Každý rok jsme svědky projevu solidarity politiků s Tibetem při vyvěšování jeho vlajek. Vzpomene si někdo i na Palestinu, na její děti vyrůstající v daleko nesnesitelnějších podmínkách, než jsou ty v Tibetu? Na uchvatitele Palestiny, kteří i dnes, formou několikanásobného odškodnění, na „svém” utrpení vydělávají miliony dolarů ročně? Je v Tibetu teror takového charakteru, že by místní z naprosté beznaděje obětovali i to nejcennější, co mají - vlastní život - k odporu proti okupantům?