Ne náhodou je právě k tomuto incidentu nyní připoutána zvýšená pozornost jak ruského Ministerstva zahraničních věcí, tak pravděpodobně i všech profesionálních diplomatických služeb. Které nejsou však zavlečené pouze do „majetkového konfliktu" dvou jaderných velmocí, ale i třetích zemí.

Věc se má tak. Mnohem více propagované kybernetické hrozby, ať už o nich píšou cokoliv, zatím vypadají celkem abstraktně. A diplomaty vyhostili skoro pokaždé.

Věc to není moc příjemná, ale zcela běžná.

Ale zabavení diplomatického majetku, který je zásadně nedotknutelný a chráněný všemi myslitelnými i nemyslitelnými normami mezinárodního práva, dvoustrannými smlouvami a mezinárodními úmluvami, to už je mnohem nebezpečnější precedens. Jen proto, že zpochybňuje právě tyto „normy mezinárodního práva" a tím přirozeně snižuje stávající světové uspořádání.

Ve skutečnosti předchozí americká administrativa při odchodu nezpůsobila problémy tolik aktuálnímu prezidentovi Trumpovi, jako celé mezinárodní diplomacii. V tom je ten problém. Anglosaské právo je tradičně založeno právě na „precedentech". A jestli faktické zabavení ruského majetku v Americe, který je chráněn diplomatickou imunitou, bude nějakým způsobem „legalizováno", bude možné se na tento precedens odkazovat při jakýchkoliv pokusech na jiný suverénní majetek Ruské federace.

Nejde pouze o majetek Ruska, na tomto světě je hromada aktiv z pohledu Američanů, které pouze z podivného nedorozumění patří nějakým třetím zemím, které nejsou hodné toho, aby tímto přijatým majetkem nakládaly.

Byl by důvod. Jak ukazují zkušenosti posledních desetiletí, s „důvody" si americké orgány příliš hlavu nelámou. Dostatečně zdvořile se jen tak zajímat. A mají majitelé vše v pořádku, co se týče demokracie a lidských práv?

Žádné zvláštní „důkazy" nepotřebují. Stačí „silná jistota" Washingtonu, že objekt určený k zabavení je vinen v něčem strašném.

Všechno to vytváří docela zajímavou právní kolizi, která dělá světové uspořádání mnohem nebezpečnějším než vojenské akce na území třetích zemí. Právě proto, že situace není jen bezprecedentní, ale že se přímo týká právě dvoustranných vztahů dvou světových jaderných velmocí.

Právě proto jsou nyní důležitá jednání náměstka ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Rjabkova a náměstka amerického ministra zahraničních věcí Toma Shannona. Řeší v tomto případě nelehké otázky ohledně diplomatických domů. Fakticky jde o potenciální konflikt, na jehož pozadí celé „domové dovádění" vypadá jako nevinná dětská hra.

Tady není důležitá pouze samotná skutečnost vrácení nebo nevrácení diplomatického majetku, ale i to, jak to bude vyřízeno. Kreml už několikrát preventivně oznamoval, že považuje za nepřijatelné, aby Washington předkládal nějaké podmínky pro návrat ruského diplomatického majetku v USA. Oznamoval to také „hlas ruského prezidenta" Dmitrij Peskov. A jestli to v nejbližší době nebude vyřešeno, bude muset ruská strana přijmout docela tvrdé kroky, které se stěží zastaví pouze na „zrcadlových opatření".

Jediné, co se může počítat za pozitivní pro Rusko, je radikální snížení jakékoliv možnosti argumentace ve prospěch umístění ruských peněz v amerických cenných papírech. Protože hlavním argumentem procesu investice těchto peněz do americké ekonomiky do tohoto okamžiku bylo, že to není příliš výhodné, ale aspoň velmi spolehlivé.

Poté, co nyní americká strana demonstrativně naplivala dokonce na Vídeňskou úmluvu, rozhovory o jakékoliv spolehlivosti podobného typu investice začínají vyvolávat otázky.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce