Zdeněk Hrabica
12. 6. 2017
Byl jsem kdysi, díky osudu, v mezinárodní porotě italského kulturního magazínu Scena Illustrata. Vedl jej skvělý člověk Říman Italo Carlo Sesti. Udělovali světové tituly „Umělec roku“. Kdo by takovému pokušení odolal. Při návštěvě Československa jsme cestovali s Italo Carlo Sestim v autě z Prahy do Terezína. Cestou si vyhrnul levý rukáv svého klubového saka, aby zjistil, kolik je hodin. Optal jsem se: „Proč máš hodinky až nad loktem?“
Odpověděl mi: „ Čemu se podivuješ, jsou z bílého zlata. V Itálii by mi zloději uřezali s hodinkami i levou ruku. I obrazy jsem si dal do trezorů v bance. Počkej, až tady svrhnete ten socialismus, a nastolíte kapitalismus, tak se budete chovat stejně!“
Italó Carlo nebyl nezištný, věděl, co je to neviditelná ruka trhu. Byl z jiného světa a já byl z jiného těsta. Za tituly „Umělec roku“ se totiž natvrdo platilo.
Kdo by takovému titulu odolal?
Za pár lét jsem se procházel v Berouně s někdejším zvláštním velvyslancem ČSFR dr. Čestmírem Císařem ve Štrasburku, probírali jsme páté přes deváté.
„Někdy mi opakovaně volal na mou linku ministr zahraničí Jiří Dienstbier, abych se kolem v Evropě poohlédl, kde by udělili řád, vyznamenání , doktorát Václavu Havlovi! Samozřejmě žádná dekorace nebyla zadarmo. Většinou se v té tehdejší situaci všechno podařilo.“
Tak se také stalo, že Václav Havel sbíral vavříny po celém světě jako nikdo u nás nikdy předtím, například Klement Gottwald byl proti Havlovi úplná nula. Ani Josef Vissarionovič Stalin ani tehdejší předseda prezidia Nejvyššího sovětu , Michail Kalinin, mu nikdy neudělili žádné vyznamenání ani řád.
Jak je to dneska?
Kromě těch dekorací, které udělují podle zákona prezident České republiky a navrhují jej kromě občanů i ústavodárně sbory, se i za všelijaká vyznamenání většinou nyní platí. Nejsou obvykle zadarmo.
Nejlepší firmy, nejlepší lidé, nejlepší TOP nejsou jenom tak vůkol v České republice každému rozdávány. Sám pro sebe jsem si uskutečnil malou sociologickou sondu a vím to naprosto přesně. Není tomu tak jenom u nás. Je to nepsaný zákon, něco za něco. Konečně i některé diplomové a doktorské práce se dokonce píší za jiné a za peníze.
Před časem se rozneslo, že nejlepším ministrem financí v Evropě je Miroslav Kalousek. Dneska jsem se v plátku Metro s datem 8.června 2017 (ještě včera patřícímu Andreji Babišovi) dočetl, že nejlepším ministerstvem v České republice je ministerstvo kultury. Nejhorším ministerstvem je u nás ministerstvo vnitra. Zjistil to květnový průzkum názorů obyvatel České republiky, který provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění. Horší hodnocení než všechna ministerstva dostala Kancelář prezidenta republiky (tedy jistěže i prezident republiky) a Úřad vlády (tedy jistěže i předseda vlády).
Kdo neskáče, není Čech!
Foto archiv autora:
„Pro každého má dekorace jinou hodnotu, třeba pro sochaře Radomíra Dvořáka je velkým řádem za práci sokol na klobouku; ale jak pro koho. “