Béda
24.1.2017 Outsidermedia

Kde jsou disidenti, kteří se kdysi brali za svobodu politického projevu? Jak to, že nebouří a nechrání alternativní média před veřejnou diskriminací a štvanicí? Jak to, že jim nevadí všudypřítomné špiclování, zmizíkování alternativních webů v internetových vyhledavačích? Jak to, že dnes sami souzní se zvacími dopisy pro cizí okupační armádu?
Umělecká fronta je již opět až na pár výjimek politicky korektní a konformní.

Dnešní bolševik vstupuje do politického dění poučen zkušenostmi bolševika předpřevratového. Špicluje, monitoruje desítkami tisíc kamer, nahrává mobilní i internetovou komunikaci, centrálně přijímá náhubkové zákony, zřizuje ministerstva Pravdy i cenzorské „think tanky“.

Prezidenty, kteří byli zvoleni lidem přes jedinou mainstreamem zjevenou reklamní pravdu, označuje za cizí agenty, svoji politickou opozici a kritiky označuje za cizí nájemné agenty. Svých vlastních nájemných agentů a agentur si přitom nevšímá. Lid označuje jako lůzu, jeho rozhodnutí za populismus a sebe považuje za elitu. Sestavuje černé listiny a požaduje, aby soudy zahájily procesy s nepohodlnými oponenty. Aktivita bolševika se zintenzivňuje úměrně tomu, jak klesá důvěra v jeho pravdu. Když konkurence začne provádět to, co dnešní bolševik praktikuje již po celá desetiletí v podobě Svobodné Evropy, je oheň na střeše.
Jak dlouho ještě potrvá, než dnešní bolševik vyvolá ze záhrobí Bobliga z Edelstadtu, senátora McCarthyho anebo soudce Urválka?