„Stalo se to ve čtvrtek pozdě večer kolem jedenácté hodiny. Seděla jsem v autobusu a jela domů do Wals-Siezenheimu. Autobus dorazil na zastávku Herrenau, kde nastoupil muž v džínách a červeném tričku. Nevěnovala jsem mu pozornost, ale nemohla jsem neslyšet jeho konverzaci s řidičem. Muž měl špatnou jízdenku a řidič jej na to v přátelském tónu upozornil s tím, že může i tak nastoupit,“ cituje deník dívku s tím, že muž s bradkou vypadal jako Turek.

Přestože řidič chtěl vzít mladého přistěhovalce i bez správné jízdenky, mladíkovi to nestačilo. „Muž najednou zavřel dveře, začal křičet a vrhl se na řidiče. Jako by se úplně pomátl na rozumu. Řidič nabádal cestující, aby přivolali policisty, ale nikdo z těch pěti lidí v autobuse se k tomu neměl. Já jsem měla vybitý mobilní telefon a na chvíli jsem zpanikařila. Byla jsem v šoku, ale vzala jsem aspoň bezpečnostní kladivo a rozbila jsem okno. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.“

„Nejdřív jsem byla sotva schopna trefit se do skla, jak se mi třásly ruce. Ale pokračovala jsem pořád dál a dál, až se mi podařilo rozbít dostatečně velkou díru. Šlo to dost těžko, protože okno bylo překryto reklamním poutačem. Potom jsem se tou dírou protáhla konečně ven a snažila se zastavit některé z projíždějících aut. Podařilo se mi to asi až u pátého. Dokonce i řidič jiného autobusu pokračoval dál a dělal, že nic nevidí,“ podivuje se dívka.

Z autobusů poté za dívkou vyskočila také třicetiletá žena, pravděpodobně turistka z Číny. „Bohužel dopadla na hlavu a utrpěla vážné zranění,“ uvedla statečná patnáctiletá dívka. Turecký násilník však spravedlnosti unikl. Využil nastalé paniky a vytratil se z místa činu dříve, než dorazila policie. Musela jsem jít ještě tu noc na výslech na policii a v nemocnici mi ošetřovali poranění ruky způsobené střepy.“

Domů se dívka dostala dle svých slov až kolem třetí hodiny ráno. „Nemohla jsem ale usnout, protože jsem stále myslela na ty hrozné věci. Jsem v každém případě ráda, že se nakonec nestalo něco ještě horšího. I přes tuto zkušenost se budu i v budoucnu snažit pomoci těm, kteří to potřebují. Teď chci ale na to všechno zapomenout a užívat si prázdniny, po kterých nastoupím do restaurace v Salzburgu.“