, kteří celé noci nespí a přemýšlí, jak by mi nenápadně něco provedli.

Všechny tyto vzpomínky se vybavují v paměti v souvislosti se zprávami o tom, jak připravují vojáky NATO, kteří přijíždějí na území Estonska k výkonu služby. Například dánští vojáci, kteří se co nejdříve připojí k tomuto kontingentu, musí absolvovat speciální kurzy. Na nich se naučí, jak na samém počátku odhalit „falešnou informaci" a potom s ní úspěšně bojovat. „Falešná informace" se bude krást ze strany Ruska samozřejmě.

Nejzajímavější je místo předání a způsob dodání této informace k uším vojáků. Podle údajů dánské rozvědky získaných pravděpodobně výsledkem mimořádně složité speciální operace jsou v tomto kontextu zvláště nebezpečné různé estonské provozovny, v nichž se pije, a také ženy, které se v nich nacházejí.

Tyto ženy samozřejmě nejsou obyčejné, ale speciálně vyškolené ruské „medové pasti". Mají za úkol svést vojáky s cílem dalšího využití ve špionáži, samozřejmě ve prospěch Ruska a proti Dánskému království i celému západnímu světu v nejširším slova smyslu.

Představivost živě kreslí obrázky. Úplně jako ve filmech pro dospělé, kde během pikantních scén krásné ruské špionky nejen vyzvídají vojenské tajemství, ale i vsugerují hodnoty, které jsou západnímu člověku cizí. Je zábavné, že tato pohádka o zákeřných ruských svůdnicích nezní na území Estonska první rok a vypadá to, že se stala jakousi vnucující se myšlenkou a možná dokonce touhou v horečné představivosti mladých mužů ve vojenské uniformě. Poprvé zazněla z úst ředitele departamentu informací Estonska (Služba zahraniční rozvědky) Mikka Marrana. Řekl, že připouští možnost, že Moskva (a kdo jiný) vytvořila jakési „medové pasti" na britské vojáky a teď se k nim natáhli ještě i dánští…

Vypadá to, že produkce podobných historek nadlouho zajistí kousek chleba a kousíček másla od vojenských sil a rozvědky těm, kteří rádi vymýšlejí pohádky. Nám zbývá pouze zásobit se popcornem a čekat na pokračování. A ještě by bylo velmi zajímavé pohrabat se v životopisu předků Mikka Marrana. Možná bychom zjistili, že jeho táta byl sovětský politruk nebo dědeček ze stranické komise veteránů KSSS. Mají totiž úplně stejné názory. Zřejmě je to dědičné.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce