Celý rok se vlekla aféra Russiagate, založená vlastně jen na jediné otázce: spikl se prezident Trump během své kampaně s Rusy, zvláště pak ve věci nabourání počítačových účtů Národního sjezdu Demokratické strany (Democratic National Convention, DNC)?

Požár v Trump Tower a přistižený Pinocchio 

Až do minulého týdne zněla odpověď jednoznačně “ne”. Neboli, jak v březnu letošního roku prohlásil bývalý ředitel CIA Mike Morrel: “Co se týče otázky spiknutí lidí z Trumpovy kampaně a Rusů… vidíme kouř, ale nevidíme vůbec žádný oheň… není to ani malý táboráček, ani svíčka, ba ani jiskra.”

Jenže minulý týden vyšlo najevo, že v Trump Tower přece jen nějaký ten požár vypukl. Jak se ukázalo, 9. června 2016 se Donald Trump mladší, Jared Kuschner a Paul Manafort sešli s Rusy - v očekávání, že od nich dostanou nějakou špínu týkající se kampaně Hillary Clintonové. 

To samo o sobě není žádný zločin. Ale je to hloupá chyba. Donald junior totiž předtím setrvale prohlašoval, že se žádné setkávání a kutí piklí s Rusy nikdy nekonalo. Když byl přistižen in flagranti, čtyři dny se choval tak, že by to zahanbilo i Pinocchia. Nos mu možná vším tím lhaním nepovyrostl, ale to je asi jediný rozdíl.

Čtěte ZDE: Na tom, co chce Trump, nezáleží: Washington ovládají jiní. Deep state chce válku stůj co stůj. Živé sny o Velkém Izraeli. Podceňují Rusko a Čína fatální hrozbu? Západní média již zcela utopená ve lži

Stínohra zakrývá puč

A zatímco na veřejnost pronikaly další a další detaily ze schůzky z 9. června, Trumpovi příznivci mohli jen stát a nechávat rozpuštěné Trumpovo máslo, aby jim pomalu stékalo po hlavách. Anti-trumpovská média byla zatím na koni a mohla dělat přesně to, co celou dobu chtěla - udržovat pozornost veřejnosti s laserovou přesností na aféře Russiagate.

Celá tato příhoda podtrhuje důležitou pravdu naší doby: V 19. století mít moc znamenalo kontrolovat výrobní prostředky. Dnes totéž znamená kontrola nad prostředky lidské komunikace. 

Kdo má pod kontrolou zaměření mediálních reflektorů, rozhoduje o tom, o čem většina lidí mluví a přemýšlí. A mainstreamová média jsou pevně rozhodnuta, že reflektory zaměří na Trumpa a Rusko - což také znamená dovedně ukrýt ve stínu to, oč jim skutečně jde: to jest rozbití Trumpovy vlády, vedoucí nakonec k jeho odstranění.

Smrtelně nebezpečné úniky

Téměř denně jsme svědky “úniků dat” z vyšetřujících a bezpečnostních složek americké administrativy, které mají jediný cíl - poškodit současného prezidenta. Připomeňme si: jen několik dní po nástupu prezidenta do funkce to byl mediální výstřel popravčí čety, založený na únicích zpravodajských informací o schůzce generála Michaela Flynna s ruským velvyslancem, co donutilo prezidenta Flynna propustit.

Pak unikla informace o schůzce v Oválné pracovně, na níž prezident ruskému ministru zahraničí oznámil, že izraelská rozvědka objevila důkazy o tom, že ISIS vyvíjí bomby namontovatelné do počítačů k využití v civilních linkových letadlech. To nejen poškodilo prezidenta, ale především vyburcovalo ISIS k větší bdělosti a ohrozilo izraelské zpravodajské zdroje a metody.

Čtěte ZDE: Nepříjemná pravda vs. Velká Lež: Ruští hackeři uvízli v říši pohádek. Posadil Obama agenty na letadlo do Moskvy? Slavný komentátor: Důležité je to, co nevíme. Skuteční zločinci sedí na úřadech

Pokrytectví

Některé z úniků dat z národních bezpečnostních složek jsou prostě jen porušením přísahy dotyčného zachovávat mlčení o státních tajemstvích. Jiné jsou také porušením federálních zákonů. Přesto tisk se zdroji úniků vesele spolupracuje a odvděčuje se jim přesně tak, jak chtějí. Za prvé tím, že jejich zprávy publikuje, za druhé tím, že je chrání před odhalením a trestním stíháním za zločiny, které páchají.

Cíle “leakerů” z "Hlubokého státu" (Deep State) a médií jsou totiž vzájemně provázané a jdou skvěle dohromady. Ukázat to lze dobře na příkladu původní “aféry Russiagate”:

Důvěrné e-maily DNC a Johna Podesty byly nabourány - tedy ukradeny, možná ruskými hackery z řad zpravodajské komunity - a předány WIkiLeaks. Jenže kdo byl třetím a nepostradatelným komplicem v celé věci? Samozřejmě, média sama. Zatímco “ruské útoky” odsuzovala jako “válku proti naší demokracii”, publikovala ovoce této “války”, jako by se nechumelilo. Byla to přece média, kdo odhalil, co Podesta komu psal, a především jak se DNC spiklo proti Berniemu Sandersovi.

Pokud média měla za to, že jsou ruské hackerské útoky “zločinem proti naší demokracii”, proč na něm spolupracovala? Copak to není pokrytectví monumentálních rozměrů, odsuzovat Rusy za to, že někomu nabourají e-mailový účet, zatímco obsah toho účtu sázím na první stranu svého deníku?

Kradená auta mediokracie

A nejde jen o to, že washingtonská média obchodují s kradenými tajemstvími a materiálem. Především jde o to, že obecné povědomí o tom, že mají zájem na zveřejnění státních tajemství a ochraně těch, kdo je prozradili, podporuje neloajalitu kriminálních rozměrů, která se šíří mezi úředníky. 

Náš mediální mainstream se zkrátka chová jako člověk, který tvrdí, že by auto nikdy neukradl, ale celkem mu nevadí kradená a přestříkaná auta prodávat dál. Někteří novináři dobře vědí, kdo za úniky stojí, ale chrání zdroje své i svých kolegů se stejnou vervou. Veřejnost zatím tápe v temnotách a nemůže se dopídit toho, jaký je skutečný smysl celé téhle šarády, a kdo to vlastně sabotuje prezidenta, v něhož vkládali takové naděje.

Demokracie leží v temnotách. 

Čtěte ZDE: Čtyři neobyčejné večery s PRIMOU: Vladimír Putin dal jasně najevo, že Rusko válku nechce. Rozběsnil tím Kavárnu od Washingtonu po Prahu. Normalizační novináři opět ve službách moci. Horší, než za Husáka

Hrajeme s falešnými kartami

Nemá snad americký lid “právo vědět” také to, kdo jsou ti vládní úředníci, kteří denně klopí státní tajemství na stůl jen proto, aby zničili vlastního prezidenta? Není snad identita někoho, kdo páchá sabotáž, legitimním předmětem vyšetřování? Neměli bychom podobné povahy odhalit a rychle je vypakovat ze státních služeb? Žádá snad někdo ustavení zvláštního vyšetřovatele, který by zkoumal zločiny, spáchané spiknutím novinářů a úředníků, týkající se kradených tajemství americké republiky?     

Co tím chceme říci, je především toto: Trumpovi se od začátku ke hře nabízejí pouze cinknuté karty. 

Úředníci z exekutivy denně přivážejí čerstvé maso, kterým krmí hladovějící skandál. Anti-trumpovská média jsou jimi fascinována jako had indickým fakírem. Je to Watergate jejich generace. Jako správné hejno žraloků cítí krev, když zraněná prezidentova popularita krvácí v mediálních vodách. Pullitzerovy ceny volají. A žraloci jsou bez sebe nadšením - nesnášejí totiž jak prezidenta Trumpa, tak především vše, co představuje.

Je těžko říci, kdy tohle skončí. Téměř nemožné je si ale představit, že konec bude dobrý pro tuto zemi.

Zdroj. 

Tagy článku