Jiří Baťa
9. 4. 2017
Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Tak lze hodnotit upachtěné „novinářské“ výkony redaktorů či přispívatelů na portálu Aktuálně.cz. Když tam zrovna nezvrací Martin Fendrych, tak tam blije pan Jan Moláček, případně jim v tom vypomáhá pan publicista a spisovatel Luděk Navara. Ale k věci. Je jí pozoruhodná úvaha posledně jmenovaného, tedy pana Navary o tom, zda prezident potřebuje ke svému úřadování Pražský hrad. Za jistých okolností bych tuto otázku považoval za věcnou a hodnou zamyšlení, kdyby se s ní pan Navara neprezentoval zrovna v souvislosti se současným prezidentem M. Zemanem. 


Od vzniku samostatného Československa se na Pražském hradě totiž vystřídalo nemálo prezidentů a nikdy nikomu nepřišlo na mysl, proč musí prezident republiky působit „némlich“ na Pražském hradě. U pana Navary je to však otázka zásadní, protože pokud mu nevadilo, že na hradě úřadoval jako prezident Václav Havel je zřejmé, že u prezidenta Zemana k tomu má řadu důvodů. Ten první je, že jde o Miloše Zemana jako takového,, se kterým se váží další důvody jako například jeho idiotská otázka, zda od něj (ne)očekáváme, že se bude především věnovat skutečným prezidentským povinnostem?

Jádro pudla však ve své podstatě tkví v kauze červených trenýrek nad Pražským hradem, tedy sídlem prezidenta. Pro upřesnění: Tři členové skupiny Ztohoven dostali podmínku za vyvěšení obřích „rudých“ trenýrek a musí také uhradit škodu. Samozřejmě že se brání: vyjadřovali tak jen svůj názor na prezidenta. Jsou prý umělci a jejich čin je jedním velkým uměleckým dílem. Jak pan Navara připouští, byl to čin sice kontroverzní, ale nutící prý k zamyšlení. Nicméně k tomu ale také dodává, že těžko říct, zda takto posuzováno by ale musely být uměleckým dílem i mnohé činy prezidenta; o jeho jednání přece můžeme často říct totéž, dodává pan Navara. Já si osobně myslím, že to říct nemůžeme, pokud ovšem nebereme v úvahu ty, které má na mysli pan Navara. S názorem, že čin pánů Ztohoven byl čin nutící k zamyšlení, lze souhlasit, problém však je, kdo a jak se nad tímto činem zamyslí. Už fakt, že původní verdikt soudu byl nahrazen druhým, kterým byly pánové odsouzeni svědčí o tom, že názory na hrdinský, pardon umělecký počin pánů Zhoven, pardon chci říct ze Ztohoven, se budou značně různit.

Tady ovšem pan Navara už začíná se svými názory experimentovat. Jemu totiž přijde, že náročné, promyšlené, často vysoce taktické, racionální, politické a hlavně vlastenecké rozhodování prezidenta Miloše Zemana v domácí, ale hlavně ve složité mezinárodní situaci prezidenta M. Zemana je srovnatelné s úpadkovým myšlením a tvorbou recisistických rádoby umělců. V případě „rudých“ (tedy už ne jen červených) trenýrek přitom vůbec nejde o Miloše Zemana, nýbrž o samou podstatu naprostého znevážení státního, prezidentského symbolu, což by si za pobytu Václava Flašky Havla na hradě nejen nedovolili (tak dalece by neuvažovali), ale nenašli by k tomu ani odvahu přesto, že Václav Havel neměl k podobným „uměleckým“ projevům (coby sám „umělec“!) zas až tak daleko. To nemluvím o tradičně demokratických státech jako jsou USA, Velká Británie, Francie či Německo, kde by v takovém případě zela jistě skončili za katrem.

Pan Navara nahlas uvažuje a říká: „Jistě, Hrad je symbolem země a nemají nad ním vlát trenýrky. Symbolem země je i prezident, jenže co s tím, když je „tolik těch“, pro které právě on tím symbolem jednoduše není: budou vždycky říkat, že pro Pražský hrad je větší ostudou, že tam úřaduje právě on. Připusťme, že zde pan Navara vyjádřil svůj názor, ale otázka je, zda je možné jím citovanou početní veličinu „tolik těch“ (to je kolik, pět, padesát, sto, tisíc, deset tisíc nebo snad sto tisíc „těch“?) považovat za opodstatněný a rozhodující ekvivalent jako většinový názor, který převažuje nad těmi ostatními, tedy „ těch“ zbylých z té menšiny občanů, kteří s počinem „umělců“ nesouhlasí.

Pozoruhodný byl již původní názor a hodnocení soudu, které jednání pánů ze Ztohoven nejprve považovali za pouhou recesi a (tedy ani) ne za přestupek a že až současný výrok soudu vydaný napodruhé, po zásahu nadřízené instance, rozhodl jasně: čin umělců hodnotí česká justice jako "krajně neuctivý". To ale říká pan Nevara, případně „tolik těch“, avšak není pochyb o tom, že to není jen všeobecný názor české justice a „tolika těch“, ale zcela jistě také většiny občanů České republiky. Ale zpět k názoru pana Navary, že Pražský hrad je symbolem země, zatímco prezident Zeman jím není.

Není až tak nesnadné pochopit jak pana Navaru, stejně jako „tolik těch“ z pražské kavárny, pravdoláskaře, havloidy, sluníčkáře a jiných antizemanovce, že prezident Zeman pro ně není to pravé ořechové, ale co lze pochopit jen stěží je, že se těmito způsoby proti prezidentu Zemanovi vyjadřují. Nebudu daleko od pravdy když zmíním, že pokud by snad v prezidentských volbách vyhrál K. Schwarzenberg, nikdy by k podobným projevům nedošlo a to přesto, že by s Karlem Schwarzenbergem jako prezidentem jistě nesouhlasila velká část občanů. Ne snad proto, že by neměli důvod, nebo že by neměli inspiraci či odvahu, ale prostě proto, že obyčejní občané uvažují jinak, tj. střídmě, slušně a s vědomím, že je to byť nechtěný, ale přece jen prezident republiky! Toto sice farizejsky říká i pan Navara, přesto však dává najevo svůj nesouhlas způsoby, které jsou pro většinu občanů nepřijatelné.

Sem patří i jeho naprosto zcestná úvaha o potřebnosti Pražského hradu jako úřad prezidenta. S jeho názory, že pro potřeby úřadu prezidenta České republiky by byla zcela postačující vila v Lánech lze víceméně souhlasit, ale to, že s touto myšlenkou pan Navara přichází právě v souvislosti s výkonem funkce prezidenta Miloše Zemana je zřejmé a evidentní, že to není podnět nikterak racionální, ale čistě proklamativní, vztahující se k osobě Miloše Zemana. Jsem přesvědčen o tom, že se touto myšlenkou, resp. otázkou pan Navara přestane a nebude zabývat v momentě, kdy na Pražském hradě bude ve funkci prezidenta kdokoli, jen ne Miloš Zeman.

Nicméně pan Navara, aby tuto myšlenku nějak obecně zdůvodnil, hledá podobenství v případech jiných zemí, kde údajně prezidenti nesídlí na tak honosných a vele významných místech, jakým je Pražský hrad, který je údajně, podle Guinessovy knihy rekordů „největším starodávným hradem na světě“. Předkládá nám srovnání s Bílým domem ve Washingtonu, který prý není nic jiného než „velký bílý dům“. Srovnává něco co je naprosto nesrovnatelné, což pro pana Navaru zřejmě není podstatné. Není mi známo, nakolik má pan spisovatel Navara přehled o tom, kde či v čem má ten který cizí prezident své sídlo, ale že M. Zeman není jediný, který užívá, notabene ne ze své vůle sídlo, které je symbolem země. Pro příměr