V odborných kruzích jsou často přirovnávány tyto nosiče raket, ale ve skutečnosti se vzájemně velmi liší, uvádí novinář.

První modifikace B-1 (B-1A) byla určena k provedení jaderného útoku z výšky, nedostupné prostředkům protivzdušné obrany protivníka. Ale kancelář prezidenta Cartera odmítla projekt, jelikož koncem 70. let se ukázalo, že letadlo nedokáže překonat systém PVO Sovětského svazu, píše se v článku.

Za vlády Reagana byly práce na B-1 obnoveny, ale koncepce stroje se podstatně změnila. Nový model B-1B, který je dodnes součástí výzbroje vojenského letectva USA, má umožnit bombardování území z velmi malých výšek při oblétávání reliéfu krajiny. „Za to bylo nutné obětovat výšku letu a rychlost. Zatímco B-1A dosahoval dvou Maxů, B-1B dosahoval pouze 1,25 М.

Začátkem 90. let bylamerický nosič raket předělán na obyčejnou vysoce přesnou zbraň a v době irácké a afghánské kampaně se „konvenční" modifikace B-1 předvedla z lepší stránky.

„TU-160 je mnohem těžší a značně rychlejší než B-1B", uvádí Majumdar. Maximální vzletová hmotnost Bílé labutě je 275 tun, zatímco B-1B váží řádově 216 tun. Ruské letadlo je zaměřeno především na používání raket s plochou dráhou letu a útoky na území protivníka z velkých výšek.

Autor upozorňuje na nejnovější výzbroj TU-160 (nenápadné rakety Ch-101), které se úspěšně předvedly během letecké operace v Sýrii. Uvádí se také, že modernizovaná verze TU-160 nejspíše zůstane hlavním strategickým bombardérem ruského vojenského letectva až do ukončení prací na raketovém nosiči nové generace

„Ve skutečnosti není správné si pokládat otázku, jaký stroj je lepší — TU-160 nebo B-1B. Každé letadlo plní svou vlastní misi", dochází k závěru komentátor.