• Vybrat den

    Březen 2024
    Po Út St Čt So Ne


    PODPOŘIT STALOSE BTC ETH LTC

    Herec Stropnický jako Faust propadající peklu

    14-7-2017 Nová Republika 125 1169 slov zprávy
     

    Ivan David
    15. 7. 2017
    Podobné plátky jako Respekt nečtu, ale zřejmě přicházím o zábavu. Kamarád mi přeposlal rozhovor redaktorky Respektu ZDE s hercem Stropnickým, kterému se podařilo ztvárnit Fausta jako tragikomickou postavu. Bojí se, že by mohl být se svými souputníky zaveden do pekel. Má strach, protože se upsal ďáblu. Ví, že může jenom naznačovat, ale i tak v rozhovoru zřejmě prozrazuje víc, než chce. Za jeho blábolem lze rozpoznat obrysy jeho rozpadajícího se světa.

    Všechny státy, které sledují vlastní prospěch, usilují o ovlivnění dění, které je pro ně důležité, tedy snaží se do něj zasáhnout. Zatímco Spojené státy spoléhají na vojenské intervence a svrhávání vlád, financování podvratných skupin a likvidaci nevyhovujících politiků a také šíření informací, jiné země mají omezené možnosti a pokoušejí se působit jen šířením informací. Ty mohou ovlivňovat a ovlivňování můžeme nazvat manipulací. Na rozdíl od intervencí, svrhávání, podvracení a vraždění, které českou vládu neznepokojuje, šíření informací ji znepokojuje značně, tedy pokud neprobíhá ze Západu na Východ.

    Jakým způsobem a jak mnoho údajně ruští hackeři ovlivnili volby v USA, jsme se sice nedozvěděli, ale to pro paní redaktorku Respektu ani pro pana Stropnického není překážkou, aby takové ovlivnění pokládali za prokázaný fakt. Pan Stropnický řekl Respektu, že: „Tahle oblast představuje oprávněné nebezpečí.“ Jak může být nebezpečí „oprávněné“ je poněkud nejasné, ale pan Stropnický tím asi chtěl říci, že svůj strach pokládá za odůvodněný. Demokracie ve státech Západu je zřejmě velmi křehká, pokud ji může ohrozit „útok hackerů“. Dovedu si představit zásadní vliv hackerských útoků na procesy, které jsou řízeny elektronicky, ale aby mohly zasáhnout do vědomí voliče vhazujícího papírový lístek do urny, tak daleko technika ještě není.

    Pan Stropnický se tedy bojí, že se voliči dozvědí něco, co by neměli vědět, pokud by měli volit pana Stropnického a podobné jedince. Pan Stropnický má ovšem obavu prosazovat cenzuru, protože není slučitelná s vyspělou demokracií a pan Stropnický potřebuje vypadat jako demokrat. Pan Stropnický je v pasti. Musí mluvit o hrozbě, ale nemůže ji pojmenovat, protože hrozbou je ve skutečnosti demokratické šíření myšlenek. Proto říká, že si „s TÍM dělají starosti v Německu“, říkají TO experti“, „není TO chiméra“. Zkrátka, nesmí se TO podceňovat, není TO jen „malováním čerta na zeď“.

    Jakou hrozbu vidí pan Stropnický? „Máme tu mnoho subjektů – nových a malých stran, které nabízejí to, co všichni chtějí slyšet. Posilují obavu a strach, který v české společnosti v současné chvíli převládá. Pak se dostáváme k tomu, co je i cílem ruských či jiných výpadů. Říkají, že politika je svinstvo a stát se o své občany nedokáže postarat. Tahle kombinace může Česko neskutečným způsobem rozkolísat a vzít lidem víru v politiku jako takovou.“

    Vezměme si to popořádku. Nemají snad politické subjekty říkat a dělat to, co chtějí lidé slyšet a vidět? Mohly by „nové a malé strany“ upoutat něčí pozornost, pokud by dosavadní politická reprezentace v praxi činila to, co chtějí lidé vidět. Není problém Stropnického a podobných v tom, že činí, co lidé nechtějí vidět a říká to, co nechtějí slyšet. Není snad demokratická ona zásada, že „všechna moc pochází z lidu“? Jak by pro Stropnického a podobné asi dopadly volby, kdyby lidé věděli do důsledků, co pan Stropnický činí a současně měli ve volbách alternativu?

    Demokrat Stropnický se bojí lidu, bojí se svobodného sdružování občanů a svobodného šíření myšlenek. Hrozí mu, že bude rozpoznán jako sluha cizích zájmů. Ví, že se neopírá o většinu, že ho ohrožuje "co všichni chtějí slyšet“.

