Západ Ukrajinské sovětské socialistické republiky byl okupován německými vojsky v létě roku 1941. Vysvobození Ukrajiny ozbrojenými silami SSSR bylo dokončeno na podzim roku 1944. Kulminací konfliktů mezi polským a ukrajinským obyvatelstvem západní Ukrajiny byly události léta roku 1943, které jsou známé jako Volyňský masakr. V tento den ukrajinští nacionalisté zaútočili najednou na 150 polských vesnic.

„Němci štvali Poláky proti Ukrajincům a Ukrajince proti Polákům. Tím je odváděli od svého hlavního nepřítele, kterým byli Němci," je uvedeno v politické zprávě velitele politického útvaru 60. armády První ukrajinské fronty generála Isajeva.

V citovaném dokumentu je vyzdvižen neobvykle vyhrocený národní spor mezi Ukrajinci a Poláky, který zesilovali všemožně fašisté. Tím se konkrétně vysvětluje, že Ukrajince, žijící na území měst Jarosław, Přemyšl a Zamość (v současnosti jsou všechny v Polsku), zajímala nejvíce otázka, jestli budou tyto oblasti spadat pod SSSR.

Také se poukazuje na to, že se na sovětské důstojníky obracelo mnoho Poláků, kteří utíkali ze západní Ukrajiny, kde je pronásledovali banderovci a žádali o vyjasnění, jestli se mohou vrátit do svých bydlišť.