A kdo se tak nechová, je nejen ten špatný, ale za chyby mocných vlastně může. To už pak chyby mocní neudělají, protože ve snášení hněvu a síry na hlavy nevinných jsou nedostižní. Tak se pomalu a jistě přetváří západní demokracie, která má ještě sílu se tak tvářit, protože ve zbytku zdravého rozumu, což je vlastně zbytek pudu sebezáchovy, dosud tato demokracie, zdá se, jakž takž funguje.  

Test předložený jakýmsi Projectem Implicity, který měl odhalit myšlení lidí při předložení fotografií osob černé pleti a jiných národností, si prý právě Češi spojovali s velkou negací. Rozuměj, odmítali s nimi jakýkoliv kontakt. Tak se nad tím chvilku zamysleme. Kdo je vlastně rasista? Ten, který veřejně odmítá všechny lidské rasy krom té svojí, a hledá si k tomu nějakou záminku, kterou pak s velkým nasazením plní. Že to připomíná holocaust a pogromy na Židech a Cikánech? Správně. Přesně tohle je rasista, ničící životy druhých.

A teď co znamená jakýsi výzkum a reflexe Čechů na to, co se děje ve světě. Zejména v těch zemích, kde jakékoliv názorové odchylky od oficiálních politických postojů jsou pranýřovány jako nevhodné, ne-li přímo rasistické. Pod tímto pláštíkem teče krev nevinných a multikulti pitomci pak strkají hlavu do písku. Život jde dál, mrtví přibývají, i toho písku pro hlavy, které už dávno měly být z politického dění smeteny, je stále dost. Vnímavý Čech to vidí, slyší a má z těch zemí už nepřeberně příkladů, aby se stejné tragédie neděly u něho doma. Říká se tomu sebereflexe, protože právě Čech ji stále ještě má a snad i dostatek toho zdravého ruzumu.

Ten projevil u zmíněného testu a ti, co už mají vlastní rozum poněkud zdeformovaný zásluhou svých politických špiček, rozhodné postoje a názory Čechů už asi nechápou. Pak by se měl ptát právě Čech, zda autoři toho testu nejsou rasisté sami o sobě. Jiný názor přece ještě neznamená jít někomu po krku. Na Západě už to zřejmě začíná být společenskou normou. Takovou tou sebevražednou, protože všechno vždycky chvíli trvá. Západ už připomíná blázna, který vyskočil z okna ve dvacátém patře. Po celou dobu pádu se ubezpečoval, že „pořád je to ještě dobrý.“