Jiří Bureš
5. 7. 2017
Ukazuje se, že je nezbytně nutná důslednější ochrana míru, nejlépe samostatným Ústavním zákonem s jasnými formulacemi. Přijetí takového zákona je ale odvislé od složení parlamentu a tlaku občanů na zvolené poslance. O složení Poslanecké sněmovny budeme rozhodovat ve volbách my. Je proto třeba při výběru pečlivě vybírat a volit ty kandidáty, u kterých máme na základě jejich dosavadní činnosti záruku, že své předvolební sliby budou důrazně prosazovat. Občané ČR si zaslouží poctivější vládu hájící důsledně zájmy nejen státu, ale především svých občanů. Po 28 letech »demokratického« experimentu již nemáme právo se mýlit.

Poslankyně Helena Langšádlová (TOP09) se nedávno vyjádřila, že jaderná válka proti Rusku by byla naší povinností a bojem za naší svobodu. I když pomineme skutečnost, že tento výrok vykazuje znaky trestného Činu podle § 407 Tr. zák. »Podněcování útočné války«, tak pokud je informace pravdivá, normálnímu člověku zůstává rozum stát. Je s podivem, že orgány činné v trestním řízení nekonaly, co konat měly.

A v této souvislosti se rojí i další otázky. Co lidskost, odpovědnost ve své funkci, spravedlnost a další? Zná vůbec tato žena obsah těchto pojmů? A co poslanecký slib? Slibovala snad paní poslankyně svým voličům, že bude požadovat zabíjení ruských občanů? Nebo slibovala, že bude prosazovat zákony a jednání státních orgánů ohrožující bezpečnost, majetek a životy občanů ČR?

Dosti dobře nerozumím ve zmíněném výroku části »… a bojem za naši svobodu«. Jakou svobodu má poslankyně Langšádlová na mysli a kde by si ji chtěla užívat? Má snad rezervované protekční místo v hlubokém krytu pro »globální elity«, které rozpoutaly »její« jadernou válku? A bylo by tam dost zásob pro všechny na přežití, než opadne radioaktivní zamoření planety? A co potom na mrtvé planetě, nebo její větší mrtvé části? Jaderná munice nebude přece padat jen na území Ruska. A ani radioaktivní spad a zamoření nebude pouze na území Ruské federace. Pokud se hovoří o vedení jaderné války proti Rusku, je třeba počítat s tím, že se Rusko bude bránit. Je již obecně známo, že připravený odvetný úder by se realizoval automaticky. Byl by veden na celou infrastrukturu Evropy k vyřazení existujících základen USA a vojsk NATO a znemožnění komunikace a zásobování vojsk USA a NATO rozmístěných u hranic Ruska od Baltu po Černé moře. Samozřejmě tato odveta by se také citelně dotkla území a obyvatel USA.

Naše členství v NATO je paradox a výsměch míru. ČR je členem »obranného« systému mezinárodní organizace NATO. Tedy té organizace, která ztratila svůj (sporný) obranný charakter definitivně na summitu NATO v Lisabonu v roce 2010 přijetím »Nové strategické koncepce«, ve které deklarovala připravenost a úmysl převzít roli Rady Bezpečnosti OSN a úmysl zasahovat vojensky i mimo euroatlantický prostor a do vnitřních záležitostí »nestabilních« států, při čemž nestabilitu určují Spojené státy. Tyto úmysly NATO resp. USA stále tvrději a bezohledně prosazují dosud.

Poslanci navíc zcela nelogicky předložili návrh na změnu Ústavy ČR. Navrhovaná změna má být v úzké souvislosti s dokumentem Koncepce k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí, vypracované odborníky ve Vojenské akademii Vyškov. Oč vlastně v této Koncepci jde? Zmíněná koncepce detailně rozepisuje všechny požadavky, úkoly a opatření, aby byl do detailu splněn záměr.

V Úvodu je formulována hlavní myšlenka. JOAC (Joint Operational Access Concept - Department of Defense) popisuje způsob, jak budoucí společné síly USA dosáhnou operačního přístupu do zájmových oblastí tváří v tvář této strategii.

Pod pojmem operační přístup je nutno chápat širší soubor aktivit, činností a opatření, jehož cílem je příprava a realizace přesunu sil a prostředků z domovských základen, mnohdy na velké vzdálenosti a přes území různých států, do operační (zájmové) oblasti a jejich rozvinutí V našem případě se tedy nejedná o pouhý vstup vojenských sil do operační oblasti jako takové, ale o komplexní přístup k této oblasti se všemi aspekty. Ústřední myšlenkou JOAC je dosažení a znásobení společného úsilí (synergie) ve všech doménách (všech typech prostředí – vzdušný, kosmický, pozemní, námořní, podmořský a kybernetický prostor a elektromagnetické spektrum).

Historicky vzato - jedním ze způsobů, jak snižovat negativní vliv vzdálenosti, je budování předsunutých základen a udržování části potenciálu domácích základen v těchto vzdálených místech. Čím více kapacit může armáda na předsunutých základnách nashromáždit, tím více sníží negativní vliv vzdálenosti. Navíc, základny tohoto typu mohou přispívat k získání partnerů a taktéž mohou protivníky odrazovat. Schopnost budovat základny nebo zdokonalovat ty existující může sloužit jako prostředek odstrašování. Oproti tomu, předsunuté základny se stávají prvkem, který vyžaduje ochranu a údržbu a může se stát politickým problémem, který způsobuje třecí plochy s hostitelskou zemí nebo v daném regionu.

Za zmínku stojí i tyto body Koncepce:

· JOA-028. Schopnost budovat vztahy a přátelství a sdílet schopnosti a kapacity k zajištění přístupu do zájmových oblastí k dosažení dlouhodobé regionální stability.

· JOA-029. Schopnost zabezpečit od regionálních partnerů oprávnění k budování základen, k navigaci v pobřežních vodách a k přeletu vzdušného prostoru a k uzavírání dohod o podpoře.

· JOA-030. Schopnost poskytovat výcvik, zásoby, vybavení a další pomoc regionálním partnerům ke zlepšení jejich schopností v oblasti přístupu do zájmových oblastí.

Česká republika je v současné době díky současné vládě v pozici aktivního plnění této Koncepce. Připomínám v této souvislosti návrhy na zmíněnou změnu Ústavy, podřizování částí Armády ČR jiným zemím (BRD), zahraniční mise, mnohonárodní cvičení vojsk NATO na našem území a vzdušném prostoru. Zeptejme se: Kolik asi základen na našem území je při průjezdech vybudováno a ošetřováno cizími jednotkami?

plk v.v. Jiří Bureš, předseda Asociace VPV