Svět ruskýma očima 384
8. 1. 2017 OutsiderMedia
Ke dnu, a potom…
Dmitrij Migunov 3. ledna 2017Před 25 lety započala „šoková terapie“ – reformy týmu Jelcin – Gajdar. Chtěli tehdy přesunout sovětské hospodářství do tržních kolejí. Spor o její výsledky a o metody reformátorů pokračuje až do dnešní doby.
Sovětští vůdci zavrhli čínský model rozvoje. Bližší jim byl model transformační ekonomiky realizovaný v zemích Východní Evropy. V Moskvě sledovali obzvláště pozorně Polsko.
Jevgenij Jasin (bývalý ministr hospodářství, ekonom, liberál) k tomu poznamenává, že polští komunisté v této době liberalizovali ceny a vládu dali do rukou premiéra Mazowieckého a ministra financí Balcerowicze. Termínem „šoková terapie“ byly nazývány Balcerowiczovy reformy. Po liberalizaci cen tam tvrdě prosadili finanční stabilitu. Podobně se to řešilo v Rusku.
V Polsku proběhla reforma velmi rychle. Od roku 1990 stačily pouhé dva roky. Osvědčila se. V roce 1990 zde klesl HDP o 11 %, v roce 1991 o 7 %. Již v roce 1992 začal růst a v polovině devadesátých let byl v Polsku tento ukazatel na prvním místě mezi ostatními zeměmi v regionu.. Reformy byly v této zemi natolik efektivní, že i dnes je jediná ve Východní Evropě, která se v době finanční krize v začátku tisíciletí vyhnula recesi.
Ruská vláda oznámila 2. ledna 1992 ukončení regulace cen a volný obchod, podle polského vzoru. Během několika dnů se pulty obchodů zaplnily zbožím. Jenže tím podobnost reforem v Rusku s reformami v Polsku skončila. V Polsku se ceny vlivem liberalizace během roku zvýšily 4 až 5 krát. V Rusku k takovému skoku došlo naráz. Inflace se nezastavila, rychle se stala hyperinflací. Finanční systém se prudce dolarizoval. Bez ohledu na rostoucí zásobu peněz se silně šířila barterová schémata.
Následovala privatizace, která byla ve skutečnosti zahájena již v roce 1991, plně se rozvinula později. Teoreticky měl každý občan Ruska právo na veřejný majetek prostřednictvím emitovaných kuponů. Jenže většina potenciálních „lidových investorů“ své kupony rychle prodala. Později se ukázalo, že to bylo pravděpodobně optimální rozhodnutí. Mnozí z těch, kteří chtěli kupony do něčeho vložit, z nich nakonec nic neměli. Všechny podstatné části státního majetku spolykali v aukcích lidé nějak navázaní na vládnoucí osoby. Tak se zrodili ruští oligarchové.
Výsledkem bylo vleklé špičkové zatížení ruského hospodářství. K pomalému růstu došlo až ve druhé polovině devadesátých let, avšak záhy následoval v roce 1998 default. Stabilní růst začal až o rok později, kdy se ekonomika odlepila ode dna.
Varianta s příchodem cizích peněz a následnou modernizací je vhodná pro malé ekonomiky, ne však pro mohutnou ruskou ekonomiku.
Počátkem devadesátých let konzultoval americký ekonom Sachs reformy v Polsku a následně v Rusku. O polské reformě se vyjádřil jako o úspěchu, o ruské jako o selhání s tím, že ruští reformátoři na jeho doporučení nedbali.
Sachs napsal, že Rusko neučinilo opatření na zabrzdění peněžní masy, ta rostla a vyprovokovala hyperinflaci. Vinny byly i země bývalého Sovětského svazu, které mohly ještě po celý rok emitovat ruble, což činily ve velkém. Dále upozornil na nízkou kompetenci ruských úředníků a odborníků té doby v ekonomice a na nepořádky. Obvinil rovněž poradce Rosimuščestva (agentura pro nakládání se státním majetkem) Schleifera (americký občan) z hmotné zainteresovanosti při realizaci státních aktiv. Toho v roce 2005 odsoudila americká justice k zaplacení pokuty 2 miliony dolarů s tím, že neměl právo v Rusku podnikat.
Sachs se v Moskvě postavil proti privatizaci těžby užitkových nerostů. Hlavní vinu za selhání ruských reforem kladl na vnější hráče, v první řadě na vedení USA a MMF. Polsko dostalo v roce 1990 veškeré možné ústupky a preference. Jeho zahraniční dluh byl snížen na polovinu, dostalo nové stabilizační úvěry za velmi výhodných podmínek. Nic podobného nebylo učiněno pro Rusko. Bylo požadováno uhradit dluhy do kopějky. G7 vyhrožovala a finanční podpora byla poskytnuta za zcela tržních podmínek.
Administrativa Bushe staršího nechtěla o podpoře Moskvě uvažovat kvůli předvolebním tahanicím. Následující Clintonovu vládu Rusko vůbec nezajímalo, považovala je za slabého a vyřízeného protivníka. Rusko se z potíží muselo dostat jen vlastními silami a se skromnými zdroji. V této době byly vztahy se Západem asi tak nejlepší, ale investice, které by stimulovaly ekonomiku, nebyly. Západní Německo muselo v té době vstřebat NDR a EU integrovala země bývalého socialistického bloku. Rusko nebylo považováno za přítele, spíše za cizince. K takové integraci jako země Východní Evropy, jejichž bankovní systémy přešly do rukou cizinců, nebylo Rusko připraveno.
Nehledě na domácí i zahraniční ostrou kritiku ruských reforem, panuje u mnohých názor, že se všechno dělalo dobře. Jevgenij Jasin k tomu řekl:
„Nemohu si dovolit říci, že jsme šli jedinou správnou cestou. Ale že z celkového hlediska jsme dělali všechno správně a hlavně že jsme dosáhli úspěchu, o tom vůbec nepochybuji.“
Za změny provedené Gajdarem a jeho následovníky zaplatilo Rusko vysokou cenu. Reformátoři mnohdy nebrali v úvahu reálnou situaci v hospodářství země. Řídili se zásadou „ke dnu a potom …“ Jegor Timurovič Gajdar je tragická postava. Je pořádkumilovný, člověk myšlenky, ale bohužel příliš ideologický. Bez rozmýšlení uváděl v život módní doktríny.
Oproti roku 1917, kdy se prosazovala bezbřehá rovnost bez svobody, se v devadesátých letech naopak prosazovala široká svoboda bez jakékoliv rovnosti.
Převzato z lenta.ru
***
Exkluzívně pro News Front: Anatolij Vasserman: Chvíle Ukrajiny a ostatního Ruska udeřila
Igor Orcev
5. ledna 2017
Anatolij Vasserman učinil závěr: podle matematické teorie katastrof dospěla Ukrajina k poslednímu předělu. Ve spojení s politikou nového prezidenta USA a také vývoje v Evropské unii brzo zmizí podpora Ukrajiny ze zahraničí. Především její zásluhou Ukrajina, kterou Vasserman nazývá organizovanou zločineckou skupinou, existuje.
NF: Co významného se v tomto roce v politickém smyslu stane ve světě a v zemi?
Trump představuje zájmy části USA, která si přeje radikální změnu celé struktury světové ekonomiky. Nynější struktura dovoluje Spojeným státům užívat si dvakrát více, než vyrobí. Problém je v tom, že snadný život na cizí účet samotné USA katastrofálně demoralizoval. V určitých vrstvách obyvatel je u nich již několik generací lidí v podstatě žijících na podpoře v nezaměstnanosti. Je tam také vrstva lidí, která žije na stejné podpoře, ale zamaskované prací, jejíž výsledky nikdo nepotřebuje. To vše narušilo morálku v zemi. Nyní budou mnozí dostávat těchto podpor méně. Zájmy takových lidí zastupuje Trump. Podle toho, kolik voličů pro něho hlasovalo, jde o velkou část veřejnosti, a to mu sotva dovolí couvnout od svých předvolebních slibů.
V USA existuje zákon o nežalovatelnosti jakýchkoliv výroků během předvolební kampaně. Znamená to, že politik při předvolební kampani zaručeně lže. Avšak nyní mají ve Spojených státech takové množství těch, kteří si přejí zabývat se opět něčím reálným, že Trumpovi sotva dovolí porušit předvolební sliby. Zejména v tom je naděje, že je v Trumpománii reálný základ.
NF: Němci jsou nejednotní. Jedni věří na merkelofobii a jsou přesvědčeni, že ve volbách nezvítězí a druzí tvrdí, že k ní není alternativa a kancléřkou se stane po čtvrté. Ukrajina vyhlašuje, že Marine Le Penová je persona non grata. Po vítězství Trumpa to vypadá směšně a mnozí předpokládají, že s pomocí Ukrajinců rozhodně zvítězí. Co vy na to?
Ukrajina zřejmě co nevidět prohlásí za personu non grata celý svět. V celém světě je totiž stále méně lidí, kteří by chtěli podporovat evidentní nacistické zločince a ještě ke všemu otevřené teroristy.
Kolem Merkelové je několik záludností. Na jednu stranu skutečně nemá ve své straně alternativu. Ztratila mnoho sil na to, aby zbavila svoji partaj několika výrazných osobností. Dobře ví, že sama ze strany vystrnadila svého předchůdce Kohla, který ji podporoval. Za to se od ní dočkal vděku! Ale ve straně ještě výrazní politici zůstali. Zformovala se dostatečně průbojná skupina Alternativa pro Německo, v níž se nacházejí i ti, které ze své strany vyštípala.
Na druhé straně ona sama začala před složitou volební kampaní s myšlenkou, která pro ni ještě nedávno byla pobuřující. Dnes zaujala jiný postoj než před třemi, čtyřmi lety. Je naprosto jasné, že stejně jako v případě Trumpa, existuje v německé společnosti nová silná vrstva mající zájem o novou politiku. To také nedovolí křesťanským demokratům vzdát se svých slibů, pokud získají dost hlasů, aby mohli být ve vládní koalici.
Dnes křesťanští demokraté nevládnou sami, nebo s nějakou slabou stranou, jak se často praktikuje. Jsou ve velké koalici spolu se svými dávnými protivníky, sociální demokracií. K udržení vlády jim proto nestačí jen dost hlasů, kterých nebude samozřejmě tolik, aby mohli vládnout sami. Svým budoucím partnerům budou muset předložit něco reálného. Ti potom budou hlídat, aby strana neměla možnost od svých slibů ustoupit. Pokud tedy budou křesťanští demokraté v koalici a Merkelová bude opět kancléřkou, nebude moci pokračovat v předešlé vstřícnosti k migrantům. Bude muset politiku směřovat k Ukrajině a k ostatnímu Rusku.
NF: Prezident Putin je ve světě frontmanem č.1. Ruská ideologie se dobře rozvíjí. Jenže doma v Rusku to vypadá, že jsou lidé, co nemají žádný vztah ke své vlastní společnosti. Na obrazovky TV se například dostal ne příliš inteligentní humor. Proč jsou jejím prostřednictvím Rusové debilizováni?
Hlavní příčina nízké úrovně TV vysílání je asi v tom, že je velký podíl vysílaného programu placen reklamou. U reklamy rozum nehraje roli, naopak je nežádoucí. Je tvořena tak, aby působila na míru kritičnosti, na její snižování. Je to jen byznys.
Na otázku, nakolik je pro politiku země uvedená tendence škodlivá, uvádí Vasserman, že pravděpodobně ne méně než pro ekonomiku. Navíc nemá velká část politiků zájem na otevření své kuchyně. Ještě Bismarck říkal: „Ten kdo má rád klobásy a politiku, by se neměl starat, jak se tvoří.“ Značná část ruských politiků podporuje směřování k debilizaci. Avšak jsou-li ještě mezi politiky lidé, kteří se chtějí obracet k rozumným, ti se sotva objeví mezi tvůrci reklamy. Pokud se změní domácí politika země, TV bude ještě dlouho otupovat.
NF: Mnozí už dávno pohřbili Ukrajinu a ona se stále drží. Lidé říkají – náš lid je sovětský, pevný, navzdory státu přežil devadesátá léta v Rusku a nyní se to na Ukrajině opakuje – lidé přežívají navzdory Kyjevu.
Skutečně přežívají navzdory Kyjevu. Organizovaná zločinecká banda Ukrajina z velké části přežívá zásluhou zahraniční podpory. USA organizovaly oba státní převraty na Ukrajině s cílem zhatit ekonomické vztahy EU s Eurasií a donutit EU vstoupit do ekonomického spojenectví připraveného Spojenými státy. Západní zahraniční podpora se může v nejbližší době sesypat, Trump není nakloněn takovým velkým mezinárodním svazům. Nemá v tomto případě proč podporovat současnou Ukrajinu.
Existují i další politické skupiny, které si nepřejí organizovanou zločineckou bandu. Proto je určitá naděje, že v příštím roce skončí podpora Ukrajiny ze zahraničí. V podstatě se už mnoho zastavilo nyní. Ukrajina se nestane členem EU, může počítat jen s asociací, nedostane bezvízový režim, atd. Politická podpora kyjevských teroristů je mnohem slabší, než by potřebovali.
Velká část společenských procesů se vyvíjí podle matematické teorie katastrof. Mnoho procesů v přírodě i ve společnosti postupuje do určitého momentu plynule a téměř nepozorovaně a potom v jednu chvíli dojde k prudkým změnám. Potíž je v tom, že teorie katastrof předpokládá nezbytnost prudkých nárazů, ale neumožňuje předpovědět, kdy k tomu dojde. Jediná možnost je čekat a doufat.
Převzato z Politobzor.net
***
Bezbranní Evropané opuštěni vládami
5. ledna 2017
Bezmocnost evropských států a veřejnosti před terorismem se neobjevila včera. Situaci způsobila nezodpovědná politika účelově prováděná vlastními strukturami v průběhu několika let. Evropané byli nakonec zbaveni základního práva na bezpečnost ve svých zemích. Pro vlády a místní justici má přednost ochrana práv menšin, namísto ochrany práv vlastních občanů. O situaci viděné zevnitř pohovořil předseda ruské sekce Mezinárodní společnosti pro lidská práva Vladimir Novickij.
To, co se děje v Německu, znepokojuje občany Německa i dalších evropských zemí. Lidé nejsou v absolutní většině nadšeni ohromným migračním přílivem, především mužů vojenského věku. Ti by přece měli ochraňovat své rodiny.
V evropské společnosti je mnoho tabu, Evropané nesmějí hovořit o mnoha očividných záležitostech. Jen v soukromí mohou říci o své nespokojenosti s migranty. Jsou velice vystrašeni a rozzlobeni po nedávném útoku v Berlíně a nespokojeni s celkovou situací. Na veřejnosti o tom hovoří vyhýbavě, anebo takovým způsobem, aby ve skutečnosti nic neřekli.
Existuje speciální zákaz pro policisty a zpravodajské služby. Nesmí být zveřejňován rozsah trestných činů migrantů a jejich etnická příslušnost. Podle možnosti se nehovoří o záležitostech nenávisti mezi etniky, zločinech spáchaných migranty na domácích, aby se neporušil konsensus a požadavky na toleranci. V souladu s evropskou politikou tolerance a otevřených dveří se nehovoří o dalším možném nebezpečí od migrantů. Znamenalo by to totiž obvinění migrantů z dalšího ohrožování.
Nebyly vypracovány žádné speciální programy pro předcházení excesům. Realitou je pozitivní diskriminace menšin a skupin. V Evropě je již zřejmou pravdou. Tento trend nezajišťuje pro menšiny rovné právo s většinou, ale menšiny jsou oproti většině ve výhodě. Demokracie má brát v úvahu mínění většiny, to se ale bohužel v Evropě často ignoruje.
Nejen že se názor většiny ignoruje, ale nedá se jí ani možnost svůj názor a své potřeby zformulovat. Jsou zakázány veřejné rozhovory a veřejné projednávání témat migrantů.
Převzato z Pravda.ru
***
Duterte se spoléhá, že se Rusko stane pro Filipíny spojencem a ochráncem
6. ledna 2017
Řekl o tom při návštěvě velkého protilodního plavidla Admiral Tribuc Tichooceánské flotily RF (TOF), kotvícího v manilském přístavu. Uvedl:
„Vítám naše ruské přátele. Můžete zde zakotvit kdykoliv, z důvodu cvičení, doplnění zásob, nebo abyste sem připluli jako spojenci.“
Prezidenta Filipín provázel zástupce velitele Přímořské flotily kombinovaných sil TOF kontradmirál Eduard Michailov a velvyslanec Ruska na Filipínách Igor Chovajev. Vedle Admirala Tribuce byl přítomen také velký námořní tanker Boris Butoma.
Prezident Filipín má začátkem tohoto roku navštívit Moskvu a projednat celou řadu dohod týkajících se především zbraní a komunikačních prostředků. Nynější filipínská vláda se snaží o těsnější spolupráci s Ruskem v souladu se směřováním k „nezávislé zahraniční politice“. Filipínský ministr zahraničí poznamenal, že pokud nebude Donald Trump tak nepřátelský k RF, docílí toho rychleji.
Převzato z Politikus.ru
Zdroj