    Pan Stropnický ví, že „v české společnosti převládá strach“. Je to strach z budoucnosti, kterou Stropnický a spol. přibližují, zatímco si „všichni“ přejí, aby nepříznivou budoucnost reprezentanti země odvraceli. Je to strach z války, v níž bychom nemohli být na straně vítězů, protože nebude vítězů, jsou to existenční obavy, je to pokračující rozklad společnosti, kterou má urychlit imigrace. Je to poznání, že EU a NATO nejsou řešením problémů, ale zdrojem ohrožení.

    Podle Stropnického je nebezpečné konstatování, že „politika je svinstvo a stát se o své občany nedokáže postarat“. To je ovšem konstatování zjevně pravdivé. Politika sama o sobě svinstvo není, ale konkrétní politici „svině“ jsou. O co se „stará“ naše reprezentace, toho jsme denně svědky.

    Pan Stropnický z toho správně dovozuje, že: „Politická elita, jestli to takhle mohu pojmenovat, musí nastavit vysoký standard důvěryhodnosti a soustavně ho neporušovat. To podle mého čeští politici podceňují a myslí si, že jim jejich přešlapy voliči odpustí. A jak to vypadá, tak ne.“ To jsou zlatá slova. A také z nich vyplývá, že tak současná politická reprezentace nečiní. A pan Stropnický k této "elitě" patří.

    „Existují politická uskupení, jejichž představitelé používají velmi podobný slovník jako například mluvčí Kremlu", říká Stropnický: "Nedémonizuji Rusko, ale vycházím z reality. A je evidentní, že Ruské federaci vyhovuje rozkolísání Evropské unie, která se pohybuje v problémech. Tam, kde z českých politických úst slyšíme podobná zpochybňování a argumenty, je největší hrozba. Netvrdím, že hned musí být nějakými agenty, ale symbolizují právě to, co by nás mohlo zavést do pekel.“

    Jenže Evropská unie (její nedemokratické řídící orgány) je rozkolísána převážně problémy, které sama vytváří. Rusko si těžko může přát jednotu EU, která na něj podle zámořských pokynů uvaluje sankce a stěhuje svá vojska k ruským hranicím. Z „českých úst“ je slyšet obavy z válečného konfliktu, na jehož přípravách se strachující se Stropnický podílí.

    Koho má těmi politickými uskupeními na mysli? Odpovídá: „Nechci nikoho jmenovat, protože by šlo pouze o reklamu pro dané strany.“ Obává se, že by „nebezpečným“ politickým uskupením prospělo, kdyby je jmenoval? Komu jsou tedy nebezpečná? Zřejmě současnému režimu včetně Stropnického ANO.

    V čem vidí naději? „Určitě není na škodu nově vzniklý úřad pro potírání dezinformací, známější jako Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám... Mohu se zaručit, že stát udělá maximum, aby se ve volbách projevila svobodná vůle občanů, a ne zmanipulovaná prapodivná hra.“ Vypadá to ale spíš tak, že se držitelé státní moci nebojí ničeho tak, jako projevů svobodné vůle občanů, zejména ve volbách. Chtěli by si udržet rozhodující informační kanály na ovlivňování, tedy manipulaci názory občanů. Jenže lidé konfrontují sdělení s tím, co vidí a prožívají. A věci, co chtějí slyšet. Média, která soustavně lžou, těžko mohou být oporou režimu, ať je jakýkoli.

    A kde v Česku vidí slabá místa? „V Poslanecké sněmovně mám třeba soustavné potíže protlačit zákon o zpravodajských službách, respektive novelu, která by umožňovala kybernetickou obranu. Ve Sněmovně se kolem toho odehrávají nehorázné obstrukce a především od těch, kteří mají poté plnou pusu řečí o bezpečí občanů. Dále velkou roli hrají sdělovací prostředky. Občas se stává, že se v některých nenazývají věci pravým jménem. Když někdo neustále opakuje, že intervence sovětských vojsk v roce 1968 byla internacionální pomoc, a dostane k tomu prostor, tak to překračuje všechny meze. Tyhle věci musíme razantně odmítat. Bohužel se podle mého názoru tak neděje, dokonce ani ve veřejnoprávních médiích.“

    „Razantní odmítání“ je tedy zrušením prostoru, tedy cenzurou. Oni, tedy globalisté a jejich čeští sluhové cenzuru naléhavě potřebují. Tak, aby například nikdo nemohl říci, že současná „internacionální pomoc“ v Pobaltí není ničím jiným, než přípravou intervence.

    Hlasování o této „internacionální pomoci“ v Poslanecké sněmovně ukázalo, jakou představu o budoucnosti a demokracii má Babišův podnik ANO, Stropnický je jen sluha sluhů.

    Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj
    Nahoru ↑