Zdeněk Jemelík
5. 2. 2017       jemelikzdenek
Závěrečná zpráva Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, která zkoumala okolnosti dílčí reorganizace republikových úvarů kriminální policie, nepřinesla žádnou senzaci. Obsahuje pouze dílčí výtky vůči způsobu provedení reorganizace, ale potvrzuje příslušnost ministra vnitra a policejního prezidenta pro její provedení, uznává zákonnost jejich postupu a nedává za pravdu domněnce, že jejím hlavním cílem bylo vypuzení Roberta Šlachty z čela Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, popřípadě ze služby v policejním sboru.

Ostatně bývalý policejní plukovník zbrklým útěkem do civilu prokázání zlých úmyslů znemožnil. Nicméně komise přece jen neodhalila motiv rychlé, předem neohlášené akce. Hora zase jednou porodila myš.

Komise se v žádném případě nemohla vypořádat s lidovým bájením o nutnosti rychlé reorganizace jako předstižného opatření proti zamýšlenému útoku ÚOOZ na Bohuslava Sobotku a jeho blízké, popřípadě na Zdeňka Bakalu, protože žádné poznatky toho druhu se k ní nedonesly a patrně ani nikde v skrytu neexistují.

Zajímavá jsou ale některá doprovodná usnesení komise a zprávou vyvolané projevy různých veřejných činitelů. Hysterická odezva Andreje Babiše v době provedení reorganizace a znova po uveřejnění zprávy spolu s vytvořením vysokého funkčního místa pro Roberta Šlachtu v resortu ministerstva financí prozrazují, že překvapivé vytvoření Národní centrály proti organizovanému zločinu bylo nástrojem politického boje o moc nad policií, v němž utrpěly dílčí Babišovy zájmy, aniž by při tom koaliční partneři či odpůrci (jde o to, čím jsou sociální demokraté hnutí ANO více) měli vystaráno. Ovládnutí velitelských struktur v policii je totiž jedna věc, ale způsob, jakým ji v trestním řízení vedou státní zástupci, je věc druhá, a ti jsou nadále součástí resortu, řízeného hnutím ANO.

Usnesení, jimiž komise doprovodila zprávu, budí rozpaky: upozornila jimi na některé problematické prvky chování státního zastupitelství, zejména Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, ale většinou zůstala na povrchu jevů a převážně ukázala cestu k nápravě, která nikam nepovede.

Tak usnesením č. 44 ukázala Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze na podezření, že se možná dopustil trestného činu státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petr Šereda. Je málo pravděpodobné, že Vrchní státní zastupitelství v Praze proti němu zakročí, když proti němu neuplatnil pravomoc jeho přímý nadřízený, vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan, ani nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Ze zkušenosti vyvozuji, že z jejich strany lze spíše očekávat zaujetí pozice „obrany hradu“: dle jejich ustálených názorů jejich podřízení přece nikdy nechybují a trestných činů se nedopouštějí.

Podle usnesení č.41 by Sněmovna v rámci své iniciativní a kontrolní role měla vyzvat vládu, aby se zabývala některými nežádoucími jevy v činnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a aby uvážila, zda kárná žaloba nejvyššího státního zástupce na státního zástupce Pavla Komára je dostačujícím opatřením k zajištění zákonnosti v jednání tohoto úřadu. Předsedou komise je kvalifikovaný právník s praxí ministra spravedlnosti a v komisi působili i další poslanci s právnickým vzděláním a praxí: všichni musí přece vědět, že vládě nepřísluší zabývat se poměry v podřízené složce hierarchicky uspořádaného státního zastupitelství. V daném případě by vstoupila do pravomoci nejvyššího státního zástupce. Jsou-li poměry na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci tak znepokojivé, jak vyplývá z odůvodnění usnesení (dle mého laického úsudku jsou ještě daleko horší), Poslanecká sněmovna by měla doporučit vládě, aby si prostřednictvím ministra spravedlnosti povolala nejvyššího státního zástupce, požadovala jeho vysvětlení a informaci o nápravných opatřeních, případně aby proti němu zakročila, pokud by nabyla dojmu, že jeho dohled nad olomouckým vrchním státním zastupitelstvím je dlouhodobě nedostatečný. Sdílím znepokojení poslanců Vyšetřovací komise, nicméně konstatuji, že nenašli odvahu říci o poměrech na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci a o úloze Pavla Zemana, že „císař je nahý“. Podali pouze návrh, o kterém předem vědí, že vyšumí do ztracena.

Usnesení č.42 a 43 sice řeší palčivé problémy současné trestní praxe, ale mají společnou vadu krásy: požadují po vládě, aby do tří měsíců předložila Poslanecké sněmovně návrhy úprav trestního řádu, řešící velmi složité problémy. Legislativní proces je natolik složitý a aparát, který by měl příslušné novely připravit, je natolik myšlenkově sterilní, že požadované tempo změn je nedosažitelné. Odstrašujícím příkladem budiž nový zákon o státním zastupitelství, který byl vlajkovou lodí volebních kampaní různých politických stran od r. 2010, ale dosud jej Sněmovna nemohla projednat. Stejně tak se celé roky mluví o potřebě nového trestního řádu, ale za celé volební období se pro jeho vypracování nic nevykonalo. Zákonodárci nepečou housky, novelizace trestního řádu za tři měsíce je zjevný nesmysl.

Komise např. požaduje, aby dozor nad zákonností trestního řízení proti státním zástupcům nadále vykonával nějaký jiný, dosud neexistující úřad, aby možná došlo k „resuscitaci“ dávno zapomenuté funkce vyšetřujícího soudce. Odůvodnění požadavku je logické, ale má se jít po zcela neprozkoumané cestě: je to dlouhodobý složitý úkol. K tomu podotýkám, že opatření by zasluhoval dohled nad služební kázní nejen státních zástupců, ale i soudců, takže návrh komise je příliš úzký. A s jistou dávkou škodolibosti podotýkám, že komise nedosáhla komplexnosti myšlení spolku Šalamoun, z jehož dílny vzešly legislativní návrhy, vložené již několik let bez povšimnutí v eklepu Poslanecké sněmovny. Počítají se zřízením dvou mimoresortních nezávislých orgánů: generální inspekce justice, vykonávající dohled nad zákonností v jednání státních zástupců a soudců, a úřadu veřejného žalobce, jenž by vyvozoval právní závěry z poznatků generální inspekce a podával kárné žaloby nebo trestní oznámení.

Usnesením č.43 se komise dožaduje zrušení práva státního zástupce rozhodovat o přidělení věci konkrétnímu policistovi a o odnětí práva státních zástupců provádět vyšetřovací úkony místo policejního