Demonstrace v Hamburku byly nejen očekávané, ale představily všem zúčastněným politickým vykopávkám šok v nejpaničtější podobě.

Žádný summit nebo zasedání MMF se neobešly bez pouličních bitev naštvaných, ponížených, přehlížených.  Jen pro připomínku to bylo Toronto 2011 a G-7 v německém Garmischi 2015.

Nelze ji definovat politicky, psychologicky ani sociologicky.

Jasné je jen to, že její protagonisté jsou výsledným lidským produktem lží, násilí a cynické hamižnosti.

Jejich vzorem není nikdo jiný než vládnoucí elita, kerá se začíná vlastního Frankensteinova výtvoru děsit.

Hamburk je reálným projevem toho, že lidé pod třicet už nevěří, že by stranicky organizované vládnutí mohlo vyřešit problémy světa nebo řídit moderní stát.

Nedemonstruje se za přežitou socialistickou demokracii, vhodnou v 21. století leda tak pro předindustrální společnost venkovské komunity, kdy se chodilo pěšky  nebo jezdilo na koni na náves.

Dnešní demokracie je řízena na plný úvazek profesionálními politiky z různých politických stran, kterým to hází do uren v průměru pouhých 25 %  voličů pod třicet

V současném kyber prostoru se chopili politické moci ti, kteří ovládají éter a využívají média k vytvoření Evropy jako centralizovaného sociálního státu. Tak zajistila sociálně demokratickým politikům zaměstnání i na čtyřicet let a vybičovala masy k podpoře jejich totalitních cílů.

Smutné důsledky manažerského vládnutí byly tedy předvídatelné.

Pouliční bitva v ulicích Hamburku ukázala, že děsivý okamžik dějin, kdy nám všem bez rozdílu východ/západ hrozí nukleární konflikt a kdy evropské pravé křídlo a islámské teokracie mluví o Svatých válkách, Armagedonech a Říších zla,

jsou planá slova neslaných nemastných troubů na summitu G20, kde se hrálo o energie, o nic víc fascinující než abiturientský sraz spolužáků po klimakteriu.

Bůh už je jen jako střelec z vojenské helikoptéry, bratrská láska invazí do hořících ropných polí a chemickým deštěm biologických výkalů z fabrik Monsanta, IG Farben, Orange.

Památeční společná fotografie vrcholných politiků G20 evokuje snímek skupiny předáků předgorbačovského stylu bývalém  SSSR.

Zabydlení, konzervativní, militarističtí a nestydatě zkorumpovaní.