Ruským VKS se opravdu podařilo odrazit islamisty na tom úseku fronty, kde byli zapojeni, ale to nepomohlo udržet Palmýru celou – starobylé město je nyní opět pod kontrolou ISIL. Stalo se tak v důsledku závažných chyb, a než se budou teroristi z Palmýry znova vyhánět, je třeba ony chyby analyzovat. Ještě v neděli ráno se zdálo, že ofenzíva ISIL na Palmýru byla úspěšně odražena: syrští představitelé stihli vyhlásit vítězství, ale jak už to tak často bývá, vydávali zbožné přání za skutečnost.

Informace o tom, že ozbrojence ISIL se podařilo odrazit, potvrdilo i ruské ministerstvo obrany, ale jednalo se pouze o část operace, na které se samo přímo podílelo. A to o úspěšný (v té chvíli) protiútok syrských sil na dříve islamisty obsazenou horu Al-Tal severně od města, jednu z klíčových výšek kolem Palmýry. Existují důkazy, že zásadní roli v boji o tuto horu sehrály nejen VKS, ale i ruští specnazisté, zabezpečující zaměření pro střelbu ze stíhaček a vrtulníků. Na tomto úseku bojovníci ISIL utrpěli vážné ztráty, srovnatelné s kompletním zničením živé síly i techniky v rozsahu celého praporu.

Ale útok probíhal i na východní a jihovýchodní části města, kde ruská letadla zásadně nepracují kvůli obavám z ohrožení obydlených částí a historických památek. Využívajíce jako referenčního bodu sklad obilí, části ISIL se probojovávaly k obydlenému území. V této fázi začala na příkaz guvernéra provincie Homs z města evakuace civilního obyvatelstva, zásob a cenností.

Po postupném obsazení kopce Al-Amarija a stejnojmenné obytné čtvrti, a po té takzvaného Důstojnického komplexu a městské Citadely, obytné čtvrti (to, co je nazýváno městem Tadmor) se dostaly pod palebnou kontrolou džihádistů. Současně probíhal tlak ozbrojenců na oblast rozcestí silnic, což by teoreticky mohlo vést k úplnému, nikoli pouze taktickému obklíčení vládních sil. Začal ústup z města, který ještě kryly jednotlivé skupiny na jihovýchodě, pravděpodobně včetně ruského specnazu. Žádné objektivní zprávy o situaci kolem letecké základny T-4 v neděli večer nebyly.

Taktických porážek syrské armády bylo během války v Sýrii již mnoho, ale bylo by velmi žádoucí, aby řada vedoucích k nim idiotských řešení už byla konečně u konce. V určitém okamžiku to už začalo vypadat, že generální štáb v Damašku snad získal dostatek smutných poučení. Podivných chyb, šílených strategických výpadů a kalkulací na úrovni praporového velení už bylo méně a operace v Aleppu byla provedeno téměř dokonale. A teď najednou tohle!

Kromě porodních bolestí syrské armády lze poukázat na několik závěrů přímo vyplývajících z „třetí bitvy o Palmýru“ (téměř jistě bude i čtvrtá). Držení města bylo mnohem důležitější kvůli vnějšímu dojmu a spíše z důvodů ideologických než čistě vojenských. Syrské vládní síly vůbec neměly v plánu jakékoli aktivní kroky v tomto regionu země až do jara roku 2017 a v Tadmoru bylo naplánováno pouze hromadění zásob pro organizaci útoku na Rakku a Deir-ez-Zor. Naštěstí se tyto zdroje podařilo z větší části evakuovat, v opačném případě by se totiž do rukou IGIL dostalo obrovské množství zbraní a zásob.

Zde je nejdůležitější věcí samotný proces hromadění. Vládní síly zatím nemají rozhodující výhodu v materiální rovině a pro vytvoření rychlé převahy potřebují několik měsíců sbírat nejvhodnější síly pro plánované operace na úzkém úseku fronty. Útok na Rakku a Deir-ez-Zor byl odložen o tři měsíce zejména kvůli zásobám, ale i z politických důvodů. Nyní jsou všechny strategické plány rozbité, protože pro znovuzískání kontroly nad Palmýrou bude potřeba vyjmout útočné části z jiných úseků fronty. V těchto dnech velmi úspěšně skončila operace na osvobození některých obcí v Hutě, v první řadě Khan-al-Šicha. Začištění Aleppa dodatečných rezerv nevyžaduje, takže uvolněné útočné části je možné přesunout k Palmyře za jediný den.

Ale v této fázi je nutné nejen dostat staré město pod kontrolu, je třeba zkopírovat taktiku islamistů. Z vojenského hlediska zásadní význam představují nikoli obytné čtvrti Tadmoru a ani antické ruiny, ale kopce v různé míře důležitosti se tyčící nad městem. Jen díky jejich obsazení mají nyní džihádisté Palmýru před sebou jako na dlani. Návrat jedné z nich – At-Talja – i přes vypětí ruských VKS a speciálních jednotek celkovou katastrofu nezměnila.

Kromě toho se principiálním stalo udržení kontroly nad křižovatkou tří cest, spojujících Palmýru s Damaškem a Homsem. I  jen teoretická hrozba její ztráty vedla k rozhodnutí o ustoupení. Což je pochopitelné: je tu poušť, při absenci plnohodnotného dopravního letectví, leteckého výsadku a dostatečného počtu vrtulníků jsou zde silnice kriticky důležité jak pro útok, tak pro obranu. To je částečně podobné éře napoleonských válek, pouze s jinými zbraňovými prostředky.

Pouze letadla tento problém neřeší. Nezbytné je principiálně nové taktické řešení. Může se jím stát rozšíření parku dopravních vrtulníků a nastavení jednotlivých výsadkových útočných skupin, které by bylo možné vysazovat v týlu nepřítele na klíčových místech. Taková varianta byla zvažována ještě letos na jaře při organizování útoku na Palmýru, ale v syrské armádě se prostě nenašlo potřebné množství speciálně vyškolených lidí. Vyškolit je tehdy neměl kdo a přímé použití ruských výsadkových sil nebylo žádoucí z politického hlediska (i když podle všech odhadů by to cel ý problém vyřešilo za jediný den).

Domobrana zcela určitě v přímém střetu s džihádistickou pěchotou prohraje. Leteckou podporou a speciálními silami to nelze napravit. Výhody v technice džihádisté nemají (i když u Al-Talja jako by i nějaké houfnice zazářily), ale jejich extrémně motivovaní vojáci doslova smetou první linie syrských rekrutů, kteří si za půl roku zvykli v Palmyře cítit jako v lázních.

Zvláštním problémem je rozvědka. A tady už by měl někdo přijít o hlavu nebo alespoň o jakoukoli hodnost. IGIL přišel k Palmýře v počtu okolo 4 tisíc včetně techniky a munice. Je zřejmé, že velká část z nich přišla od Rakky, Deir-ez-Zora a dokonce i z Iráku – z provincie Anbar, kde povstalci úspěšně protiútočí na proamerickou koalici a tak se získávají volné rezervy. Je zřejmé, že tento dav se nesešel na jednom místě pouště, ale byl rozprostřen kolem Palmýry na linii fronty ve tvaru elipsy. A to je zřejmě na Sýrii příliš mnoho – v případě rovné pouště, kde se není kde skrýt, ani kam uniknout. Tanky vyzařují teplo, lidé pálí ohně a telefonují. Kde byly drony, satelity , prostředky elektronického boje? Kde agenturní rozvědka, pokud tam tedy vůbec nějaká je?

ISIL se podařilo dosáhnout taktické a operativní neviditelnosti – jediným nočním útokem projít celou první obrannou linií vládních sil. Přitom na severním úseku (u stejného At-Talja) zdá se, že se sami divili vlastnímu úspěchu. Ruské VKS se po celou neděli úspěšně zabývali „hašením požáru“ v jedné oblasti, ale ostatní směry se brzy sesypaly stejně jako severní. A volných rezerv, které by byly rychle přesunuty na nebezpečný úsek, již nebylo. Ty kryly jen křižovatku cest, a samotné město bylo ponecháno samo sobě, i když teoreticky za ně bylo ještě možné bojovat.

Zatím do detailu nevíme, zda za podávání informací v regionu Palmýry odpovídali syrští nebo ruští specialisté, ale nezaregistrovat v poušti čtyřtisícové uskupení s tanky, raketovými komplexy a samohybnými děly je velmi obtížné, nežijeme přece v době křížových výprav. Jedinou omluvou může být předpoklad, že hromadění džihádistických sil bylo vnímáno jako příprava nikoli k masívnímu protiútoku na jednotlivém úseku fronty považovaném za hluboký týl, ale jako organizacedalšího „skoku“, čímž se zabývají už více než půl roku. Ale i tak je to chyba rozvědky, i když ne již v získávání dat, ale v jejich interpretaci. Intele ktuální selhání. Syřané obecně jsou k tomu náchylní, a nejhorší je, že v podstatě se to může stát analytikovi stejně jako zaměstnanci rozvědky, – je to emocionální touha interpretovat jakoukoli přicházející informaci v pozitivním smyslu. Přitom je třeba postupovat přesně naopak – téměř se vším by mělo být zacházeno jako s potenciální hrozbou. Kazí to sice charakter a odrazí se to na psychice, ale takový je zákon žánru.

Další věcí je, že vedení v období euforie začne požadovat „pozitivní zprávy“ a skeptiky obviňuje z panikaření. A v takové situaci, i když vidíš na obrazovce tank, který by tam neměl být, začneš ho buď ignorovat, nebo vymyslíš pohodlnou výmluvu k jeho existenci. Výsledek této hry fantazie se v Palmýře ukázal druhý den ráno, když se fronta již zhroutila.

Odchod z Palmýry je porážka spíš imidže než vojenská. Samozřejmě, že se bude muset vynaložit čas a prostředky, aby bylo obnoveno status quo. V ideologické rovině se bude muset přežít nárůst aktivity „kritiků režimu“ a banální rusofobie. A tempo začištění Aleppa ukazuje, že uvolnění skutečných rezerv (speciálních útočných jednotek a ne domobrany) bude možné již v brzké budoucnosti.

Doufejme, že tyto události povedou k revizi některých taktických zásad a návyků syrské vládní armády. A dokonce snad i k daleko vydatnější operativní a zpravodajské kontrole ze strany ruské skupiny.

Lidí a techniky je škoda. Ostatní se rychle nahradí.

Zdroj: