Geo
9. 5. 2017 Eurasia24
 
Vítězství globalisty Emmanuela Macrona ve francouzských prezidentských volbách znamená definitivní konec nadějí na rozumné perspektivy spolupracující Evropy svobodných národů a suverénních států. Žádná kotva ve „sjednocené“ Evropě neexistuje. Naše spása ve skutečnosti byla a je na východě.

Západní Evropu pod vedením tandemu Macron – Merkelová (Schulz) čeká rozvinutí všech destruktivních tendencí, které už nemůže nevidět jen slepý.

Evropu v zóně hypervolného pohybu všeho zaplaví další statisíce migrantů přicházejících nejen z muslimských asijských a afrických zemí, ale i z „černé“ Afriky hluboko pod rovníkem.

Jejich problémem není islám, ale absolutní vykořeněnost, nakaženost západním hodnotovým primitivismem a kosmopolitní ztrátou identity, frustrace a z ní plynoucí agresivita.

Rumuny a Bulhary doplní ještě levnější Ukrajinci, kterých už se zaměstnavatelé nemohou dočkat, zatímco miliony Ukrajinců se nemohou dočkat, až zmizí ze Západem rozvrácené a vykradené země.

Čeká nás „francouzské“ snižování ceny lidské práce a osekávání zaměstnaneckých práv (než všem takzvaně levicovým politikům obhajujícím masové přijímání uprchlíků coby projev „humanity a solidarity“ dojde, že podpora migrace je čirým nástrojem velkokapitálu – tedy něco, s čím mají z fundamentálně-ideologických důvodů bojovat a nikoliv tomu napomáhat).

Čeká nás „švédský“ nárůst násilné kriminality, s tím spojené „posilování bezpečnostních opatření“ v podobě rostoucí moci represivních složek, přibývajících kamer v ulicích, byznysu s obrannými prostředky – a samozřejmě pocit existenční potřeby opatřit si vlastní zbraň.

Čeká nás více a více nervozity mezi lidmi, další zhoršení mezilidských vztahů, čekají nás mezietnické konflikty a projevy skutečného (nikoliv médii vybájeného) extremismu včetně renesance nacismu.

To vše už Evropu zachvacuje, zatímco neustále posloucháme pouze řeči o „teroristické hrozbě“, odvádějící pozornost od celého komplexu problémů, jejich příčin a důsledků.

„Nějakou zvláštní náhodou“ se stalo, že dvě země, které v uplynulých staletích psaly historii, země, kterým se ve větší míře vyhnuly oba světové konflikty, země, které zamořily svět svými kulturami a svým jazykem, znovu unikají těm nejkatastrofičtějším scénářům.

Velká Británie opouští účelově založenou obchodní organizaci zvanou Evropská unie a pomalu, ale jistě zavírá před chaosem své brány. Amerika vyhlašuje boj nelegální imigraci, staví imaginární plot na letištích a skutečný na hranici s Mexikem.

Britové si mohli zvolit Brexit, Američané Trumpa. Francouzi podobnou šanci nedostali a nedostanou ji ani Němci. Žádnou záchranu už ve „sjednocené“ Evropě nehledejme. Není tam a nikdy nebyla. Pár samotných vojáků v poli, jako je maďarský premiér Viktor Orbán, bude mít co dělat, aby ustálo tlak, který teď obrovsky naroste.

Naší jedinou spásou je Rusko a jeho prozíravý, rozumný a ještě poměrně mladý prezident. Přestože má tato země svých problémů víc než dost, má veškerý nezbytný potenciál k tomu být pro nás znovu nadějí. Už proto, že se díky své duchovní a vojenské síle i historickým zkušenostem bezpečně brání pokusům o natlačení do koridoru destrukce a zmaru.

Těžko předpokládat, že nás teď naši politici vyvedou z pasti, do které jsme byli navedeni – zvlášť, když Andrej Babiš coby nejpopulárnější politik v ČR je skalním fandou globalisty Macrona. A těžko předpokládat, že se brzy staneme neutrálními zeměmi, nezatíženými neustálým vydíráním (dvě procenta na obranu) a vyhrožováním (kvóty a dotace).

Ale výsledek francouzských voleb je pro nás příležitostí prozřít a dát najevo, že už nejsme ochotni trpět tragédii postkoloniální a dobyvačné části Evropy, sdílet žalostný osud většiny Západu a přihlížet, jak se z něj zas a znovu sobecky vysmekávají dva věční páni situace.
Je to pro nás příležitost přihlásit se nahlas k slovanské identitě, kulturní i jazykové blízkosti Ruska. Příležitost nenechat se zneužít k účelovým projevům nepřátelství a rusofobie, která je nám historicky cizí, a naopak podpořit v informačním prostoru úspěšné snahy Ruska klást odpor všem ničivým tlakům. A právě tento vítězný boj je naší nadějí. Jako před dvaasedmdesáti lety.