Když jsem byl malé dítě na prvním stupni základní školy, slavil se Den vítězství až 9. května, nikoliv osmého, jak je tomu dnes. Slavili jsme zkrátka podle tehdejšího moskevského času, nikoliv toho západoevropského, kdy začalo příměří platit. V moskevském bylo totiž už po půlnoci. Nic na tom nemění ani fakt, že poslední ozbrojené střety s Němci na našem území utichly až 11. května, kdy se poslední jednotky Wehrmachtu vzdaly.