Brusel vypracovává možnosti pro pomoc Itálii, která čelí nebývalému náporu běženců z afrických zemí. Z první polovinu roku 2017 přijelo z Afriky do Itálie okolo 85 tisíc lidí, což je o třetinu více, než ve stejné periodě minulého roku. Itálie již nezvládá nápor migrantů a prosí o pomoc ostatní členy Evropské unie. Jako první zareagovalo Německo. Berlín informoval, že zvýší kvótu na příjem lidí přicházejících přes Itálii z 500 na 750 měsíčně. Kromě toho poskytne Německo Římu finanční pomoc. Ostatní země Evropy zatím nespěchají s prohlášeními, ani s penězi. Zato zpřísňují svoji migrační politiku. V Itálii migranti přišli o právo podávat apelaci při odmítnutí poskytnutí azylu. Francie snížila počet zemí, kam je nebezpečné migranty vracet. V Maďarsku odmítli migranty úplně dokonce i pod hrozbami ze strany Bruselu. Je známo, že maďarská vláda postavila plot na hranici se Srbskem. A maďarský poslanec v Evropském parlamentu navrhl vyzdobit tento plot prasečími hlavami. Skandál byl grandiózní. Lucembursko dokonce navrhlo vyloučit Maďarsko z Evropské unie, aby bylo možné zachovat jednotu.

Jako naprosto neočekávané se ale ukázalo něco jiného: na čele seznamu zemí s nejtvrdší migrační politikou se ukázalo to štědré Německo. Vláda země odmítla poskytnout azyl téměř polovině ze 700 tisíc lidí, kteří o to požádali. V roce 2016 odeslali Němci nach Hause rekordní počet migrantů — 80 tisíc lidí. Zdá se, že v tomto roce bude rekord překonán.

Největší přítok nelegálních migrantů do Evropy nyní přichází z Afriky. Přesněji z území Libye, kde do dnešních dnů můžeme vidět ne dvojvládí, ale mnohovládí. To znamená nepřítomnost jakékoli vlády. V Tripolisu, na západě země, se nachází vláda, která byla přiznána OSN jako vláda národní jednoty. Druhé centrum — zvolený parlament, se nachází v Tobruku — na východě. Při tom všem značné území Libye kontrolují organizace islámských radikálů, které jsou napojené na ISIL a Al-Kaidu.

Existuje ještě jedna síla — Libyjská národní armáda polního maršála Chalífy Haftara. Ten nedávno informoval o obsazení Benghází — druhého největšího města, centra ropného průmyslu a důležitého přístavu. Podle expertů mohou již brzy USA a EU přiznat polního maršála za legitimního vládce Libye, jelikož ten, na rozdíl od ostatních, má reálnou sílu. Haftar, který studoval v SSSR, je na Západě považován za prorusky naladěnou osobnost. V roce 2016 byl dvakrát na návštěvě v Moskvě, aby jednal s ruskou vládou. Na druhou stranu, Haftar byl téměř 20 let v USA a dokonce, podle informací médií, spolupracoval se CIA.

V Bruselu hlavně doufají, že s příchodem Haftara k moci přestanou z území Libye proudit do Evropy afričtí běženci. Stejně jako tomu bylo za dob Muammara Kaddáfího. Ke všemu byl ve své době Haftar jedním ze spolupracovníků Kaddáfího…

Chceme se jen zeptat: a co že v Bruselu dříve nemysleli na migranty a o jejich možnostech „proudit do Evropy", když pracovali na svržení Kaddáfího? Nebo to, co je možné za časů Trumpa, nebylo možné za časů Obamy? Quod licet Jovi, non licet bovi? A pokud by Obama řekl, například, že je potřeba pověsit někoho z bruselských vládců, pověsili by ho? A žili by dále, opěvovali se navzájem, přikrytí jaderným deštníkem USA, jestli by nebylo migrantů a… Ruska? O nelegálních migrantech se Evropané sami dozvěděli. Pravděpodobně po novoroční noci v Kolíně. A o Rusku jim Obama všechno vysvětlil. Stejně jako o strašné ebole. Clintonová by také mohla říci všechno možné. Například by mohla promluvit o vraždě amerického velvyslance v Libyi. Přišel ale Trump…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce