Moskva 9. května 2017 – oslava porážky plánu „Barbarossa“. A Merkelová v Soči a plán „Barbarossa 2“. VIDEA
Pozorovatelka
11. 5. 2017 AE News
Odbitím 10. hodiny 9. května 2017 začala v Moskvě oslava 72. výročí vítězství Rudé armády nad fašismem. Je to každoroční oslava konce 2. světové války, v Rusku zvané Velká vlastenecká válka. A slovo „vlastenecká“ považuji za důležité zdůraznit, protože mnohým uniká, že Rusko vedlo válku obrannou (jako už mnohokrát ve své historii), a že to, co Rusko rok co rok slaví, není „pouze“ porážka fašismu, ale je to především oslava, že ruský národ – v té době zaostalý a těžce se vzpamatovávající z 1. světové války, z Říjnové revoluce a následné občanské války – dokázal svou zemi ubránit před nejvyspělejší armádou té doby! Ba dokonce to zaostalé Rusko bylo zemí, kde tato armáda utrpěla svou první porážku (Velká vlastenecká válka – Bitva o Moskvu). A jaká je to ta síla, nad kterou se nepodařilo zvítězit Švédům, Polákům, Osmanům, Napoleonovi ani Hitlerovi? Odpověď je v názvu právě té poslední války: VLASTENECKÁ!
A k pochopení toho, proč rok co rok tato oslava začíná úderem 10. hodiny, je nutné se vrátit do 10. hodiny 22. června 1941, kdy začala operace Barbarossa ampliónu zaznělo: „Pozor, pozor, hovoří Moskva. Občané a občanky Sovětského svazu, dnes 22. června 1941 německá vojska napadla naši zemi. Překročila naše hranice a začala bombardovat naše města…“ – viz autentický záznam (vlastenecká píseň „Vstavaj strana ogromnaja“ (název písně "Svatá válka" - pozn.NR), která poprvé zazněla hned 24. června, byla později označena za další ruskou zbraň):
Rok co rok se opakující vojenská přehlídka na Rudém náměstí je s postupem času západním světem stále více označována za ruskou propagandu, za symbol ruské rozpínavosti a dokonce za ukázku ruské agrese, před kterou je svět neustále varován a kvůli které preventivně stěhuje zbraně na ruské hranice – a nejlépe do zemí, které za pomoci různých Majdanů přesvědčil, že Rusko je nepřítel… Ruské zásluhy na porážce Hitlera jsou z roka na rok zlehčovány, dějiny přepisovány tak, že nebýt USA, vítězem by byl Hitler (co na tom, že to bylo Rusko, kdo fašisty hnal od Moskvy až do Berlína a dokonce ještě na druhé straně světa porazil Japonce v Číně (Velká vlastenecká válka – Válka s Japonskem).
Ale o co víc jsou ruské zásluhy a ruské oběti z roka na rok dehonestovány stejně, jako jejich každoroční připomínka 9. května (pozn.: nově už i Ukrajina přijala datum 8. květen a z 9. května chce učinit pracovní den a to přesto, že přehlídka na Rudém náměstí měla údajně být na Google nejvyhledávanějším heslem toho dne), o to víc ji každý slušný člověk bude uctívat. V Rusku totiž neexistuje rodina, která by ve válce někoho blízkého neztratila, nebyla válkou poznamenána jako žádný jiný národ a především – necítila hrdost nad takovou obranou své země, že ve světě jí není rovno! Rusko proto má nejen plné právo konec této války slavit a uctívat, ale má přímo povinnost děkovat a uctívat padlé a přeživší a povinnosti všem dalším pokolením připomínat, jak obrovskou věc ruský národ dokázal nejen pro svou zemi, ale i pro mnohé další, a kolik životů a utrpení to stálo! A z hlediska „vyššího principu mravního“ musí slušný člověk kdekoliv na zeměkouli u každé květnové přehlídky na Rudém náměstí vždy hluboce smeknout, a to tak, že s úctou a vděčností! A v prvé řadě a především pak před tím, co porazilo každého, kdo na Rusko táhl, byť měl sebelepší armádu – před tou silou vlastenectví. A to obzvláště v dnešní době, kdy vlastenectví (stejně jako rodina) má být už jen přežitkem… A vlastenectví, které z každé květnové přehlídky dosud přímo čiší
Součástí květnových oslav se od roku 2011 stala akce Nesmrtelný pluk, která se vyvinula v mezinárodní sociální hnutí k zachování osobních vzpomínek na generaci druhé světové války. Ulice měst a pochody jsou zaplněny fotografiemi blízkých – veteránů armády a námořnictva, partyzánů, bojovníků v zázemí, odbojářů, vězňů koncentračních táborů, obětí blokád, dětí války. Tato akce se z Ruska přenesla do celého světa, v Rusku se letošního pochodu zúčastnil i V. Putin
Bylo by nošením dříví do lesa psát, že po tom, co s Ruskem udělali M. Gorbačov a B. Jelcin, je to právě V. Putin, kdo má největší zásluhu, že ruský národ opět cítí hrdost (a čím více sankcí, tím je hrdost větší – přesně v duchu slov našeho Cyrila Svobody: „Rusko neudoláte, Rusko vydrží všechno“) a bylo by nošením dříví psát, že V. Putin za nejmocnější zdroj síly proti všemu, co svět proti Rusku opět (a vlastně neustále) vede (a nově opět chystá) považuje právě vlastenectví. A proto jej ze všech sil podporuje (aktuálně před týdnem opět vyzval ruský národ k jednotě zde) a není náhoda, že k letošnímu výročí konce války ruské Ministerstvo obrany představilo o Velké vlastenecké válce zcela nová videa.
Tady se dostáváme k prvnímu ze tří článků, které v souvislosti s letošními oslavami pokládám za hodné pozornosti. První vyšel pod názvem „Prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva? Čo to všetko znamená?“ a část z něj vkládám:
„Na sociálnych sieťach a aj v komentároch ku článkom bolo niekoľko poznámok občanov, ktorí sa čudujú, prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva – nestačilo to? Má to ešte nejaký význam po 72 rokoch?
Podrobná odpoveď na túto otázku by si vyžiadala napísanie celej knihy – nie obyčajného článku. Je tam toho veľmi veľa… Pokúsime sa však veľmi stručne, ale zrozumiteľne odpovedať na túto otázku… Rusko, ako aj mnohé iné štáty, zažilo vo svojej histórii obrovské množstvo vojen. Prečo si pripomína práve túto – spred 70 rokov? Prečo jej venuje najväčšiu pozornosť – ako žiaden iný štát? Ide iba o to, že to bola posledná veľká svetová vojna? Samozrejme, že nejde iba o to.
Predsa drvivá väčšina vojen boli dobyvateľské, alebo išlo o nejaké politické alebo aj iné záujmy. Druhá svetová vojna v tomto zmysle, a to hlavne pre Rusko (bývalý Sovietsky zväz), mala úplne iný rozmer. Bola to vojna likvidačná. Fašistickému Nemecku nešlo iba o víťazstvo nad ZSSR a dobytie jeho územia. Pripravovala sa totálna likvidácia celej krajiny ako aj ľudí mnohých národností – mali úplne zmiznúť z povrchu zeme.
Preto pre obyvateľov ZSSR-Ruska to nebol iba boj o slobodu, nezávislosť a svoju vlasť, ale bol to aj boj o prežitie, o to, aby aj naďalej existovali viaceré národnosti žijúce v tejto krajine, a aby aj naďalej existovala samotná táto krajina. Obyvateľom Ruska nejde iba o to, že zvíťazili v tejto strašnej vojne, ale aj o to, že vôbec prežili ich predkovia a teda dnes žijú aj súčasníci… Preto pre Rusov, ale aj pre Bielorusov, mnohých Ukrajincov a iných Deň víťazstva má „trochu“ iný význam, ako pre zvyšok sveta. A práve preto včera s takým citom a nadšením oslavovali výročie ukončenia vojny.
9, květen 2017 v Kyjevě:
Áno, každá dobyvačná vojna je čiastočne aj likvidačná. Je tu ale také malé „ale“… Ak si na sekundu predstavíme hroznú katastrofu a to, že by Hitler zvíťazil v tej strašnej vojne, môžeme sa domnievať, čo by sa stalo. Kolonizoval by celú Európu, povytváral by ďalšie protektoráty a otrocké štáty, zotročil by obyvateľstvo celého kontinentu a zničil by niekoľko etnických skupín obyvateľstva. Európania by sa premenili na otrokov, ale väčšina by prežila.
Sovietsky zväz a jeho obyvateľstvo čakal iný osud: celý štát mal úplne zmiznúť z mapy a desiatky miliónov ľudí rôznych národností malo byť zlikvidovaných. Teda prestala by existovať samotná krajina a takmer celé jej obyvateľstvo… Ak by sa to podarilo, dnes o Rusku a o Rusoch by nebolo ani počuť…“
„Takže sa nemusíme príliš čudovať a nechápavo krútiť hlavou, prečo Rusi aj po 72 rokoch tak oduševnene oslavujú Deň víťazstva. Jednou vetou – pre nich má „trochu iný“ význam, ako pre celý zvyšok sveta. A navyše je to pre nich veľmi silný symbol: pripomína im obdobie, keď sa celá krajina zomkla, bola na pokraji likvidácie a záhuby, ale bojovala v strašnej vojne, prekonala neuveriteľné ťažkosti a zvíťazila. História sa, aj keď v trochu inej forme, opakuje – a obyvatelia Ruska svojsky reagujú.
Dnes sa Rusko nachádza síce v trochu inej „vojne“, ale predsa… Pred takmer 80 rokmi malo jedného nepriateľa na Západe a jedného na východe. Teraz má viacerých nepriateľov, ktorí ho obkľúčili fakticky zo všetkých strán. Pred takmer 80 rokmi na hraniciach s Sovietskym zväzom sa nachádzali nemecké tanky a lietadla, v súčasnosti na hraniciach s Ruskom sú americké, nemecké, britské a iné tanky a lietadla a ako „bonus“ – rakety a jadrové zbrane… Politici a generalita najväčšieho „priateľa – nepriateľa“ stále omieľajú bláznivé plány o jadrovom útoku a z nepochopiteľných pre normálneho človeka dôvodov si myslia, že osud nadelil strýčkovi Samovi úlohou svetového žandára a všetci ho musia poslúchať…
Rusko sa ozaj nachádza v „trochu“ inej vojne, ale predsa je to vojna… Preto udalosti spred 70 rokov pre Rusov nezasypal prach, ale veľa vecí z toho obdobia je pre nich aktuálnych. Zasa Rusom ide o to, aby sa zomkol celý národ, bojoval a zvíťazil – aby prežil. Zasa Rusom ide fakt o prežitie. Máme sa potom čudovať, prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva a prečo sa zasa zjednocuje celé ruské obyvateľstvo? Dokonca aj na hokeji…“ Celý článek zde
Tady jsme u druhého článku hodného pozornosti, který je o tom, co jsem nedávno zmiňovala pouze v diskusi, že totiž OSN nedávno odtajnila materiály, podle kterých Spojenci věděli o holokaustu od prosince 1942, tzn. o dva roky dříve, než se předpokládalo a přesto nekonali. Proč? Na to je kus odpovědi právě ve zmiňovaném článku, ze kterého rovněž část cituji:
„Odtajnené dokumenty odhalili, že západní spojenci (USA, Británia…) vedeli o nacistickom „konečnom riešení“ Židov a „menejcenných“ Slovanov.
Tieto dva fakty patrili medzi hlavné dôvody, že bašty západnej demokracie a slobody slova v spolupráci s Nemeckom dokázali účinne 60-70 rokov brániť, aby táto pravda vyšla na povrch. Teraz, keď väčšina účastníkov 2. Sv. vojny už nie je medzi nami, uverejnenie týchto dokumentov je menej významné. A keď ešte zoberieme do úvahy, že takéto správy pre väčšinu profesionálne totalitných mienkotvorných médií sú zakázané, tak je vlastne jedno, čo OSN odtajuje pre <0,01% populácie. Opäť sa natíska otázka, že prečo USA a Británia nebombardovali infraštruktúru nemeckých koncentračných táborov, keď veľmi dobre vedeli, že tam usmrcujú Židov, Slovanov, Rómov…?
Odpoveď môže dať napríklad David Talbot v knihe The Devil’s Chessboard: Allen Dulles, the CIA and the Rise of America’s Secret Government (2015), https://www.harpercollins.com/9780062276162/the-devils-chessboard. Kniha dokumentuje intenzívne finančné transakcie medzi bankármi z „Wall Street“ v New Yorku a nemeckou Treťou ríšou niekoľko rokov pred rozpútaním 2. Svetovej vojny. Americké firmy, ako Ford, GM, ITT and Du Pont investovali do nemeckého priemyslu (aj do IG Farben, ktorá vyrábala plyn Zyklon B pre koncentračné tábory). Takto bol americký a britský kapitál integrovaný do nacistickej vojnovej mašinérie a využíval aj otrockú prácu v koncentračných táboroch a vojnových zajatcov, ktorí boli súčasťou „konečného riešenia“.
Prečo by spojenci bombardovali „pracovné sily“ z ktorých pravdepodobne mali zisk. Je aj možné, že nemali cit alebo ochotu sa starať o židovské, slovanské… obete. Ale pravdepodobnejší môže byť fakt, že významná časť západných vlád nebola ochotná obmedzovať nacistickú vojnovú mašinériu proti Sovietskemu zväzu, i napriek tomu, že boli oficiálni vojnoví spojenci Sovietskeho zväzu. http://www.bbc.co.uk/programmes/p04xd4pq
USA a Británia podporovali budovanie nacistickej Tretej ríše, ako hrádzu proti sovietskemu komunizmu. Vyhovovalo im, že Hitlerov antisemitizmus išiel ruka v ruke s jeho nenávisťou ku Marxizmu a ku „menejcenným“ Slovanom, ktorých bolo tiež potrebné odstrániť v „konečnom riešení“, a ktorom spojenci vedeli. Je pravdepodobné, že vytvorenie druhej fronty v Normandii západnými spojencami až koncom 2. Svetovej vojny (6.6.1944, 5 rokov po začiatku vojny) tiež prispelo, že bolo viac obetí Slovanov, Židov…
Z tohto všetkého vyplýva, že studená vojna západu ku Sovietskemu zväzu začala ďaleko pred rokom 1939, pred tým, ako začala 2. Svetová vojna, podporovaním nacistického Nemecka. Vojenský blok USA-západoeurópska koalícia – NATO je len pokračovaním geopolitiky USA-Británia s nacistickým Nemeckom. Táto koalícia po roku 1945 „bojovala“ proti komunistickému „impériu zla“ Sovietskemu zväzu. V súčasnosti pokračuje sankciami proti pravoslávnemu kapitalistickému Rusku, pretože tam vládne zlý kapitalistický diktátor Putin, ktorý zločinne zasahuje do chodu západných demokracií, pretože ruskí športovci vyhrávajú len vďaka dopingu, pretože ruská armáda nechce podporovať teroristov proti demokraticky zvolenému prezidentovi Sýrie Assadovi, atď…
Dôvod: Anglo-americkí kapitalisti si zúrivo bráni vlastný unipolárny svet proti Rusku a komunistickej Číne, a spoja sa s kýmkoľvek, ako napríklad so svetovým terorizmom alebo ukrajinským neonacizmom, len aby ho ubránili.“ Celý článek zde
Třetím článkem hodným pozornosti je článek o setkání Merkelové s Putinem v Soči na začátku května. Merkelová měla mimo tiskovou konferenci Putinovi říct, že blafuje, protože musí vědět, že s USA nemůže soupeřit, protože ruské rakety tam prostě nedoletí. Putin se měl údajně Merkelové dlouze zadívat do očí a asi po tříminutové pauze měl z aktovky vytáhnout plán vypracovaný Pentaqonem a schválený a podepsaný všemi členskými zeměmi NATO. Plán má název Barbarossa 2 a podle tohoto plánu má být Rusko rozděleno na konkrétní sféry vlivu a podle toho má být okupováno některými státy aliance.
„Je to Váš podpis?“, měl se zeptat V. Putin, načež měla zčervenalá Merkelová přikývnout. A Putin měl dopovědět:
„Takže si řekněme, že do USA rakety možná nedoletí, ale k základnám NATO na území Německa zcela jistě, za to Vám ručím. Jistě, může se stát, že se sem-tam něco zadrhne a netrefí, takže místo na základny rakety dopadnou na Mnichov nebo Frankfurt. Ale to už je „vis major“, měl dopovědět Putin a tím mělo být setkání v Soči ukončeno. Ruský zdroj zde, v slovenské verzi z jiného zdroje zde.
K této zprávě si připomeňme, že má jít o plán „SSSR 2.0“, o kterém jsem na těchto stránkách už mockrát psala a o kterém Rusko ví přinejmenším od nástupu Putina. A že tento plán je hlavním důvodem, proč Putin tolik posiluje vlastenectví a jednotu ruského národa a proč k příští ochraně Ruska (Slovanů) vsadil na vertikální systém vládnutí.
Ale jednak je tady ještě jedna, a to dnešní, proto velmi aktuální zpráva, která rovněž souvisí a proto stojí za pozornost:
„Do Pobaltí v příštím roce vyšleme až 290 vojáků. Většina z nich bude působit v rámci německého uskupení v Litvě, do kterého kromě nás přispějí také Francouzi, Nizozemci nebo Chorvati,“ sdělil v úterý ČTK ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Minometná četa se pak zapojí pod kanadským velením v Lotyšsku. „Jde o náš jasný příspěvek v rámci kolektivní obrany aliance, na které je založena i naše vlastní bezpečnost,“ poznamenal ministr.
Loni na summitu NATO ve Varšavě se aliance domluvila, že kvůli posílení své schopnosti odstrašení a obrany pošle čtyři mnohonárodní bojová uskupení do Estonska, Litvy, Lotyšska a Polska. Důvodem je obava východních členů NATO z ruské politiky. V každé ze zmíněných zemí by mělo být rozmístěno více než 1000 spojeneckých vojáků. Praporu v Estonsku bude velet Velká Británie, v Litvě Německo, v Lotyšsku Kanada a v Polsku USA. Do praporů pak budou přispívat jednotlivé alianční země.
Konkrétně se Česko domluvilo na působení v kanadském a německém kontingentu. Do Litvy by tak měla odjet mechanizovaná rota s asi 250 vojáky. V Litvě by měli čeští vojáci působit od 1. května 2018 do 31. ledna 2019. „Minometná četa se zároveň zapojí do působení bojového uskupení vedeného Kanadou na území Lotyšska. Půjde o maximálně 40 osob na dobu od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019,“ řekl ČTK mluvčí ministerstva obrany Petr Medek.
Mechanizovaná rota bude mít kromě „demonstrace připravenosti bránit suverenitu spojenecké země “ za úkol na území Litvy i cvičení, a to i společně se spojenci. „Společné výcvikové aktivy a cvičení mohou probíhat na území všech pobaltských států a Polska,“ dodal Medek.
V Litvě již čeští vojáci působili na začátku letošního roku v rámci společného cvičení zemí Visegrádu (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko) a Pobaltí. V minulosti také hlídali čeští piloti vzdušný prostor pobaltských zemí. České stíhačky by se do ochrany pobaltského nebe měly znovu zapojit v roce 2019.“ – citace článku zde
Tady se mi vybavila jiná mapka, která má být o německo-sovětských invazích v letech 1939-1940, tzn. v letech těsně před napadením SSSR.
Takže Pobaltí a k tomu Polsko a Ukrajina (a Bělorusko, které otáčí směrem k EU) – vším současnost jako by potvrzovala, že plán Barbarossa 2 se má zopakovat jako přes kopírák a že snad je na spadnutí… Budiž proto o to víc každoroční připomínka a oslava vlastenectví na Rudém náměstí, a bohužel, i oslava ruské vojenské techniky nadějí, že svět už se z tažení na Rusko poučil natolik, že Slovan prostě opravdu je vzpupný natolik, že raději zemře za svou zemi, než aby pomalu hynul tím, že svou zemi (a s ní své kořeny a tradice, základní to hodnoty duše) ztratil.
Sláva Rusku nejen s Dňom pobedy!
PS: V úvodním videu doporučuji čas cca 08:35 – ruské „URÁ“ , to totiž není jen nějaké žoldácké „Hurá“…
-Pozorovatelka- 11.05.2017
Zdroj
Vytisknout
11. 5. 2017 AE News
Rok co rok se opakující vojenská přehlídka na Rudém náměstí je s postupem času západním světem stále více označována za ruskou propagandu, za symbol ruské rozpínavosti a dokonce za ukázku ruské agrese, před kterou je svět neustále varován a kvůli které preventivně stěhuje zbraně na ruské hranice – a nejlépe do zemí, které za pomoci různých Majdanů přesvědčil, že Rusko je nepřítel… Ruské zásluhy na porážce Hitlera jsou z roka na rok zlehčovány, dějiny přepisovány tak, že nebýt USA, vítězem by byl Hitler (co na tom, že to bylo Rusko, kdo fašisty hnal od Moskvy až do Berlína a dokonce ještě na druhé straně světa porazil Japonce v Číně (Velká vlastenecká válka – Válka s Japonskem).
Ale o co víc jsou ruské zásluhy a ruské oběti z roka na rok dehonestovány stejně, jako jejich každoroční připomínka 9. května (pozn.: nově už i Ukrajina přijala datum 8. květen a z 9. května chce učinit pracovní den a to přesto, že přehlídka na Rudém náměstí měla údajně být na Google nejvyhledávanějším heslem toho dne), o to víc ji každý slušný člověk bude uctívat. V Rusku totiž neexistuje rodina, která by ve válce někoho blízkého neztratila, nebyla válkou poznamenána jako žádný jiný národ a především – necítila hrdost nad takovou obranou své země, že ve světě jí není rovno! Rusko proto má nejen plné právo konec této války slavit a uctívat, ale má přímo povinnost děkovat a uctívat padlé a přeživší a povinnosti všem dalším pokolením připomínat, jak obrovskou věc ruský národ dokázal nejen pro svou zemi, ale i pro mnohé další, a kolik životů a utrpení to stálo! A z hlediska „vyššího principu mravního“ musí slušný člověk kdekoliv na zeměkouli u každé květnové přehlídky na Rudém náměstí vždy hluboce smeknout, a to tak, že s úctou a vděčností! A v prvé řadě a především pak před tím, co porazilo každého, kdo na Rusko táhl, byť měl sebelepší armádu – před tou silou vlastenectví. A to obzvláště v dnešní době, kdy vlastenectví (stejně jako rodina) má být už jen přežitkem… A vlastenectví, které z každé květnové přehlídky dosud přímo čiší
Součástí květnových oslav se od roku 2011 stala akce Nesmrtelný pluk, která se vyvinula v mezinárodní sociální hnutí k zachování osobních vzpomínek na generaci druhé světové války. Ulice měst a pochody jsou zaplněny fotografiemi blízkých – veteránů armády a námořnictva, partyzánů, bojovníků v zázemí, odbojářů, vězňů koncentračních táborů, obětí blokád, dětí války. Tato akce se z Ruska přenesla do celého světa, v Rusku se letošního pochodu zúčastnil i V. Putin
Bylo by nošením dříví do lesa psát, že po tom, co s Ruskem udělali M. Gorbačov a B. Jelcin, je to právě V. Putin, kdo má největší zásluhu, že ruský národ opět cítí hrdost (a čím více sankcí, tím je hrdost větší – přesně v duchu slov našeho Cyrila Svobody: „Rusko neudoláte, Rusko vydrží všechno“) a bylo by nošením dříví psát, že V. Putin za nejmocnější zdroj síly proti všemu, co svět proti Rusku opět (a vlastně neustále) vede (a nově opět chystá) považuje právě vlastenectví. A proto jej ze všech sil podporuje (aktuálně před týdnem opět vyzval ruský národ k jednotě zde) a není náhoda, že k letošnímu výročí konce války ruské Ministerstvo obrany představilo o Velké vlastenecké válce zcela nová videa.
Letošní ruské oslavy byly neobvykle intenzivní
Tady se dostáváme k prvnímu ze tří článků, které v souvislosti s letošními oslavami pokládám za hodné pozornosti. První vyšel pod názvem „Prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva? Čo to všetko znamená?“ a část z něj vkládám:
„Na sociálnych sieťach a aj v komentároch ku článkom bolo niekoľko poznámok občanov, ktorí sa čudujú, prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva – nestačilo to? Má to ešte nejaký význam po 72 rokoch?
Podrobná odpoveď na túto otázku by si vyžiadala napísanie celej knihy – nie obyčajného článku. Je tam toho veľmi veľa… Pokúsime sa však veľmi stručne, ale zrozumiteľne odpovedať na túto otázku… Rusko, ako aj mnohé iné štáty, zažilo vo svojej histórii obrovské množstvo vojen. Prečo si pripomína práve túto – spred 70 rokov? Prečo jej venuje najväčšiu pozornosť – ako žiaden iný štát? Ide iba o to, že to bola posledná veľká svetová vojna? Samozrejme, že nejde iba o to.
Predsa drvivá väčšina vojen boli dobyvateľské, alebo išlo o nejaké politické alebo aj iné záujmy. Druhá svetová vojna v tomto zmysle, a to hlavne pre Rusko (bývalý Sovietsky zväz), mala úplne iný rozmer. Bola to vojna likvidačná. Fašistickému Nemecku nešlo iba o víťazstvo nad ZSSR a dobytie jeho územia. Pripravovala sa totálna likvidácia celej krajiny ako aj ľudí mnohých národností – mali úplne zmiznúť z povrchu zeme.
Preto pre obyvateľov ZSSR-Ruska to nebol iba boj o slobodu, nezávislosť a svoju vlasť, ale bol to aj boj o prežitie, o to, aby aj naďalej existovali viaceré národnosti žijúce v tejto krajine, a aby aj naďalej existovala samotná táto krajina. Obyvateľom Ruska nejde iba o to, že zvíťazili v tejto strašnej vojne, ale aj o to, že vôbec prežili ich predkovia a teda dnes žijú aj súčasníci… Preto pre Rusov, ale aj pre Bielorusov, mnohých Ukrajincov a iných Deň víťazstva má „trochu“ iný význam, ako pre zvyšok sveta. A práve preto včera s takým citom a nadšením oslavovali výročie ukončenia vojny.
9, květen 2017 v Kyjevě:
Sovietsky zväz a jeho obyvateľstvo čakal iný osud: celý štát mal úplne zmiznúť z mapy a desiatky miliónov ľudí rôznych národností malo byť zlikvidovaných. Teda prestala by existovať samotná krajina a takmer celé jej obyvateľstvo… Ak by sa to podarilo, dnes o Rusku a o Rusoch by nebolo ani počuť…“
„Takže sa nemusíme príliš čudovať a nechápavo krútiť hlavou, prečo Rusi aj po 72 rokoch tak oduševnene oslavujú Deň víťazstva. Jednou vetou – pre nich má „trochu iný“ význam, ako pre celý zvyšok sveta. A navyše je to pre nich veľmi silný symbol: pripomína im obdobie, keď sa celá krajina zomkla, bola na pokraji likvidácie a záhuby, ale bojovala v strašnej vojne, prekonala neuveriteľné ťažkosti a zvíťazila. História sa, aj keď v trochu inej forme, opakuje – a obyvatelia Ruska svojsky reagujú.
Dnes sa Rusko nachádza síce v trochu inej „vojne“, ale predsa… Pred takmer 80 rokmi malo jedného nepriateľa na Západe a jedného na východe. Teraz má viacerých nepriateľov, ktorí ho obkľúčili fakticky zo všetkých strán. Pred takmer 80 rokmi na hraniciach s Sovietskym zväzom sa nachádzali nemecké tanky a lietadla, v súčasnosti na hraniciach s Ruskom sú americké, nemecké, britské a iné tanky a lietadla a ako „bonus“ – rakety a jadrové zbrane… Politici a generalita najväčšieho „priateľa – nepriateľa“ stále omieľajú bláznivé plány o jadrovom útoku a z nepochopiteľných pre normálneho človeka dôvodov si myslia, že osud nadelil strýčkovi Samovi úlohou svetového žandára a všetci ho musia poslúchať…
Rusko sa ozaj nachádza v „trochu“ inej vojne, ale predsa je to vojna… Preto udalosti spred 70 rokov pre Rusov nezasypal prach, ale veľa vecí z toho obdobia je pre nich aktuálnych. Zasa Rusom ide o to, aby sa zomkol celý národ, bojoval a zvíťazil – aby prežil. Zasa Rusom ide fakt o prežitie. Máme sa potom čudovať, prečo Rusi včera tak oslavovali Deň víťazstva a prečo sa zasa zjednocuje celé ruské obyvateľstvo? Dokonca aj na hokeji…“ Celý článek zde
Slovanský holokaust, židovský holokaust a nekonečná válka USA a Britů proti Rusku
Tady jsme u druhého článku hodného pozornosti, který je o tom, co jsem nedávno zmiňovala pouze v diskusi, že totiž OSN nedávno odtajnila materiály, podle kterých Spojenci věděli o holokaustu od prosince 1942, tzn. o dva roky dříve, než se předpokládalo a přesto nekonali. Proč? Na to je kus odpovědi právě ve zmiňovaném článku, ze kterého rovněž část cituji:
„Odtajnené dokumenty odhalili, že západní spojenci (USA, Británia…) vedeli o nacistickom „konečnom riešení“ Židov a „menejcenných“ Slovanov.
Tieto dva fakty patrili medzi hlavné dôvody, že bašty západnej demokracie a slobody slova v spolupráci s Nemeckom dokázali účinne 60-70 rokov brániť, aby táto pravda vyšla na povrch. Teraz, keď väčšina účastníkov 2. Sv. vojny už nie je medzi nami, uverejnenie týchto dokumentov je menej významné. A keď ešte zoberieme do úvahy, že takéto správy pre väčšinu profesionálne totalitných mienkotvorných médií sú zakázané, tak je vlastne jedno, čo OSN odtajuje pre <0,01% populácie. Opäť sa natíska otázka, že prečo USA a Británia nebombardovali infraštruktúru nemeckých koncentračných táborov, keď veľmi dobre vedeli, že tam usmrcujú Židov, Slovanov, Rómov…?
Prečo by spojenci bombardovali „pracovné sily“ z ktorých pravdepodobne mali zisk. Je aj možné, že nemali cit alebo ochotu sa starať o židovské, slovanské… obete. Ale pravdepodobnejší môže byť fakt, že významná časť západných vlád nebola ochotná obmedzovať nacistickú vojnovú mašinériu proti Sovietskemu zväzu, i napriek tomu, že boli oficiálni vojnoví spojenci Sovietskeho zväzu. http://www.bbc.co.uk/programmes/p04xd4pq
USA a Británia podporovali budovanie nacistickej Tretej ríše, ako hrádzu proti sovietskemu komunizmu. Vyhovovalo im, že Hitlerov antisemitizmus išiel ruka v ruke s jeho nenávisťou ku Marxizmu a ku „menejcenným“ Slovanom, ktorých bolo tiež potrebné odstrániť v „konečnom riešení“, a ktorom spojenci vedeli. Je pravdepodobné, že vytvorenie druhej fronty v Normandii západnými spojencami až koncom 2. Svetovej vojny (6.6.1944, 5 rokov po začiatku vojny) tiež prispelo, že bolo viac obetí Slovanov, Židov…
Z tohto všetkého vyplýva, že studená vojna západu ku Sovietskemu zväzu začala ďaleko pred rokom 1939, pred tým, ako začala 2. Svetová vojna, podporovaním nacistického Nemecka. Vojenský blok USA-západoeurópska koalícia – NATO je len pokračovaním geopolitiky USA-Británia s nacistickým Nemeckom. Táto koalícia po roku 1945 „bojovala“ proti komunistickému „impériu zla“ Sovietskemu zväzu. V súčasnosti pokračuje sankciami proti pravoslávnemu kapitalistickému Rusku, pretože tam vládne zlý kapitalistický diktátor Putin, ktorý zločinne zasahuje do chodu západných demokracií, pretože ruskí športovci vyhrávajú len vďaka dopingu, pretože ruská armáda nechce podporovať teroristov proti demokraticky zvolenému prezidentovi Sýrie Assadovi, atď…
Dôvod: Anglo-americkí kapitalisti si zúrivo bráni vlastný unipolárny svet proti Rusku a komunistickej Číne, a spoja sa s kýmkoľvek, ako napríklad so svetovým terorizmom alebo ukrajinským neonacizmom, len aby ho ubránili.“ Celý článek zde
„Plán Barbarossa 2 – je tam i Váš podpis?“ Jak Putin v Soči zmrazil Merkelovou
Třetím článkem hodným pozornosti je článek o setkání Merkelové s Putinem v Soči na začátku května. Merkelová měla mimo tiskovou konferenci Putinovi říct, že blafuje, protože musí vědět, že s USA nemůže soupeřit, protože ruské rakety tam prostě nedoletí. Putin se měl údajně Merkelové dlouze zadívat do očí a asi po tříminutové pauze měl z aktovky vytáhnout plán vypracovaný Pentaqonem a schválený a podepsaný všemi členskými zeměmi NATO. Plán má název Barbarossa 2 a podle tohoto plánu má být Rusko rozděleno na konkrétní sféry vlivu a podle toho má být okupováno některými státy aliance.
