Radim Valenčík
28.8.2017  blog autora

Včera (26. června) jsem jel asi o půl páté odpoledne tramvají 13 z Míráku k Muzeu. Při odjezdu ze zastávky I. P. Pavlova hrozný řev. Asi třicetiletý černoch, který seděl na sedadle vedle zadních dveří, křičel na starší paní lámanou češtinou, co si to dovolila, že se ho dotkla. 


Paní z toho byla v rozpacích s tím, že si opravdu není ničeho vědoma, a odešla na druhý konec tramvaje. Seděl dál na svém místě a dál na ni nepříčetně hulákal. Vstal jsem, šel k němu a slušně mu vysvětlil, že u nás je hlavně zvykem, že když někdo starší nastoupí do tramvaje, tak ho mladší, zvlášť když jde v případě toho staršího o ženu, pustí sednout. A že je zcela nepřípustné takto na staršího člověka řvát. Trochu se zklidnil, ale stále se rozčiloval nad tím, že se ho snad nechtěně kouskem šatů dotkla. Ponechávám bez komentáře. Jel jsem s kolegyní z práce, takže si nevymýšlím.