Odposlechl jsem při procházce starou Prahou. Dva normálně vypadající chlapi vycházeli z hospody. “Účtenku jsem sice dostal, ale stejně to nahlásím. Když nekrade, nemá se čeho bát.” Nevěřil jsem vlastním uším. Kdybych soudil podle nich, nejsme rozhodně národ Masaryka, Gabčíka nebo Wichterleho. Ale Čurdů. Bonzáků, udavačů a práskačů.