Donald Trump oznámil jméno budoucího ministra financí Spojených států: bude jím Steven Terner Mnuchin. Pro někoho to bylo překvapení. Ve skutečnosti, mezi uchazeči o vysoký úřad byl výkonný ředitel banky JPMorgan Jamie Dimon, člen Sněmovny reprezentantů Jeb Hensarling….Steven Mnuchin měl však velikou výhodu, v předvolební kampani Trumpa působil jako finanční manažer. Také, co je nejdůležitější, Mnuchin přišel z nitra banky Goldman Sachs.

Terner Mnuchin pochází z bohaté židovské rodiny. Ukončil univerzitu v Yale a hned začal pracovat v bankovní společnosti Goldman Sachs, kde většinu svého života strávil jeho otec Robert Mnuchin, který udělal v této společnosti kariéru (stal se společníkem), dosáhl velkého postavení. Mnuchin Jr. strávil za zdmi Goldman Sachs 17 let a to v letech 1985 až 2002. Zabýval se činnostmi zajišťujícími základní chod banky (kontrola, dohled nad transakcemi na trhu municipálních obligací, hypotéčních cenných papírů, dohled nad transakcemi na jiných trzích atd.). V devadesátých letech dosáhl statusu společníka banky, což je považováno za velký úspěch. Poté se stal vrcholovým manažerem Goldman Sachs v oblasti bezpečnosti utajovaných informací.

V roce 2002 Mnuchin Jr. Opustil banku a odešel „na volnou nohu“. Miliony, které vydělával v bance, už mu byly málo. Chtěl miliardy nebo alespoň desítky či stovky milionů. A toho mohl dosáhnout v hedge fondech (též hedgeové či hedgingové fondy) – mezi nejchladnokrevnějšími spekulanty na finančních trzích. Nejdříve to byl ESL fond, který vlastnil Edward Lampert, Mnuchinův přítel z univerzity. Poté byl Mnuchin jmenován do funkce generálního ředitele hedge fondu SFM Capital Management, do kterého 1miliardu dolarů investoval George Soros. Tak se cesty Sorose a Mnuchina setkaly poprvé.

Po nějaké době budoucí ministr financí USA spolu se svými kolegy z Goldman Sachs Chipem Seeligem a Danielem Neidichem založil společnost Dune Capital Management LP. To je také hedge fond, podle některých zdrojů, zřízený za podpory a účasti téhož Georga Sorose.

V roce 2006 se společnost Dune Capital zabývala financováním filmové produkce. Jméno Mnuchina bylo dlouho spojené s Hollywoodem a americkým filmovým průmyslem. V roce 2007 Dune Capital uzavřela smlouvu s filmovou společností 20th Century Fox na částku 500 milionů dolarů, investovanou do natáčení filmu «Avatar» a některých filmů série  «X-Men». Později měl Dune smlouvu s Warner Brothers. V roce 2013 Mnuchin podnikal společně s Brettem Ratnerem a Jamesem Packerem, výsledkem byl vznik společnosti RatPac-Dune Entertainment, která financovala filmy «American Sniper» a «Mad Max: Fury Road». V roce 2014 Mnuchin investoval peníze do společnosti Relativity Media, ale o rok později, těsně před bankrotem této společnosti, přestal investovat.

Nejambicióznějším obchodem Mnuchina byla v roce 2009 koupě IndyMac Bank, kalifornské banky, zabývající se hypotéčními úvěry. Tato banka byla koupena za velmi skromnou cenu (1,6 miliardy dolarů), pro přesnost, od Federální agentury pro pojištění vkladů (FDIC), do jejíž bilance se banka dostala po bankrotu během finanční krize. Banku odkoupili společně: kromě Mnuchina byli významnými kupujícími George Soros a hedgeový spekulant John Paulson. Zakrátko byla banka přejmenována na OneWest a v jejím čele stál Mnuchin. I když někdo žertem nazývá Stevena «nerdy» (něco blízko ruskému „pitomec“), «zotavení banky» OneWest provedl velmi tvrdě: vystěhoval tisíce a tisíce rodin, které nebyly v době krize schopny dostát svým závazkům vyplývajícím ze smluv na hypotéční úvěry. Za bankovní společností OneWest se táhne celý vlak různých narušení pravidel, které mohou vyplavat na povrch po jmenování Muchina ministrem financí. Například jsou publikována tvrzení, že část příjmů OneWest banky šla na účty společnosti Dune Capital a část – do kapsy Stevena (nad rámec jeho platu výkonného ředitele).

V srpnu loňského roku se Stevenovi Mnuchinovi a jeho společníkům podařilo prodat banku OneWest společnosti CIT, která je největším věřitelem malých firem v USA. Prodejní cena byla více než dvakrát vyšší než cena kupní z roku 2009 (a to 3,4 miliardy dolarů). Ve výsledku Mnuchin a jeho společnost Dune Capital vydělal na této transakci stovky milionů dolarů. Nyní Credit Corporation CIT Inc. začíná odhalovat celou řadu «hlubokých záložek» (dluhů různého typu), které nebyly viditelné v okamžiku prodeje. To hrozí skandály a žalobami a soudními spory proti Mnuchinovi a společnosti Dune Capital.

Nyní je těžké říci, jak se bude chovat na postu ministra financí bývalý bankéř z Goldman Sachs. Komentátoři mluví o tom, že nikdy neztratil kontakt s alma mater a že všeobecně «bývalí bankéři Goldman Sachs neexistují». To znamená, že «rodné bance» pomáhat bude. O názorech Mnuchina na fiskální a monetární politiku je v Americe známo velmi málo. Jakož jsou málo známy jeho politické názory. V roce 2008, podle agentury Bloomberg, Mnuchin během prezidentské kampaně podporoval oba kandidáty demokratů, jak Baracka Obamu, tak Hillary Clintonovou, ale v roce 2012 investoval do kampaně republikánského kandidáta Mitta Romneye. K volební kampani Trumpa se připojil s dostatečným předstihem. Částečně to lze vysvětlit tím, že se Trump a Mnuchin znají z prostředí byznysu. Především se společnost Dune Capital podílela na financování velkých objektů Trumpova impéria v Chicagu. Připojení se Mnuchina k předvolebnímu štábu Trumpa lze vysvětlit i tím, že v tomto štábu již fungoval přítel jeho otce z Goldman Sachs, Leo Eisenberg.

V průběhu předvolební kampaně se Trump opakovaně a velmi tvrdě vyslovil na adresu bank Wall Streetu. Ale specifik, týkajících se bankovního systému, bylo v jeho prohlášeních natolik málo, že někteří odborníci to interpretují takto: Trump nebude šlapat na pedál reformy amerického bankovního systému, kterou sliboval provést ještě během svého prvního prezidentství Barack Obama. V roce 2010 byl dokonce přijat zákon Dodda-Franka, zajišťující zeštíhlování bank, zpřísnění bankovního dohledu, ukončení státní podpory bank, posílení ochrany práv spotřebitelů, zlepšení bankovních služeb atd. Vše zůstalo na papíře, zákon nefungoval.

Nicméně, v jedné otázce Trump zřetelně sdělil své stanovisko. Řeč je o slibu vrátit Americe zákon Glassa-Steagalla z roku 1933, který byl zrušen až za prezidenta Billa Clintona v roce 1999. Tento zákon obsahoval rozdělení úvěrových a investičních operací bank, aby nemohly používat peníze svých klientů pro spekulativní hry na finančních trzích a nafukování «bublin».

Pokud nahlédneme do historie, zjistíme, že v devadesátých letech minulého století jedním z hlavních lobbistů ve prospěch zrušení zákona Glassa-Steagalla byla investiční banka Goldman Sachs. Právě tato banka ve své době našla v provincii Billa Clintona (v té době guvernéra státu Arkansas), vyvedla ho do velké politiky a nakonec mu pomohla stát se prezidentem USA. On potom zase udělal hodně pro Goldman Sachs.

Proto vyvstává otázka, jak bude plnit svůj předvolební slib o obnovení zákona Glassa-Steagalla, jestliže je v jeho týmu bude jeden z klíčových «hráčů» společnosti Goldman Sachs?

V případě, že kandidaturu Stevena Mnuchina schválí senát, bude muset nový ministr financí řešit významné úkoly, stanovené v ambiciózním předvolebním programu Trumpa. To je zformování nové daňové politiky, systému financování rozvoje infrastruktury USA (odhaduje se na 1 trilion dolarů), vypracování nových celních tarifů, definování nové politiky MMF, realizace mezinárodních ekonomických sankcí, boj proti financování terorizmu atd. Je zde podezření, že Mnuchin má zatím o těchto a mnohých dalších problémech velmi vágní představu. Nemá ani zkušenosti s řízením tak velké skupiny lidí, jakou je Ministerstvo financí (115 tisíc lidí). Dosud pod jeho vedení spadaly skupiny o počtu ne více než pár stovek lidí.

Mnozí odborníci vyjadřují obavu, že s příchodem Mnuchina do amerického Ministerstva financí se může tato instituce změnit na úřad zabývající se hlavně záležitostmi instituce Goldman Sachs. To se už v minulosti dělo. Řeč je o ministrovi financí jménem Henry Paulson Jr., který byl na tomto postu v letech 2006-2009. V letech 1998-2006 byl Henry Paulson Jr. předsedou představenstva a generálním ředitelem v Goldman Sachs  Podíl Paulsona na vzniklých podmínkách pro nastupující finanční krizi lze těžko podceňovat.  Ještě těžší je docenit roli tohoto ministra financí v průběhu záchrany bank na Wall Street na úkor státního rozpočtu, tj. na úkor amerického daňového poplatníka. Banky tehdy obdržely, podle různých odhadů, od 1 do 2 trilionů dolarů z veřejných peněz. Paulson se především postaral o Goldman Sachs. Od té doby Goldman Sachs ví, že finanční nesmrtelnost této jejich banky tkví v prosazení svého člověka do křesla ministra financí.

Bankovní zájmy banky Goldman Sachs a rozsah její činnosti sahají daleko za hranice USA. Taková banka musí dosadit svoje lidi po celém světě – na posty ministrů financí, šéfů centrálních bank, šéfů soukromých bank. Goldman Sachs je líheň těch «správných» lidí. Počet těchto lidí, rozesetých po celém světě, lze těžko spočítat. V Evropě je nejvýraznějším představitelem «kuřete» z líhně Goldman Sachs prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, který působil od roku 2002 do roku 2005 jako místopředseda představenstva a výkonný ředitel společnosti Goldman Sachs International.

Všimněte si, že Mnuchin není jediný v budoucím týmu Donalda Trumpa, kdo pochází z Goldman Sachs. Do stejné skupiny patří Steven Bannon, který v této bance pracoval v letech 1984-1990, později založil soukromou investiční banku Bannon&Co. Bannon – hlavní poradce a stratég v týmu budoucího prezidenta v Bílém domě. Je třeba se zmínit i o jméně Lew Eisenberg, dalším muži z řad Trumpova štábu, který v minulosti pracoval s otcem Stevena Mnuchina v Goldman Sachs. Eisenberg byl zvažován jako kandidát na post ministra obchodu USA, ale nyní post ministra obchodu byl přislíben jinému, je to miliardář Wilbur Ross. Nicméně, podle všeho, Eisenberga Trump nevynechá. To znamená, že se formuje tým lidí, kteří v budoucí administrativě Donalda Trumpa vytvoří «bratrstvo veteránů Goldman Sachs»

VALENTIN  KATASONOV│01.12.2016│POLITIKA│EKONOMIE

Zdroj: