Nikdy předtím se jméno Gülena neobjevovalo v titulcích novin tak často, jako v posledních pěti měsících. Imám, kterého sice mnozí znali, ale nikoli všichni dokonce ani v Turecku, najednou získal celosvětovou slávu. Důvodem je skutečnost, že byl často spojován s neúspěšným tureckým pučem, ačkoliv tu nebyl žádný přímý důkaz. Tento velký humanista staví proti střetu civilizací myšlenku jejich dialogu a vzájemné pronikání. Jeho vize islámu jsou tak revoluční, že jsou srovnávány s Reformací a sám Gülen s Martinem Lutherem. Ale je také chápán jako možný ničitel základů islámu a tajný agent Západu, který pracuje na posílení dominantního postavení USA v mezinárodním pořádku. Abychom našli jednoznačnou odpověď na jednoduchou otázku „Kdo jste, pane Gülene?“, vydal se náš reportér do Turecka, Ázerbájdžánu a Kyrgyzstánu, aby to zjistil.

Turecko: Gülen a přízrak chalífátu

Turecko stále hlouběji vězí v syrských bažinách. Nedávno bylo na syrskou frontu nasazeno 300 elitních tureckých specnazistů. Turecko tam má své zájmy – nedopustit posílení vzpurných Kurdů v pohraničních oblastech Sýrie a Iráku. Kurdská domobrana totiž při vytlačování bojovníků Islámského státu z měst a vesnic postupně rozšiřuje své území, aby na něm byl později za podpory USA vytvořen vytoužený Kurdistánu.

Zároveň na jihovýchodě samotného Turecka, kde kompaktně žije kurdská menšina – a v poslední době i ve velkých lázeňských městech centra a západu země – se teroristické útoky staly smutnou každodenností. Jen minulou sobotu v Istanbulu v důsledku výbuchu dvou bomb zemřelo nejméně 44 lidí, z toho 30 policistů. Zraněno jich bylo více než 150. Odpovědnost za teroristický čin převzalo kurdské radikální uskupení.

Úřady v Ankaře jsou nuceny posílat více svých vojáků a tanků k účasti v mezinárodní válce, aby nenechaly vznítit válku na vlastním území. Armáda i policie pracují na hranici možností. Přitom obě silové struktury byly zbaveny svého vedení.

Obr. Turecké jednotky za pomoci jednotek takzvané Syrské svobodné armády se na severu Sýrie účastní operace „Štít Eufratu“.

Za poslední tři měsíce bylo propuštěno nebo uvězněno více než 150 generálů a admirálů – to je skoro polovina armádního velení. Turecké ozbrojené síly zažívají těžký personální nedostatek. Zatčeno bylo asi 350 důstojníků vojenských vzdušných sil Turecka. Více než polovina z 240 stíhaček F16, které má armáda, nemůže vzlétnout z jednoho prostého důvodu – nemá je kdo řídit.

Turecko ve velkém stahuje své vojáky, kteří jsou na školení v USA, a kteří jsou součástí sil NATO, čímž oslabuje Severoatlantickou alianci. A sami turečtí vojáci masivně žádají o politický azyl v Evropě, s odkazem na pronásledování ze strany svých úřadů. EU dává najevo, že útočiště poskytne.

V policii, která má zatýkat vojáky, rovněž probíhá rozsáhlé začišťování od neloajálních. V minulých dnech bylo v průběhu rozsáhlé speciální operace istambulských policistů zatčeno 60 lidí v 16 tureckých provinciích. Tito lidé – tvrdí úřady – jsou zodpovědní za organizování podvratné činnosti v turecké policii.

Zatýkání v armádě a policii dává náskok aktivistům bojového křídla Kurdské strany pracujících a demoralizuje bezpečnostní síly. Na tomto pozadí bude v dohledné době v tureckém parlamentu přednesen nový návrh ústavy, a v roce 2017 se bude konat ústavní referendum. Výrazně mají být rozšířeny pravomoci hlavy státu a Turecko se ve skutečnosti stane prezidentskou republikou. Ale reforma není omezena jen na změnu formy vlády.

Recep Tayyip Erdogan, který přišel k moci především díky podpoře islamistů, ukončí téměř století starou historii sekulárního Turecka.

Obr. První prezident Turecka Mustafa Kemal Atatürk

Sekulární Turecko je duchovním dítětem Mustafy Kemala Atatürka, který v roce 1924 zrušil chalífát a vyhlásil republiku. Přervaná sekulární tradice dá impuls islamizaci Turecka a rozšíří propast mezi ním a Západem. To zase bude mít dalekosáhlé důsledky pro osud celého blízkovýchodního regionu.

Odbojný imám

Všechny tyto skutečně tektonické posuny v turecké i mezinárodní politice vyvolal jediný člověk. Kazatel Fethullah Gülen byl přímo obviněn tureckými úřady z organizace vojenského převratu v noci na 16. července tohoto roku.

Tento pětasedmdesátiletý stařík, který žije ve v domě ve městečku Seylorsburg státu Pennsylvania, se ocitl v roli šedé eminence tahající za nitky a ovlivňující osudy téměř celého muslimského světa. Přitom stále není jasné, v čím zájmu – americké CIA, turecké opozice, islámského světa nebo svém vlastním.

Nezdařený převrat dal tureckému prezidentovi dlouho očekávaný bianko šek na boj s vnitřními nepřáteli a ke spuštění represívního stroje, který ovlivní na desítky tisíc lidí. Vítězství nad pučisty, které bylo vykresleno orgány jako vítězství demokracie, vsugerovalo Erdoganovi pocit obrovské morální převahy nad svými protivníky – jak vnějšími, tak i vnitřními.

[See image gallery at www.nwoo.org]

Galerie: Události v Ankaře a Istambulu 16. července 2016

Ankara v několika dnech po neúspěšném povstání provedla geopolitický obrat o 180 stupňů, definitivně svrhla europolitický proces a de facto se vzdala snah dosáhnout od EU bezvízového režimu pro turecké občany.

Alternativou ke sbližování s EU Erdogan nečekaně jmenoval Šanghajskou organizaci spolupráce, jejímiž členy jsou Rusko a Čína. Prezident Turecka šel na usmíření s Ruskem, hase tak svou písemnou omluvou doutnající mezistátní konflikt kvůli Tureckem sestřelenému ruskému letadlu Su-24 v listopadu 2015. Usmíření s Ruskem mu rozvázalo ruce k zahájení rozsáhlé vojenské operace v Sýrii. Tak se domácí turecký konflikt vylil za hranice země.

Obr. Islámský teolog Fethullah Gülen

I přes to, že puč byl realizován rukou armády, veškerá odpovědnost za něj padla na vůdce hnutí „Khizmat“ (v překladu – „Služby“) Fethullaha Gülenа. Jeho jméno se dokonce stalo základem názvu, který turecké orgány vymyslely pro struktury nějak svázané s Gülenem – FETO.

Každý, kdo byl usvědčen ze spojení s FETO, se už nemohl cítit v bezpečí. Čistky v policejních strukturách i v armádě doplnilo hromadné zatýkání učitelů škol a univerzit, novinářů a veřejných aktivistů. Ani post, ani vliv, ani obliba lidu už nemohla být dál zárukou nedotknutelnosti.

V tyto dny vydala turecká prokuratura zatykače na 87 učitelů v jedné z istanbulských univerzit. Jsou podezřelí ze spojení s FETO. K dnešnímu dni se v tureckých věznicích nachází asi 40 tisíc lidí s podobným obviněním a více než 100 tisíc jich čeká na závěry vyšetřování, při čemž se i oni s vysokou mírou pravděpodobnosti ocitnou ve vězení. Mimo jiné byl zatčen i bratr Fethullaha Gülenа. Všechno toto zatýkání vyvolalo smíšené reakce v samotném Turecku a celkovou zmatenost v zemích Západu.

Samotný název FETO není rozmar, ale nutnost. Měl prolomit historické vazby mezi Gülenem vedeným hnutím „Khizmat“ a samotným Erdoganem.

Právě „Khizmat“ ve své době pomohl Erdoganovi posílit jeho moc ve věčné konfrontaci s nacionalisty a armádou, a to je minulost, kterou by prezident Turecka dnes chtěl zapomenout. Nebo aby na ni zapomněli alespoň ostatní.

Obr. Prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan

Od nynějška je hrozba pro Turecko maximálně personifikovaná, její jméno je Fethullah Gülen. Nemine den, aby politici, úředníci a média v Turecku ho neosprchovala skutečnými kletbami. Celá politická špička Turecka v jediném záchvatu ukazuje svou nenávist vůči Gülenovi.

A i když byl prohlášen za psance několik let před pokusem o převrat, právě teď se doutnající konflikt rozhořel v požár. V srpnu tohoto roku Erdogan oficiálně požádal Washington o vydání Gülenа do Turecka. Ten žije od roku 1999 v USA, kam odjel na léčení a pak tam zůstal, jak sám řekl, v dobrovolném vyhnanství.

I přes to, že mezi Tureckem a USA byla podepsána dohoda o vydávání osob, státní department s odkazem na nedostatek zjevných důkazů o účasti imáma v přípravě převratu, ho nespěchá vydat.

V USA neuznali za přesvědčivé přiznání pobočníka šéfa generálního štábu ozbrojených sil Turecka Leventa Türkkana k účasti v „teroristické organizaci Gülenа“ a pokusu o převrat, při kterém zemřelo 265 osob. Na videu z jeho výpovědi je patrné, že Türkkan má viditelně poškozený obličej i ruce – což jsou docela pravděpodobná svědectví mučení. Důvěru Ameriky nevzbuzují ani další důkazy o angažovanosti Gülenа v převratu, jako například korespondence mezi účastníky puče v uzavřených skupinách internetových zpráv.

Nicméně vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA slibuje v americko-tureckých vztazích změny. Pravda, stále není jasné, zda k lepšímu nebo k horšímu. Na jedné straně sám Trump zmiňuje – ale jeho poradci to říkají přímo – pravděpodobné vydávání Gülenа Turecku. Zároveň Trump ještě během své předvolební kampaně oznámil zákaz vstupu muslimů do USA a neustálý dohled tajných služeb nad mešitami, což se sotva bude líbit muslimskému Turecku.

Recep Tayyip Erdogan, jak může, podporuje rozhodnost budoucí administrativy USA změnit postoj k Fethullahu Gülenovi. Erdogan dokonce prohlásil, že struktury Gülenа financovaly kampaň Hillary Clintonové.

Problémem Erdogana totiž je, že prostě zakázat nepohodlnou organizaci, jako například zakázali komunistickou stranu na Ukrajině nebo v Pobaltí, není možné. V případě FETO nejsou žádné formální struktury buněk, žádný kodex a samotná příslušnost toho či onoho člověka k organizaci tak není zřejmá. Existuje na křižovatce vzdělávací, vědecké a náboženské doktríny.

Hlavním pojítkem mezi nejrůznějšími „agenty FETO“ v celé zemi i za jejími hranicemi je – lidská náklonnost a vděčnost.

S těmito city může státní monopol bojovat tradičními metodami a násilím jen těžko, pokud vůbec. Takže na čem staví a jak vůbec vypadá síť Fethullaha Gülenа vetkaná do struktury samotného státu, příliš jemná a zároveň příliš odoln na to, aby ji bylo možné zničit jedním rozhodným tahem?

pokračování příště…

Zdroj: