„Jako policejní šéf jsem byl požádán, abych chránil teroristy ISIS“

+ Hakan Fidan, šéf zpravodajské služby Turecka, označen jako člen teroristické skupiny, spojené s al-Kájdou a ISIS
+ Turecké zpravodajské služby dodávaly již celá léta vojenskou pomoc přímo ISIS
+ Turecká vláda zprostředkovávala ISIS vojenské dodávky prostřednictvím agentury humanitární pomoci

+ Bojovníci ISIS, včetně zástupce al-Baghadiho, dostali v Turecku bezplatné lékařské ošetření a „ochranu“ turecké policie
+ Veliteli ISIS v Turecku byla nabídnuta „ochrana 24/7“ na osobní příkaz prezidenta Erdogana
+ Vyšetřování ISIS tureckou policií je systematicky rušeno
+ Ropa od ISIS se prodává za spoluúčasti úřadů v turecké a kurdské oblasti na severu Iráku
+ NATO potvrdilo úlohu Turecka jako spojence ve válce proti ISIS

Na úvodním obrázku: Příslušník teroristické organizace ISIS připravuje bomby, nazývané „pekelné ohnivé koule“, zkonstruované z materiálu, dodaného z Turecka, za spoluúčasti bezpečnostních agentur. (Fotografii pro projekt INSURGE dodal Ahmet Yayla ze zdrojů ISIS.)

Bývalý turecký nejvyšší představitel organizace, zaměřené na boj proti terorismu, informoval o tom, že prezident Recep Tayyip Erdogan záměrně sponzoruje Islámský stát (ISIS), neboť je to pro něj geopolitický nástroj k rozšíření regionálního vlivu Turecka a zároveň k odstranění jeho politických oponentů doma.

Ahmet Sait Yayla byl náčelníkem odboru boje proti terorismu a operační divize turecké státní policie v letech 2010 a 2012, poté se stal šéfem divize veřejného pořádku a prevence kriminality, kde působil až do roku 2014. Předtím pracoval celých 20 let, kdy sloužil u policie, v protiteroristické a operační divizi jako vedoucí pracovník na střední úrovni, než se stal náčelníkem policie ve městech Ankara a Sanliurfa.

V rozhovorech pro INSURGE INTELLIGENCE Yayla exkluzivně odhalil skutečnost, že byl během své policejní kariéry osobně očitým svědkem důkazů na vysoké úrovni, týkajících se sponzorování ISIS tureckým státem, což ho nakonec vedlo k rezignaci. Poté, co došlo k Erdoganově autoritářském tvrdém zákroku po neúspěšném červencovém vojenském převratu, se rozhodl, že se stane informátorem. To je poprvé, kdy bývalý šéf boje proti terorismu promluvil na záznam a odhalil, co ví o turecké vládní podpoře islamistických teroristických skupin.

Bývalý šéf pro boj proti terorismu, pracující pro tureckou státní policii, mluví se značným rizikem pro jeho vlastní rodinu. Jako součást Erdoganova zákroku po neúspěšném vojenském převratu, k němuž došlo v červenci, bylo jeho 19tiletému synovi zabráněno opustit zemi, a nakonec byl zatčen na základě obvinění z terorismu.

Když jsem poprvé mluvil s panem Yaylou, právě ve Washingtonu DC uváděl na trh svou novou knihu ISIS Defectors, Inside Stories of the Terrorist Caliphate (Odpadlíci ISIS: Interní příběhy o teroristickém chalífátu), jejíž spoluautorkou je profesorka Anne Speckhardová, poradkyně organizací NATO a Pentagon, která se specializuje na psychologii radikalizace.

„Turecko podporuje Islámský stát a další džihádistické skupiny,“ řekl Yayla.

„Za prvé to vím z toho důvodu, že jsem bývalý šéf turecké státní policie a zažil jsem to tam, což byl ostatně důvod, proč jsem nakonec odešel od policie. A za druhé vzhledem k bývalým teroristům ISIS, s nimiž jsem vedl rozhovor jako součást mého výzkumu o fenoménu džihádistů – mnozí z nich tvrdili, že ISIS se těší oficiální turecké podpoře.“

Erdoganovo potlačení státního převratu a jeho oběti

Yayla je prvním tureckým vedoucím představitelem, pracujícím v organizaci, zaměřené na boj proti terorismu, který podal informace z první ruky o Erdoganově tajné podpoře islamistických teroristických skupin. Má detailní znalosti o vztahu vlády s ISIS, protože v Ankaře úzce spolupracoval s vysokými vládními úředníky – včetně samotného Erdogana – s nimiž prodiskutovával různé operace.

Po mém prvotním rozhovoru s panem Yaylou jsem měl bezpočet další otázek, týkajících se jeho konkrétních zkušeností se sponzorstvím ISIS vládou Turecka. Ale měl jsem potíže se s ním vůbec setkat.

Nakonec jsem dostal 30. července e-mail, který mi objasnil příčinu jeho odmlčení.

„Je mi líto, že jsem se nemohl dříve ozvat,“ napsal Yayla: „Snažil jsem se dostat svého syna z Turecka, ale byl zadržen na hranici bez jakýchkoliv důvodů. Je vysokoškolský student, je mu 19 let. Bez jakéhokoliv vysvětlení byl zadržován pohraniční policií. Samozřejmě důvodem jsem já, to, co píšu, a můj postoj vůči Erdoganovi. Jsme tak vystresovaní kvůli tomu, že byl zadržen. Jak víte, mučení a další zvěrstva, na která nechci ani pomyslet, se staly v Turecku za poslední dva týdny běžnou záležitostí. Musím tuhle krizi zvládnout a ozvu se vám později, pokud to nevadí.“

Yaylův syn je Yavuz Yayla, student mezinárodních vztahů na univerzitě Cukurova. Nedovedl jsem si představit, čím Yayla prochází. Potom, během několika dnů, situace eskalovala:

„Bohužel zatkli mého syna,“ napsal Yayla v dalším e-mailu.

„Obvinili ho za to, že měl jednodolarovou bankovku v batohu, což je známka toho, že, jak ho obvinili, patří k příznivcům převratu. Je mu teprve 19 roků, studuje prvním rokem vysokou školu, nemá nic společného s nikým, s žádnými strůjci převratu, je to jen proto, aby se mi pomstili, protože vykřikuju fakta a Erdoganovi se to nelíbí.“

Navzdory jeho vlastním přímým znalostem o korupci národního bezpečnostního systému v Turecku byl Yayla zaskočen tímto vývojem:

„Nikdy bych si nepomyslel, že se sníží na tak nízkou úroveň. Nemůžete prostě nic dělat. V obžalobě státní zástupce předložil doslova dva důkazy, že je terorista – jednak že se snažil opustit zemi legálně přes hraniční přechod, kde byl zastaven vzhledem ke skutečnosti, že měl úřednický pas (zelený pas, s kterým může cestovat do EU bez víza a já ho mám z univerzity), a jednak že měl v batohu jednodolarovou bankovku, kterou si před lety vzal ode mne, když jsem se vrátil z konference v USA. Došli jsme do bodu, kdy nemohu ani slovy popsat frustraci, kterou zažíváme buď individuálně anebo jako oběti tohoto pokusu o státní převrat.“

Konečně jsem s panem Yaylou telefonicky dlouze hovořil 4. srpna. Jeho hlas byl nápadně zaražený ve srovnání s naší první konverzací. První věc, kterou mi řekl, bylo to, že nebyl schopen potlačit pláč kvůli strachu z toho, co by se mohlo stát jeho synovi.

Situace byla těžko řešitelná. Aby byl jeho syn propuštěn na svobodu, musel by Yayla najít dobrého a odvážného právníka. Ale Erdogan již mezi právníky provedl čistku – zejména mezi těmi právníky, kteří souhlasili s tím, že se ujmou případů lidí, kteří byli úřady zatčeni za to, že jsou spojováni s převratem.

„Takže nemůžu najít právníka,“ řekl Yayla. „Právníci se bojí. Všichni opakují jen: ‘My máme taky rodinu, oni nás taky zavřou.’”

Do bydliště Yaylova otce v Ankaře byly také vyslány týmy protiteroristických úředníků. Prohledali dům a opakovaně se dotazovali na samotného Ahmeta. Od té doby zůstává Yavuz Yayla na neurčitou dobu ve vazbě, obviněn z terorismu, a veškerá odvolací řízení byla neúspěšná.

Pro pana Yaylu je skutečný cíl těchto akcí jasný.

„Chtějí mě umlčet,“ řekl s ohledem na vládu Erdogana:

„Znám několik vnitrostátních dohod. Vím, jak přímočaře pomáhali ISIS.“

V průběhu dvou měsíců, v době, kdy byl zadržen jeho syn, Yayla nemohl komunikovat se svým synem po telefonu, i když vězni mají právo telefonovat každý týden deset minut.

Na začátku září turecké orgány dočasně propustily Yavuze, kdy dostal zpět všechny své osobní věci, jen aby ho znovu zadržely u východu z věznice. Tentokrát byl znovu zatčen na základě toho, že vláda zrušila jeho pas. Advokát, kterého Ahmet nakonec pro svého syna našel, se z tohoto případu vyvlékl pod nátlakem tureckých zpravodajských služeb.

Ve skutečnosti mělo zrušení Yavuzova pasu spojitost s jeho otcem. Turecké úřady zrušily pasy Ahmeta Yayly a členů jeho rodiny v červenci 2016 – poté, co Yayla napsal článek do World Policy Journal, ve kterém předkládá důkazy o Erdoganově podporování terorismu.

Ale v tomto článku se Ahmet Yayla sotva dotkl povrchu toho, co ví z první ruky o vztahu, který uzavřela turecká vláda s ISIS.

Humanitární teror

Yayla řekl, že kontroverzní tvrzení v tureckém tisku, týkající se podpory militantních skupin v Sýrii prostřednictvím turecké, nestátní neziskové organizace IHH (Nadace pro lidská práva a svobody a humanitární pomoc), jsou zcela přesným odrazem podezřelých a pochybných vztahů mezi tureckou vládou a džihádistickými skupinami.

Centristický turecký deník Hurriyet oznámil 3. ledna 2014, že turecká policie našla velké množství munice a zbraní v nákladních vozidlech, přepravujících humanitární pomoc jménem IHH islámským povstalcům v Sýrii.

Brzy nato se během soudního řízení objevilo tvrzení státního zástupce a svědecké výpovědi policistů, že vozy údajně doprovázeli turečtí úředníci turecké tajné služby (MIT).

Ze svědeckých výpovědí v soudních dokumentech vyplývá, že v nákladních autech, které koncem roku 2013 a počátkem 2014 dovážely zásoby do oblastí v Sýrii, jež byly pod kontrolou džihádistických skupin, byly nalezeny raketové části, střelivo a minometné granáty.

Nicméně Erdoganova administrativa zakázala všem tureckým médiím, aby podávala jakékoliv další zprávy o těchto soudních řízeních. Nepodložená obvinění, jak tvrdila vláda, byla součástí spiknutí s cílem oslabit Erdoganovo prezidentství – vše zorganizoval Fethullah Gülen, muslimský duchovní v exilu, který je občanem Spojených států.

Avšak podle Ahmeta Yayly jsou obvinění proti Erdoganovi a IHH pravdivá, a nemají nic společného s Gülenovým spiknutím.

„Nepřímo jsem se podílel na začátku protiteroristického vyšetřování IHH,“ řekl Yayla.

„Vedoucí představitel IHH byl v té době na základě těchto šetření zatčen, a to díky důkazům, které jsme získali, že skupina stojí v pozadí velké podpory ISIS. IHH dodávala zbraně a střelivo mnoha džihádistickým skupinám v Sýrii, nejen ISIS.“

Yayla také poznamenává, že ve flotile, která v roce 2010 mířila do Pásma Gazy, bylo plavidlo IHH, jemuž Izraelské obranné síly (IDF) zabránily dopravit humanitární dodávky do Gazy; flotila byla zajištěna se souhlasem Erdogana:

„Erdogan chtěl, aby si lidé mysleli, že podporuje Jeruzalém a Palestinu, proto vypravil tuto loď do Gazy. Očekával, že se stane hrdinou. Namísto toho byli zabiti lidé. Ale Erdogan tohoto incidentu využil k tomu, aby v Turecku radikalizoval lidi kolem sebe.“

Ještě před incidentem s flotilou se organizace IHH stala hlavním partnerem Turecké agentury pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (TIKA) – turecké vládní oficiální humanitární organizace – aby mohla distribuovat humanitární pomoc po celém světě.

„Mimo jiné to nebyly jen humanitární věci, které IHH distribuovala. Mezi věcmi byly také zbraně,“ řekl Yayla.

Militantní kořeny

Hlavním patronem IHH, který seděl v turecké vládě, byl Hakan Fidan, který stál v čele agentury TIKA v letech 2003 až 2007. Bývalý turecký vojenský důstojník se stal v roce 2007 zástupcem náměstka předsedy vlády. Od roku 2010 působí jako ředitel turecké tajné služby (MIT).

Avšak podle Ahmeta Yayly byl Fidan hlavním podezřelým v sériových teroristických útocích v 90. letech – když Yayla pracoval ještě jako policista v Ankaře. Útoky zahrnovaly cílené atentáty levicových tureckých intelektuálů, kteří měli spojitost s deníkem Cumhuriyet, a to formou automobilových bombových útoků a poštovních zásilek s výbušninami. Obětmi útoku se stali novinář Ugur Mumtu, aktivistka za práva žen Bahriye Ucoková a intelektuál Ahmet Taner Kişlali.

Během policejních operací vedly stopy po pachatelích útoků do teroristické buňky Turecký Hizballáh (TH). Dvě klíčové osoby, které jsou nyní nablízku prezidentovi  Erdoganovi, byly identifikovány policií jako členové buňky: Hakan Fidan a Faruk Koca, zakládající člen vládnoucí strany AKP.

Turecký Hizballáh je sunnitsko-islamistická teroristická organizace, která se vynořila v 80. letech a původně ji řídila kurdská frakce. Je obzvláště aktivní proti Kurdské straně pracujících (PKK) a otevřeně schvaluje násilí jako prostředek k vytvoření Islámského státu v Turecku.

Skupina nemá žádné vazby na libanonskou skupinu stejného jména. Ale podle Yayly bylo během tureckých policejních operací odhaleno, že TH měl vazby na nadřízené složky bezpečnostního aparátu Turecka, a zároveň silné vazby na porevoluční vedoucí představitele íránských zpravodajských služeb.

Články z briefingu Mezinárodní nevládní organizace na ochranu lidských práv (Human Rights Watch), publikované v roce 2000, zdokumentovaly alarmující vzorec vazeb mezi tureckými bezpečnostními silami a TH, včetně svědectví vedoucích tureckých vládních činitelů –  jako je např. člen kabinetu Fikri Saglar, který tvrdil, že Turecký Hizballáh byl od samého začátku řízen „ozbrojenými silami“ a “rozšířen a posílen na základě rozhodnutí v roce 1985.“

V dubnu 1995 byla oficiální turecká parlamentní zpráva uzavřena tím, že turecké „vojenské jednotky“ poskytovaly „podporu“ tajnému tureckému táboru Hizballáhu „v v okolí vesnic Seku, Gönüllü a Çiçekli, v okrese Gercüs, Batman.“

Ministerstvo zahraničí začalo od té doby označovat TH jako teroristickou organizaci.

Přestože se TH v průběhu posledního desetiletí nevzdal svého příslibu vůči páchání násilí, zaměřil se na politické aktivity.

Jeho násilnický odkaz stále žije dál. Existuje přímá rodová linie mezi TH, al-Kájdou a ISIS.

Halis Bayancuk, jehož nom de guerre je Abu Hanzala, je emírem ISIS v Turecku. Turecká, státem řízená národní veřejnoprávní televizní stanice TRT již dříve identifikovala Bayancuka jako vůdce turecké odnože al-Kájdy. Ale Bayancuk je zároveň synem Haci Bayancuka, jednoho ze zakládajících členů TH.

Obr.4: Halis Bayancuk (vpravo), emír ISIS v Turecku a syn Haci Bayancuka, zakládající člen turecké odnože Hizballáhu, je zde vyfocen během zatýkání tureckou policií. Nemá na rukou ani pouta. Jak Ahmet Yayla vysvětluje, v době Erdoganovy vlády mají agenti ISIS takovou volnost, že nejsou nikdy spoutáni, když je turecká policie zatýká.  

Na základě policejních operací, prováděných v roce 2007 ve městech Bingol a Koceeli a v roce 2008 v Istanbulu, Ankaře a Diyarbakiru, byla odhalena spolupráce mezi vůdci TH a al-Kájdy, a to na vysoké úrovni. Bylo zjištěno, že jednu síť al-Kájdy v Turecku vedl Muhammad Yasar, který také funguje jménem TH.

Emrullah Uslu, bývalý politický analytik v turecké národní policejní protiteroristické jednotce, říká, že většina členů sítě al-Kájdy v Turecku „měla a stále má kontakt“ s TH.

Dnes odštěpená frakce TH, která rekrutovala nové saláfistické džihádisty, nyní „bojuje po boku ISIS a dalších extremistických frakcí v Sýrii,“ oznámil turecký novinář Sibel Hurtas.

„Stovky stran dokumentace o Tureckém Hizballáhu byly objeveny při policejních raziích v Ankaře, které v té době probíhaly,“ řekl Yayla ohledně vlny vražd, k nimž docházelo v 90. letech:

„Záznamy dokázaly přímé vazby mezi íránskou tajnou službou a dvěma osobami, které mají nyní velmi blízko k Erdoganovi: Hakan Fidan a Faruk Koca. A ukázaly, že jak Fidan, tak Koca, byli součástí teroristické buňky Tureckého Hizballáhu, která stála za těmito bombovými útoky.“

V důsledku policejního vyšetřování Fidan uprchl z Turecka do Německa, poté se přestěhoval do Spojených států, kde žije v exilu. Avšak když AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje, krajně pravicová strana, pozn. překl.) převzala v Erdoganově vládě moc, Fidan se vrátil do Turecka a převzal zpět svoji roli jako hlava turecké tajné služby a jeho status „hledané osoby“ se nevysvětlitelně vytrácí.

Tuto exkluzivní zprávu zveřejnil INSURGE INTELLIGENCE, crowdfundingový projekt investigativní žurnalistiky pro globální Commons (legální využívání a sdílení). Podporujte nás, abychom mohli pokračovat v pátrání na místech, kam se jiní bojí vstoupit.

Nafeez Ahmed

Zdroj:

…pokračování příště…