Do pracovny vstoupil Peskov.

„Vladimire Vladimiroviči," řekl, „omlouvám se za vyrušení od vašich každodenních agresivních plánů, ale chtěl bych vám připomenout, že 7. července se koná summit G20 v Hamburgu."

„Jo, jo. Prezident Si už mě na něj upozorňoval. G20 je fajn. Vždy si mám s kým popovídat. Navíc už jsem pěkně dlouho nebyl v Německu. Díky."

Vladimir Vladimirovič se opět upřeně zahleděl do mapy Arktidy. Neměl bych tam poslat předáky liberální opozice? Mohli by s výmluvností sobě vlastní přesvědčit medvědy, aby se přestěhovali o pár kilometrů jižněji.

…V Hamburgu panovala slavnostní nálada.

Ke kongresovému centru Hamburg Messe neustále přijížděly vládní limuzíny.

Hlavy zemí se vší vážností vystopovaly ze svých černých aut, usmívaly se a pokaždé na několik okamžiků ztuhly za oslepujících blesků novinářských fotoaparátů.
K budově dorazil působivý konvoj saudské delegace. Za pozlaceným Rolls-Roycem se táhla řada zaprášených pick-upů s těžkými kulomety připevněnými na korbě a černými vlajkami. Šéfa delegace pustili, ale ostatní měli smůlu, neboť kulomety a granátomety porušovaly dress code konané akce. Šéf delegace se pokusil vyjádřit protest: Proč se prý v Rakce a v Mosulu takhle chodit smí a v Hamburgu ne a že prý umírnění beduíni pouze chtějí vyjádřit svůj protest proti barbarskému bombardování Asadovým režimem. Ochranka však zůstala neoblomná.

Ochranka ani nevpustila do kongresového centra urostlou holčičku v pomačkaném červeném čepci a opět musela Petru Olexijovyčovi vysvětlit, že není na seznamu pozvaných hlav států a že jeho neustále převleky, ať už za alpského pastýřka nebo za Brémského muzikanta nepomohou, neboť ho vyzrazují jemné, aristokratické rysy jeho obličeje.

Porošenko se urazil, označil německou ochranku za Moskaly, sebral svůj košík s koláčky a vydal se k hotelu, kde se ubytoval Donald Trump, aby si na něj počíhal a vyprosil od něj několik stovek dolarů, až se ten bude vracet ze summitu.

Pořadovým krokem dorazila další účastnice summitu — Evropská unie. Angela Merkelová zavelela: „Četa, zastavit — stát! Eins, Zwei! Do sálu po jednom! Pochodem v chod!" Nato se kancléřka postavila u dveří a obratně vylovila Junckerovi z kapsy saka láhev koňaku.

Kdy a jak na summit dorazil Putin, nikdo neví. Nicméně když všichni přišli, tak již skromně seděl v koutku na polní kovové židli, která byla vyrobena z mongolských šavlí, mečů Řádu německých rytířů, švédských mušket, francouzských pušek a německých kulometů.

„Vítám tě, vládce Severu a přírodních zdrojů, které mimochodem patří celému demokratickému lidstvu!" obrátil se na něj Trump.

„Dobrý den, panovníku Velké tiskárny a otče Výjimečného národa," zdvořile reagoval na pozdrav Putin.

„Odvolej zpět své draky z nebe syrského a Asada svého nám odevzdej k pozření!" začal diplomaticky Trump z daleka.

„Dostanete leda kulový," taktně odvětil Putin, zamyslel se a dodal: „Jsem si jist."

— Vidíš?— Trump se obrátil k Merkelové. — Vidíš, jak agresivně mluví, ale kupuješ od něj plyn a druhý Severní proud kladeš k sobě. Když zaměřil k tobě plynovod, nemyslela sis na posvátnou povinnost vůči Svobodnému světu, ani na hospodářství svých přátel, ale na svůj budoucí plynový hub a na továrničky v Stutgartu a Bavorsku s mercedeskami a BMW.

_- Ano! Ano! A na Němce jsem si myslela také! — rozzuřila se Merkelová. — Když nechám Rusko plavat, kdo nám bude dodávat plyn — ty, křikloune? Ten svůj z břidlic, za nekřesťanské peníze, aby lidé žádali banky o úvěr za každé koupání ve vaně. Toho jsem si dávno všimla! Od chvíle, co mám jackpot v podobě ruského plynovodu, začali jste mne nenávidět, jinak se chovat vůči mně! Všichni se začali jinak chovat! Jako bych kradla tento plyn Varšavě a nikoli poctivě kupovala od Ruska.
— Proč za nekřesťanské peníze," urazil se Trump. — Dvaapůlkrát dráž, jsme přece spojenci.

— A v okolí Varšavy je plyn?! — vyskočil ze židle Tusk. — Opravdu?!

— Obrazně řečeno, — uklidnil ho Trump. Nemáte nic, jste nuzáci. Brzy ale začneme dodávat vám naše velmi-velmi dobrá americká jablka a budete zdraví a šťastní. A ten plyn vám dodáme v zapalovačích, nemějte obavy.

— Děkuji… — vymáčkl ze sebe Tusk usedaje na židli ve snaze nerozplakat se z hořkého zklamání.

Tu se přihlásil ke slovu Putin.

— Chtěl bych říct jen tohle, pronesl v tichu, jež okamžitě zavládlo. — Chtěl bych říci, že se blíží zima a ta bude velmi studená. Kdy přijde jaro, nevím. Takže žijme v přátelství. Děkuji všem za pozornost a navrhuji projednat konkrétní světové problémy.

Pak se zvedl a odešel do malé jednací místnosti. Si Ťin-pching a Trump ho nespěšně následovali a těsně zavřeli za sebou dveře. — Kam šli?— podivil se Tusk. — Co ale my? Co bude s námi?

— Až pak nám řeknou, — odpověděl melancholicky zkušený Juncker usrkávaje ze své druhé polní láhve, které si četařka EU nevšimla.

V tuto chvíli kdesi v Arktidě utíkali rychle Gozman a Navalnyj před rozzuřenou bílou medvědicí.

— Řekni ji, aby nás nechala, nevydržím dál! — vzlykl Leonid. — Vždyť dokážeš ukecat stovky školáků!

— Co jí mám říct?— zachraptěl Alexej a přeskočil další trhlinu. — Že jsme zdejší moc? Myslíš, že tomu uvěří? Panebože, kdyby aspoň jeden policajt na obzoru!

Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce