Zdeněk Jemelík
28. 5. 2017       ZdenekJemelik
Od jisté doby sleduji pravidelně a se zájmem pořad TV Barrandov Týden s prezidentem. Pan prezident se v něm předvádí ve své nejlepší podobě. Je uvolněný, komentuje politické události s nadhledem zkušeného politického profesionála, kterého hned tak něco nezaskočí. A mluví krásnou češtinou, čímž se odlišuje od velké části politiků. Poněkud rozpačitý jsem z vystupování jeho nejčastějšího protějšku, generálního ředitele skupiny TV Barrandov Jaromíra Soukupa, který se ujal role hostitele a moderátora. ¨

Téměř každou otázku uvádí poučným výkladem, kterým se snaží vést prezidenta k vyslovení odpovědi, jež by dle jeho mínění divákům nejvíce prospěla a současně by je dovedla k jejímu správnému pochopení. Občas se stává, že jeho úvodní výklad zabere více prostoru než prezidentova odpověď, přičemž zajímavostí s ní nemůže soutěžit. Dokonce někdy vyvolává dojem, že smyslem pořadu je poučování prezidenta, jenž jeho výkladům shovívavě naslouchá. Ale základní postoj mediálního magnáta k zpovídanému je úcta, oddanost, místy hraničící s podbízivostí. S Milošem Zemanem zachází tak, jak se má hostitel chovat k vzácnému hostu, což bohužel ve vztahu presstitutů a politických pidižvíků k hlavě státu není samozřejmé. Jaromír Soukup tak jde druhým dobrým příkladem. Výsledný dojem z pořadu je pohodový, takže jde o vzácnou výjimku mezi obrázky z politického života, jimiž nás televizní stanice častují.

Z řady poněkud vybočil pořad z 25. května 2017. Jeho obsah tvořily více než jindy „žhavé“ náměty, které vzrušují veřejnost a rozdělují ji. Prakticky úplný přehled obsahu uvádí iDnes z 25. května 2017. Nebudu zprávu iDnes opisovat, vyjádřím se pouze k některým dílčím částem pořadu.

Hned první námět byl poplatný zaujetí médií Jiřím Kajínkem jako právě zrozenou celebritou. Řeč šla samozřejmě o Jiřím Kááájínkovi, protože správná podoba jeho příjmení nestojí nikomu za zapamatování. Hovořilo se o 23 letech ve vězení, i když milost se vztahuje jen k doživotnímu trestu, z něhož Jiří Kajínek odpykal dvanáct let. Z hlediska prožívání vězně je ovšem zcela lhostejné, zda strávil ve vězení 23 let na základě jednoho rozsudku nebo 11 a 12 let na základě dvou: stále jde o příšerný zážitek, jenž může vzbuzovat soucit.

Jaromír Soukup žádal po Miloši Zemanovi vysvětlení, co jej vedlo k překvapivému rozhodnutí udělit Jiřímu Kajínkovi milost. Dověděli jsme se, že roli sehrály nesrovnalosti v trestní věci, pochybnosti několika ministrů spravedlnosti, mezi nimi zvláště prezidentova přítele Pavla Rychetského, současného předsedy Ústavního soudu, beztrestnost pro zadavatele vraždy a dále vědomí, že Jiří Kajínek je ve vězení již velmi dlouho a poslední dostupné znalecké posudky jeho osobnosti nasvědčují tomu, že další prodlužování pobytu ve vězení nepřinese žádný užitek, žádné další zkvalitnění osobnosti Jiřího Kajínka. Jinými slovy by se dalo říci, že pan prezident usoudil, že dlouhé věznění splnilo převýchovný účel a jeho prodlužování je již nadbytečné. Nakonec se pan prezident i diváci dočkali shrnujícího vysvětlení moderátora, jak je vlastně třeba chápat vztah rozsudku plzeňského soudu a milosti prezidenta republiky.

Podotýkám, že Miloš Zeman nemusel dostat příležitost zabývat se osudem Jiřího Kajínka, kdyby stejně racionálně jako on přistoupil k znaleckým posudkům soudce, který rozhodoval v posledním pokusu o obnovu procesu Jiřího Kajínka. Od člověka, který si myslí, že obžalovaní a případně i někteří svědci jsou „všichni jedna verbež“ se ale nedá očekávat stejná velkorysost, jakou projevil pan prezident.

Leckterý právník by mohl namítat, že prezidentovo vysvětlení je z právního hlediska špatné, protože udělení milosti není nástrojem revize procesu a nápravy jeho vad, ale aktem milosrdenství. Jenže slitování musí předcházet poznávání a rozumové vyhodnocení poznatků, jež se pak ve výsledku přetaví ve slitování. Miloš Zeman nám tak dal nahlédnout do rozumových procesů, jež ho přiměly udělat výjimku z přísného dodržování slibu voličům.

K rozhodnutí ve prospěch Jiřího Kajínka zrál velmi dlouho. Přinejmenším je známo jeho jednání v této věci s bývalou ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou, která byla udělení milosti nakloněna, ale Miloš Zeman se nechtěl vzdát přesvědčení, že je v její moci nařídit obnovu procesu. Samozřejmě s ním musíme souhlasit, že přezkum původního rozsudku jiným soudem by byl čistším řešením. Nakonec ale přece jen pochopil, že kvůli nastavení pravidel pro obnovu procesu tudy cesta nevede, že tedy kromě milosti prezidenta republiky není dostupný žádný jiný prostředek ke zmínění Kajínkova údělu a slitoval se nad ním.

Od Jiřího Kajínka převedl Jaromír Soukup pana prezidenta přes znepokojení kvůli rozsáhlému zatýkání v rámci vyšetřování úniků z policejních spisů k debatě o působení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, k jeho účasti na vyšetřování medializovaných kauz. V tomto případě ale neznalostí věci svou argumentaci oslabil, neboť čirou náhodou v tomto případě se jedná o trestnou činnost, kterou odhalila a od počátku vyšetřovala brněnská expozitura Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a trestná činnost se převážně odehrála v Brně, takže Vrchní státní zastupitelství v Olomouci je místně a věcně příslušným úřadem pro tuto věc. Jde tedy o světlou výjimku v dlouhé řadě vybočování z pravidel trestního řádu. Příkladů působení olomouckých žalobců mimo obvod působnosti a instanční úroveň úřadu je hodně. Jejich řada je dlouhá: začíná legendárním přepadením Úřadu vlády v noci z 12. na 13. června 2013 a stále se prodlužuje. Takže Jaromír Soukup se např. mohl podivit, proč Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vykonávalo dozor a nedávno podalo obžalobu v kauze Mostecké uhelné, či proč se v Brně rozvláčně soudí kauza Shahrama Zadeha & spol., a proč bylo nutné zavléci obviněného za účelem uvalení vazby z Prahy až do Znojma. Tyto příklady by byly přiléhavé.

Prezidentova reakce na tento úvod byla poměrně obsáhlá. Zaznělo v ní i zklamání nad nicotnými výsledky zásahu na Úřadě vlády a proti některým poslancům, který ve výše zmíněné červnové noci zahájil Útvar pro odhalování organizovaného zločinu pod taktovkou olomouckých žalobců. P