O nehorázném chování velkého množství našich snědých spoluobčanů nemůže být ani sebemenších pochyb, a tak i ti drzí mudrlanti, kteří se pokoušejí jejich parazitování, výtržnictví a zločinecké manýry obhájit, musí hledat trapné způsoby, jak jim nasadit falešnou masku chudáků a neviňátek.

Holomek i Samková se tragicky mýlí

Jedním z nejčastějších argumentů, co na nás různí Holomkové a různé Samkové s oblibou vystrčí, je dech beroucí tvrzení, jak bylo u nás dříve nešťastným Romům ubližováno a křivděno, a tak z toho prý mají dodnes těžké trauma, projevující se i neschopností žít normálním a civilizovaným životem.

Nu, jako člověk, jenž v osmdesátých letech působil pět let coby kantor na základní škole v pražském Karlíně, tu mohu naprosto odpovědně a s čistým svědomím prohlásit, že za komunistů se u nás měli Romové doslova jako jistá chrochtající zvířata v žitě, neboť bolševici se o ně starali s péčí, nad níž jsem kolikrát nestačil kroutit hlavou.

Karlín byl tehdy relativně bezproblémovou čtvrtí

Je pravdou, že Karlín byl v té době, tedy pár roků před listopadovou „sameťárnou“, relativně bezproblémovou čtvrtí z pohledu soužití s našimi „opálenými“ spoluobčany, přestože Romů bylo v tom čase v Karlíně více než dost. V každé třídě naší základní školy v Pernerově ulici se nacházeli nejméně tři až čtyři, ale je faktem, že v noci jsem se nemusel obávat vydat se na cestu přes ztemnělý karlínský park, kde by na mě vybafnuli Romové s kudlou. To v sousední čtvrti, tedy na Žižkově, byla situace zcela odlišná, tudíž když šla například jedna má kolegyně, bydlící v žižkovské ulici Husitská, domů tunelem, spojujícím obě čtvrti, tak ji pokaždé den co den doprovázel nějaký chlap, aby ji v tunelu či těsně za ním nepraštil do hlavy klackem brutální násilník a zloděj, tmavší nežli byla sama noc…

Ovšem co se týká věčného natahování rukou po nejrůznějších finančních dávkách, skrytých do sociální výpomoci, tak v tom uměli Romové už tenkrát plavat jako mrštná ryba ve vodě, a kdykoliv si přišla nějaká cikánská matka postěžovat naší ředitelce, jak to má doma těžké, když se peněz nedostává, okamžitě dostala nějaké to správné lejstro, se kterým pak rychlostí blesku mazala na národní výbor, kde už jí ochotná úřednice pokaždé vyplatila slušný peníz, aby byl klid.

"Neromská" matka by sklidila posměch

Jo, moc dobře vím, jak by asi dopadla neromská matka, pokud by se také vypravila za ředitelkou. „Cože, no Vy jste se snad zbláznila, osobo jedna pomatená,“ vysmála by se jí nejspíše říďa, a pak by možná tuto historku dávala k dobrému jako vtip na nějakém tom kantorském večírku, jaké čas od času pořádala.

Proto jsem se také ani trochu nedivil, že si téměř žádná romská matka nestěžovala, jakmile jsem jejich ratolest poslal šupem do zvláštní školy, páč v té normální nebyly cikánské děti povětšinou schopné obstát a vydržet.

A pokud se snad někteří obzvláště „pilní a houževnatí“ Romové dostali až do šesté či sedmé třídy, ze které potom vyšli, tak to jejich rodičům bylo taky naprosto šumafuk. „A co by z toho náš Lájoš vlastně měl, paní učitelko, kdyby došel až do devátý třídy? Lepší a dobře placenou práci? Nenechte se vysmát, vždyť to, co si vyděláte Vy, paní učitelko za celý měsíc, to já mám s přídavkama za tejden…“

Romové nabízeli bony do Tuzexu

O svou vlastní kapsu se zkrátka uměli Romové vždycky dobře postarat, a když už je nebavilo válet si šunky doma na kanapi nebo v nejbližší hospodě, vydali se za „prací“. Kam? Můžete hádat třikrát, ale myslím si, že ti starší a v Praze bydlící zřejmě nebudou moc dlouho přemýšlet. Na Václavák a jeho nejbližší okolí zamířili naši spoluobčané, a tam pak nabízeli bony do Tuzexu. Nejednou mě tam také zastavili moji bývalí snědí žáci, a jakmile jsem zašel do kina na slavný Olmerův filmový trhák „Bony a klid“, poznal jsem jich také několik, mých bývalých „studentů“…

Ovšem co mě vytáčelo za dobu mé pětileté kantořiny na základce v pražském Karlíně úplně nejvíc, to byla doširoka otevřená náruč pro cikánské rodiny ze Slovenska. V době, kdy česká mladá rodinka s malým dítětem čekala na přidělení bytu v Praze i více než deset roků, tak těmto cikánským přistěhovalcům se byty udělovaly prakticky okamžitě po jejich příjezdu do našeho hlavního města!

Za vlády komoušů Romové rozhodně netrpěli

Kolikrát se přitom jednalo o naprosto katastrofálně zanedbané Romy, a když teď zavzpomínám na jednoho takového žáčka, jenž se mi den co den ve třídě buď pomočil, nebo rovnou posral, a to samozřejmě do svých kalhot, tak nad tím znovu a znovu nevěřícně kroutím palicí, jak to bylo možné, a co tím vlastně komunisti sledovali. Chtěli naštvat Pražáky a ukázat jim, že na bolševika je každý rebel krátký? Nebo naopak chtěli „ocenit“ Romy i z druhého konce republiky, a hlavně jim nadbíhat, aby snad nezatoužili po nějakém tom hromadném bordelu, jaký si z dnešního státu dělají nyní?

Těžko říct, ale že Romové za vlády komoušů trpěli, to může tvrdit jen opravdový debil nebo provokatér…

Čtěte také:

Neúspěchy multikulturalismu v ČR: Cikáni

Cikáni s mačetami řádili v Novém Boru jako zvěř. Samková je brání. Kdy se přidá Kocáb?

Jednu generaci Cikánů tady „vychovali“ Kocábové