Plány vybavení bojových lodí nejnovější laserovou zbraní oznámili Američané ještě na jaře 2013. A kontradmirál Matthew Klunder tehdy prohlásil: „Nejnovější technologie umožňují vytvářet laserové paprsky, které zachytí cíl a neztratí ho nezávisle na pohybech lodi v podmínkách silného větru a vlnobití. Laser bude cíl rozřezávat jako pájecí lampa. Kromě toho může nová zbraň „oslepovat" fotografické kamery výzvědných letadel". Admirál pravdaže připustil snížení efektivity laserové zbraně při použití proti rychle se pohybujícím cílům — nadzvukovým letounům a raketám.

A skutečně, bojový laser má maximální dosah jen ve vzduchoprázdném prostoru, a halasná americká prohlášení na toto téma vždy slibují víc, než ukazují výsledky zkoušek. Čtenáři, kteří si dobře pamatují školní fyziku, přijali nový úspěch amerického obranného průmyslu skepticky. Experti byli jednomyslní: podobné systémy neohrožují zatím bojové lodi a letadla, laserová děla jsou příliš závislá na výkonu generátoru a na vzdálenosti do cíle. „Elektřina od menšího obyčejného generátoru", o níž se zmínil Christopher Well, vyvolává velké pochyby — tím spíše, že laserové zařízení bylo umístěno na obrovské transportní lodi dlouhé 173 metrů, o výtlaku přes 16 tisíc tun.

Světelné iluze a kolize

Demonstrace „superzbraní" v USA se vždy ukážou být reklamou, jejímž hlavním cílem je ospravedlnit obrovské výdaje na jejich vývoj, anebo zapůsobit velkým dojmem na země třetího světa. V nynějším Perském zálivu je tato akce adresována nesporně Íránu. Co nás ale čeká v perspektivě?

Systém laserových zbraní (LaWS) na transportním doku USS Ponce byl poprvé vyzkoušen v Perském zálivu v roce 2014, a pokrok od té doby není zřejmý. Dnes nejsou odpovědi na celou řadu závažných otázek. Jaký byl výkon laserového zařízení? V jaké vzdálenosti byl cíl zasažen? Měl odrazový povlak? Jakou rychlostí letěl? Je vyloučena marketinková mystifikace?

Přednostmi laserové zbraně jsou rychlost a přesnost, možnost „oslepit" cíl, absence demaskujících efektů jako třeba oheň a kouř, poměrná levnost „výstřelu" (jejich „zásoba" je omezena jenom výkonem zdroje energie). Paprsek nemá žádnou hmotnost a nepotřebuje balistickou korekci. Proč tedy zručné bojové lasery nevytlačily dosud tradiční zbrojní systémy?

Klíčovým nedostatkem je vysoká spotřeba energie. A když se někdy objeví kompaktní a nevyčerpatelný zdroj energie, pak nikam nezmizí refrakce — laserový paprsek se v atmosféře rozšiřuje a ztrácí zaostření (snižuje se jeho teplota). Proto vzdálenost jeho bojového použití se omezuje na tři až pět kilometrů (délka vlny a jiné triky velkou roli nehrají). A dokonce v této vzdálenosti špatné počasí (déšť, mlha) nebo odrazový povlak cíle (třeba zrcadlo odráží laserový paprsek nezávisle na výkonu) mění superzbraň v neužitečnou hračku.

Zcela nesmyslnou věcí se ukázal být například americký bojový laser vzdušné dislokace, „protiraketový sen" v hodnotě 5,3 miliardy dolarů. Projekt byl zrušen nehledě na existenci fungujícího prototypu YAL-1A rozmístěného v letadle Boeing 747-400F. Systém se vyvíjel pro ničení balistických raket nepřítele. Laser byl úspěšně vyzkoušen, ukázalo se však, že jeho „dostřel" je pro reálné bojové akce naprosto nedostatečný.

Závody kilowattů

Nehledě na trnitou cestu laserového paprsku v zemské atmosféře můžeme předpokládat, že v nejbližších letech budou taktické laserové zbraně přijaty do výzbroje v několika zemích světa. Třeba Američané hodlají instalovat laserové pušky na stíhačkách F-35, na letadlové lodi Gerald R. Ford a na torpédoborcích třídy Zumwalt.

Bojové laserové systémy rozpracovávají vytrvale britští, němečtí, indičtí, čínští, japonští a samozřejmě i ruští odborníci. Náměstek ministra obrany RF Jurij Borisov oznámil v roce 2016 přijetí do výzbroje „jednotlivých vzorků laserových zbraní", které mohou být rozmístěny na letadlech, kolových a pásových bojových vozidlech, a také na lodích vojenského námořnictva. Pokračují zkoušky ruského laserového komplexu vzdušné dislokace (nosičem je transportní letadlo Il-76). Laserovou zbraň dostane možná i nejnovější stíhačka MiG-35.

Laserový systém PRO Nautilus vyvíjeli koncem 90. let společně američtí a izraelští odborníci. Izrael však z tohoto programu vystoupil. Američané využili nahromaděných zkušeností při projektování laserového systému PRO Skyguard (jeho zkoušky začaly v roce 2008). Později vyvíjely v USA společnosti Boeing a BAE Systems nový obranný systém TLS, který měl podle myšlenky projektantů zasahovat okřídlené rakety, vrtulníky, letadla a hladinové cíle ve vzdálenosti až pět kilometrů. Společnost Lockheed Martin předvedla v roce 2012 kompaktní laserový komplex PVO ADAM pro ničení bezpilotních letounů, dělostřeleckých granátů, raket a min ve vzdálenosti až pět kilometrů.

Mimochodem, starší ruská nadzvuková protilodní raketa P-700 Granit přelétá toto pásmo laserového ostřelování přibližně za šest vteřin.

V USA vyzkoušeli v roce 2013 laserový systém o výkonu 10 kilowattů, a údajně jím sestřelili několik min a bezpilotní letoun. V letošním roce se plánovalo vyzkoušet zařízení o výkonu 50 kilowattů. Možná, že do roku 2020 se objeví také 100kilowattový vzorek. Avšak pro ničení balistických a okřídlených raket v atmosféře je potřebný stokrát větší výkon.

Tak či onak, laserové systémy se už uplatnily v nejrůznějších sférách vědy a techniky (přehrávače kompaktních disků, měřící přístroje, holografie, chirurgie, obrábění kovů). A možná, že nynější „atmosférická" úsilí odborníků obranného průmyslu budou mít nepředvídatelný užitečný výsledek pro mírové pozemšťany.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce