„Posádky provedly cvičení, zaměřené na zneškodnění lodí imaginárního nepřítele, během něhož provedly přípravnou raketovou střelbu z raketového komplexu Kalibr. Raketová střelba byla provedena způsobem elektronického odpálení, to znamená bez skutečného startu raket", uvádí se ve zprávě Ministerstva obrany.

Obětovat drahé Kalibry na cvičné cíle se nevyplatí. Na manévrech to ani není potřeba. Elektronika imituje start a let rakety maximálně napodobující reálný boj v celém rozsahu své dráhy.

Kromě toho tato trojice malých raketových lodí už nejednou a úspěšně ostřelovala objekty IS v Sýrii skutečnými vysoce přesnými střelami přímo z Kaspického moře. Úspěšný debut MRL tehdy nezůstal bez povšimnutí — vysocí důstojníci NATO přiznali: flotila ruských raketových „mrňousů" může znamenat nebezpečí i pro mnohem větší západní lodě.

Raketová aritmetika

MRL Uglič, Grad Svijažsk a Velikij Usťug projektu Bujan-M společně se dvěma většími hlídkovými loděmi projektu Gepard — Tatarstánem a Dagestánem — tvoří základ ruské útočné síly na Kaspickém moři. Kaspická flotila je v podstatě komáří flotilou — vojensko-námořním útvarem, složeným z velkého počtu malých lodí. To je její nesporná přednost — díky zvláštnosti vodní plochy a absenci těžkopádných konkurentů není nutné držet zde například opravdový křižník.

Celková bojová síla tří Bujanů s celkovým výtlakem kolem tří tisíc tun je srovnatelná s možnostmi velkých bojových lodí vojenského námořnictva USA. Například křižníky typu Tikonderoga (9800 tun) s typovou zátěží nesou na palubě 26 raket s plochou dráhou letu Tomahavk, schopných zasahovat pozemní i vodní cíle na vzdálenost až 2500 kilometrů, v závislosti na modifikaci.

Naopak Grad Svijažsk, Uglič a Velikij Usťug mohou „vydat za tři" a provést společnou salvu 24 vysoce přesnými Kalibry (každý s bojovou částí o váze až 400 kilogramů) na srovnatelnou vzdálenost. Přitom křižník je mnohem nápadnější cíl než tři nevelké MRL, a proto zranitelnější vůči protilodním raketám a letectvu.

Nesrovnatelná je i cena těchto lodí. Kaspická trojka celkem stojí méně než 300 milionů dolarů oproti miliardě za křižník Tikonderoga.

Nad touto aritmetikou se zamysleli i mnozí západní analytici — ihned po prvním raketovém útoku lodí Kaspické flotily na základny teroristů v Sýrii 7. října 2015.

Americký časopis The National Interest napsal: „Bujan-M s osmi raketami Kalibr-NK na palubě provádí masivnější úder než v současné době vyřazená z vojensko-námořní flotily USA fregata typu Oliver Hazard Perry a určitě má větší palební sílu než kterákoliv americká bojová loď pobřežní zóny.

S bojovými možnostmi Bujanů je možné srovnat pouze torpédoborce typu Arleigh Burke a raketové křižníky typu Tikonderoga vojensko-námořních sil USA. Ale ty jsou určitě mnohem větší a mnohem dražší".

Perspektivní Karakurt

V současné chvíli má vojensko-námořní flotila RF k dispozici pět MRL Bujan-M — tři na Kaspickém moři a dvě (Serpuchov a Zeljonyj dol) na Baltu. Další čtyři lodě se nyní staví v loděnicích Zelenodolského závodu M. Gorkého pro Černomořskou flotilu.

Celkem má být do roku 2020 uvedeno do provozu sedm lodí tohoto typu. Plány zcela realizovatelné: celý proces od začátku stavby MRL až do jejich předání flotile trvá maximálně tři roky.

Malé raketové lodě Bujan-M jsou vhodné k činnosti v blízké námořní zóně. Blízkost břehu částečně kompenzuje dost slabé systémy PVO Bujanů, zastoupené pouze raketovými a dělostřeleckými komplexy krátkého doletu.

Proto zpod „deštníku" nejsilnějších pozemních prostředků protivzdušné obrany se MRL snaží nevyplouvat. Kromě toho, na širém oceánu se Bujany, původně určené pro Kaspické moře a řeky, necítí dobře, zvláště při bouři. Autonomie jejich plavby tvoří 10 dní, což je pro daleké plavby málo.

Těchto nedostatků budou zbaveni „ideologičtí nástupci" Bujanů — malé raketové lodě projektu 22800 Karakurt.

Uragán, první ze série MRL, má být spuštěn na vodu už v srpnu. Dalších pět lodí — Tajfun, Štorm, Škval, Burja a Ochotsk se v současné době nacházejí v různých stádiích stavby.

Stejně jako Bujany budou tyto lodě vyzbrojeny osmi odpalovacími zařízeními pro rakety Onix a Kalibr, to znamená, že možnosti útoku na pozemní a námořní cíle mají přibližně stejné.

Kromě toho Karakurt při menším výtlaku (kolem 800 tun) se může nacházet v autonomní plavbě jedenapůlkrát déle než jeho předchůdce — více než 15 dní.

Autor projektu — Ústřední námořní konstrukční kancelář Almaz — tvrdí, že nová loď bude mít i podstatně lepší plavební schopnosti.

Trup Karakurtu bude vyroben pomocí stealth technologií, což při jeho nevelkém rozměru (65 metrů délky a 10 metrů šířky) udělá perspektivní MRL velmi složitým cílem i pro nejmodernější západní protilodní rakety.

A před nebezpečím ze vzduchu Karakurt ochrání komplexy Pancíř-M, které nebyly dříve na ruské lodě umísťovány — námořní varianty pozemních protiletadlových raketo-dělových Pancířů-S1, schopné ostřelovat najednou čtyři cíle.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce