Kohlíček: Určité oteplování je na mezinárodní scéně cítit. Prezidenty Ruska a USA dosažená dohoda o příměří na jihozápadě Sýrie je dobrým krokem aspoň k částečnému zlepšení situace v regionu. Bohužel nebylo dosaženo, jak se mi zdá, velkého pokroku vůči Severní Koreji. Zato v ukrajinské otázce jsou citelné pokroky. Putin zcela správně Trumpovi řekl, aby USA svým „přátelům" na Ukrajině připomněly, že je nutné dodržovat minské dohody. V důsledku rusko-americké schůzky v Hamburku bylo dosaženo dohody o vytvoření diplomatického spojení pro řešení palčivých problémů v zóně vojenských operací na Donbasu. Věřím, že pokroky budou, hlavní je, aby bylo zabráněno bombardování infrastruktury uhelného regionu. A poté je zřejmě nutné začít mluvit o reorganizaci státní moci v zemi. Je to klíčová otázka, která by napomohla sjednocení Ukrajiny. Jen je důležité, aby proces probíhal v zájmu obou stran konfliktu. Viděli jsme, že v podstatě je možné se o Ukrajině domluvit v takovém (rusko-americkém) formátu. Věřím, že se takto podaří domluvit i ohledně Severní Koreje.

Jak byste vysvětlil poněkud divné chování Trumpa, který nejdřív v Polsku dvakrát vážně zaútočil na Rusko a poté v Hamburku na schůzce s Putinem všelijak předváděl svoji úctu?

Víte, Trump se mi v politice jeví jako takové „mladé víno". Je výborné, když ho ochutnáš poprvé. Ale jestli to přeženeš, začíná tě bolet hlava. Všichni jsme čekali, co se s Trumpem po jeho zvolení stane. Hillary Clintonová byla zcela předvídatelná, její akce jako prezidentky USA byly předem jasné. A Trump je v politice postavou zcela nepoznanou a kvůli tomu nás občas bude bolet hlava. V Polsku, které je nejvěrnějším spojencem USA, nejvyšší americký host hrál na struny polské rusofobie. Ale on jednoduše nemohl použít stejnou rétoriku při jednání s Putinem. Je logické, že do Hamburku přijel jiný Trump, změnil rétoriku na pragmatičtější. Uvidíme, do jaké míry právě tato „realistická část" Donalda Trumpa porazí jeho politické formování. Nyní je ve světě bohužel pozorovatelná tendence, aby bylo všechno interpretováno z pozice rusofobie: jako hackerské útoky nebo zásah neznámých do předvolební kampaně. Předpokládám, že možné anomálie ve volbách do Německého spolkového sněmu budou vysvětlovány „rukou Moskvy". Bude zajímavé to sledovat. Až dosud se Němci moc nesnažili využít argument rusofobie v politických sporech. Překvapivé, ale už dokonce u nás v Česku začíná zaznívat téma „ruských hackerů" v kontextu nadcházejících parlamentních a prezidentských voleb.

Oslabí schůzka Putina a Trumpa tyto protiruské nálady?

V Evropském parlamentu se určitě nic nezmění! Vytvořily se zde skupiny, jejíž část je spojena na základě odmítnutí Ruska. Jsou tam hlavně poslanci z Polska a pobaltských států. Vytrvale se snaží zvýšit míru rusofobních nálad a chtějí, aby takové nálady v EU převládaly. Tato míra je vidět federací, která je podobná Spojeným státům Evropy. Nezbývá nic jiného než věřit, že se situace změní po volbách do Evropského parlamentu v roce 2019. Možná se složení poslanců změní a Ukrajina s Polskem (z různých objektivních důvodů) vyšlou do Evropského parlamentu poslance, kteří budou k Rusku loajálnější. Co se týče Ukrajiny, může tento faktor ovlivnit ekonomická katastrofa, před kterou se dnes reálně ocitlo ukrajinské obyvatelstvo.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce