Představte si, že by po desetiletích na některé z nich – padni komu padni - vylezlo i u nás něco hodně podobného, jako na Poláka Lecha Walesu.
Díky prozíravé montáží výběru největších Čechů museli být zahnáni do zapomenutí, do hříšného kouta klečet na hrachu a posláni na hanbu jiní – na několik z nich ukažme prstem.
Prstíčkem hrabala.
Středověký Jan Žižka z Trocnova (lapka a český Bin Ládin), Jan Ámos Komenský (ostudná hra kolem sochy ak.soch. Miroslava Pangráce Učitele národa v Nardenu, na níž nezbývaly peníze z českého rozpočtu), buřič Karel Havlíček Borovský (s fešáckým exilem Bachova režimu), komunistický novinář a literární a divadelní kritik, nacisty popravený Julius Fučík (označený za prašivého práskače), armádní generál a hrdina od Zborova, Tobrúku a Dukly Karel Klapálek (parlamentem České republiky zbaven možnosti obdržet Řád TGM – in memoriam - pro svou kolaborující spolupráci s KSČ v únoru 1948, valdický vězeň padesátých let), o veliteli 1.československého armádního sboru v SSSR arm. gen. Ludvíku Svobodovi, který podle reklamních tabulí na pražském Václavském náměstí přinesl po boku Rudé armády na bodácích do Československa komunismus - ani nemluvě.
Ale stíny musely být vrženy i na spisovatele Milana Kunderu, silně znovu musel být zpochybněn (naposledy Pavlem Kohoutem) i syn československého Masarykova generála - PhDr. Zbyněk Fischer alias Egon Bondy; bylo jich do zástupů.
Z rozhlasového záznamu jsem si v letošní den výročí upálení Mistra Jana Husa poslechl opakovaně relaci jednoho z velkých duchů českého národa - Zdeňka Mahlera o Husově osobnosti v Kostnici (podle vybraných českých médií nikoliv v den upálení – ale v den Mistrova úmrtí). Až příliš podobné tvrzení a hodnocení role československých vojáků - Gabčíka a Kubiše, že spáchali na Heydricha atentát.
Nikdo jiný ze současníků, z politických představitelů České republiky – ani z akademických osobností a ani z řad veřejně ohlášených kandidátů na přímou volbu hlavy státu, v den státního svátku to nyní nedokázal brilantněji vyjádřit, jako to před nimi na vlnách rozhlasu a v literatuře – i perem - vyslovil a napsal Zdeněk Mahler.
Tato země postrádá velkého ducha, jak může ještě chtít, aby žádala pro tuto dobu velkou myšlenku - ve srovnání s osobností Mistra Jana Husa, kterého jsme si opět hlavně v nejužších kruzích připomněli. Hodně podobně jako v dobách národního obrození. Vzejde?