 |
| A. Merkelová a V. Putin v Soči, 2. května 2017 |
„Takže si řekněme, že do USA rakety možná nedoletí, ale k základnám NATO na území Německa zcela jistě, za to Vám ručím. Jistě, může se stát, že se sem-tam něco zadrhne a netrefí, takže místo na základny rakety dopadnou na Mnichov nebo Frankfurt. Ale to už je „vis major“, měl dopovědět Putin a tím mělo být setkání v Soči ukončeno. Ruský zdroj zde, v slovenské verzi z jiného zdroje zde.
K této zprávě si připomeňme, že má jít o plán „SSSR 2.0“, o kterém jsem na těchto stránkách už mockrát psala a o kterém Rusko ví přinejmenším od nástupu Putina. A že tento plán je hlavním důvodem, proč Putin tolik posiluje vlastenectví a jednotu ruského národa a proč k příští ochraně Ruska (Slovanů) vsadil na vertikální systém vládnutí.
Ale jednak je tady ještě jedna, a to dnešní, proto velmi aktuální zpráva, která rovněž souvisí a proto stojí za pozornost:
Vláda podpořila nasazení českých vojáků v Pobaltí
„Do Pobaltí v příštím roce vyšleme až 290 vojáků. Většina z nich bude působit v rámci německého uskupení v Litvě, do kterého kromě nás přispějí také Francouzi, Nizozemci nebo Chorvati,“ sdělil v úterý ČTK ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Minometná četa se pak zapojí pod kanadským velením v Lotyšsku. „Jde o náš jasný příspěvek v rámci kolektivní obrany aliance, na které je založena i naše vlastní bezpečnost,“ poznamenal ministr.
Loni na summitu NATO ve Varšavě se aliance domluvila, že kvůli posílení své schopnosti odstrašení a obrany pošle čtyři mnohonárodní bojová uskupení do Estonska, Litvy, Lotyšska a Polska. Důvodem je obava východních členů NATO z ruské politiky. V každé ze zmíněných zemí by mělo být rozmístěno více než 1000 spojeneckých vojáků. Praporu v Estonsku bude velet Velká Británie, v Litvě Německo, v Lotyšsku Kanada a v Polsku USA. Do praporů pak budou přispívat jednotlivé alianční země.
Konkrétně se Česko domluvilo na působení v kanadském a německém kontingentu. Do Litvy by tak měla odjet mechanizovaná rota s asi 250 vojáky. V Litvě by měli čeští vojáci působit od 1. května 2018 do 31. ledna 2019. „Minometná četa se zároveň zapojí do působení bojového uskupení vedeného Kanadou na území Lotyšska. Půjde o maximálně 40 osob na dobu od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019,“ řekl ČTK mluvčí ministerstva obrany Petr Medek.
Mechanizovaná rota bude mít kromě „demonstrace připravenosti bránit suverenitu spojenecké země “ za úkol na území Litvy i cvičení, a to i společně se spojenci. „Společné výcvikové aktivy a cvičení mohou probíhat na území všech pobaltských států a Polska,“ dodal Medek.
V Litvě již čeští vojáci působili na začátku letošního roku v rámci společného cvičení zemí Visegrádu (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko) a Pobaltí. V minulosti také hlídali čeští piloti vzdušný prostor pobaltských zemí. České stíhačky by se do ochrany pobaltského nebe měly znovu zapojit v roce 2019.“ – citace článku zde
Tady se mi vybavila jiná mapka, která má být o německo-sovětských invazích v letech 1939-1940, tzn. v letech těsně před napadením SSSR.
Takže Pobaltí a k tomu Polsko a Ukrajina (a Bělorusko, které otáčí směrem k EU) – vším současnost jako by potvrzovala, že plán Barbarossa 2 se má zopakovat jako přes kopírák a že snad je na spadnutí… Budiž proto o to víc každoroční připomínka a oslava vlastenectví na Rudém náměstí, a bohužel, i oslava ruské vojenské techniky nadějí, že svět už se z tažení na Rusko poučil natolik, že Slovan prostě opravdu je vzpupný natolik, že raději zemře za svou zemi, než aby pomalu hynul tím, že svou zemi (a s ní své kořeny a tradice, základní to hodnoty duše) ztratil.
Sláva Rusku nejen s Dňom pobedy!
PS: V úvodním videu doporučuji čas cca 08:35 – ruské „URÁ“ , to totiž není jen nějaké žoldácké „Hurá“…
-Pozorovatelka- 11.05.2017
Zdroj
