Proč jet v sobotu do Jihlavy? Kvůli národnímu obrození!
6. 4. 2017
Radim Valenčík se ve svém článku "Setkání opozičních intelektuálů" zde zmínil o schůzce asi dvaceti lidí nejen nespokojených s vývojem. Takových, kteří z vlastní zkušenosti vědí, jak funguje veřejná správa a také publikujících kritické analýzy. Mohlo nás tam jistě být víc, ale to bychom nemohli efektivně jednat. Přišli skoro všichni, kteří přednesou svoje sdělení na sobotním semináři v Jihlavě.
Neočekával jsem, že se bezvýhradně shodneme na cílech a společné činnosti, které jsem navrhl. A také se tak nestalo. Shodli jsme se ale na tom, že má smysl něco dělat a spolupracovat. Shodli jsme se na tom, že volby nemohou přinést podstatnou změnu. Shodli jsme se na tom, že má smysl pokračovat v kritických analýzách a pak lze po přiměřeně dlouhém úsilí dospět i k jasnější definici cíle a k popisu cesty, jak k němu dospět.
Jsem vděčný Jaroslavu Baštovi za prohlášení, že po téměř dvou stech letech znovu dozrál čas k "národnímu obrození". Národem rozumíme společenství lidí převážně obývajících společné území, dorozumívajících se společným jazykem a sdílejících společnou kulturu, nebo alespoň to, co z ní zbylo. Nechceme čekat na sociálně inženýrské vytvoření anonymní masy sociálně vykořeněných pomocných sil a sluhů dorozumívajících se dílem lámanou angličtinou, dílem lámanou němčinou a snících o emigraci do země zaslíbené, která už dávno neexistuje.
Potřebujeme projekt fungující společnosti a víme, že nám ho nenabídnou politici s duší úředníků, kteří čekají na instrukce z Bruselu, Berlína a Washingtonu. Možná, že rozklad dospěl příliš daleko a možná se obrat nepodaří. Ale pokud neprojevíme vůli a úsilí, nepodaří se určitě.
Zdroj
