V překvapivém okamžiku sebereflexe Wolfgang Münchau právě zveřejnil úvodník ve Financial Times, v němž˛porovnává předáky “globálního liberálního pořádku” (Financial Times nevyjímaje) k Marii Antoinettě a bourbonskému panovnickému rodu, když bezstarostně hlásají “tak ať jedí koláče” cestou ke své vlastní gilotině.

Münchau ví, o čem mluví; jako zástupce šéfredaktora Financial Times je v nezáviděníhodné pozici, když funguje jako hlásná trouba banksterů zahnízděných v londýnské City. A pokud jste si to nevšimli, banksteři nejsou v současnosti ve světě právě moc populární. Ale nechme mluvit jeho samotného:

“Některým revolucím by se dalo vyhnout, kdyby se jen stará garda zdržela provokací. Není žádný důkaz pravosti epizody s výrokem ‘tak ať jedí koláče’, ale Marie Antoinetta to klidně tak mohla říct. Zní to autenticky. Bourboni představovali těžce porazitelný ryzí nedotknutelný establišment.”

“Teď mají konkurenci.”

“Náš globální liberálně demokratický establišment se v mnohém chová stejně. V době.kdy se Británie rozhodla opustit EU, v době, kdy byl Donald Trump zvolen prezidentem USA, v době, kdy Marine Le Pen kráčí do Elysejského paláce, my – pionýři globáního liberálního pořádku – bruslíme po tenkém ledu.”

Myslím, že teď všichni chápeme, co se tady děje. Demoralizovaná a dezorientovaná rádoby vládnoucí třída odmítá přiznat skutečnost, že už není schopná podporovat povídačku, která formuje vnímání světa veřejností, čelí tomu, že bude muset obnovit svou legitimitu a přestat se odtrhovat od veřejnosti.

Je to starý trik, ale funguje. Připustit provinění a šlápnutí vedle. Uvědomit si hněv, který veřejnost cítí. Přizpůsobit rétoriku, jak to vyžaduje obnovení spojení s veřejností za účelem vybudování “globálního liberálního pořádku”. Potom se otřást a podle potřeby opakovat.

Münchauovi dlužno přiznat, že v provádění tohoto triku je docela dobrý. Některé nadpisy jeho úvodníků by se měly vypálit do čel všech těch slizkých politiků a jejich banksterských loutkovodičů. “S ohledem na tendenci k přehánění se makroekonomové už nepovažují za experty v makroekonomii.” Co vy na to?

Přece však úvodník zabředá do naivních klišé, jaká bychom očekávali z úst zapřísáhlých banksterů. Problémem je, jak se nám servíruje “nekontrolovaný tok lidí a kapitálu” a “nerovné rozdělení příjmů.” Panečku, uvažuji o tom, jak vládnoucí oligarchové navrhnou tento problém urovnat? Jestliže vaším jediným nástrojem je kladivo vládních regulací a intervencí, každý problém vypadá jako hřebík s velmi malým stupněm volnosti. Soudím, že to je další způsob pro zanícené ale pomýlené politiky, jak vrátit věci do správných kolejí.

Ale mějme na mysli, že “globální liberální pořádek” se nezhroutí potichu, a že na každého “hodného poldu”, nosícího sametové rukavičky hezkých populistických řečiček, jako je Münchau, je tady “zlý polda”, který čeká jen na to, aby mohl ukázat svou železnou pěst.

Jako například Atlantická rada. Ta se právě o překot vrhla do neuvěřitelného závodu ke dnu ve formě neokony vedené Studené války 2.0 proti “Ruské propagandě” (to jest proti každému , včetně The Corbett Report, kdo nepapouškuje mantry jejich oficiální propagandy globálního liberálního pořádku). Jejich příspěvkem je hysterie k podělání nazvaná “Kremelské trojské koně”připomínající spíš karikaturu. Tento pozoruhodný exemplář neomccarthystických žvástů označuje každé populistické hnutí v Evropě za tajného agenta ruského vlivu na kontinentu, fungujícího v zájmu arcisuperlotra, Adolfa Belzezuba Putina. Tento pamflet ukazuje obviňujícím prstem nejen na obvyklé podezřelé jevy v tradičně ultrapravicovém prostoru (Le Penova Národní fronta, PEGIDA, apod.) ale i na labouristickou strany Jeremy Corbyna a, prapodivně, i na bývalého německéko kancléře Gerharda Schrödera.

Přidáme-li k tomu nedávný pokus démonizovat jakákoliv alternativní média na internetu jako “falešné zprávy” a/ nebo “ruskou propagandu,” není pochyby o tom, že ta od reality odtržená politická elita, o níž píše Münchau, se nejen blíží ke svému momentu Marie Antoinetty, ale řítí se k němu o překot. Nepochybně věří, že cenzura tvrdé ruky a další pokus přesměrovat lidi nazpět ke hlásným troubám establišmentu, které v současnosti zaznamenávají nedůvěru u veřejnosti, dostane každého opět na jejich stranu. Nemohou se více mýlit.

Ano, globální liberální pořádek, o němž sní banksteři a jejich loutkoví politici, kolabuje. A ano, bude to hurhaj, chaotický a násilný. Ale musíme připustit, že bude zábavné to sledovat. Třeba lidé koneckonců dostanou své koláče a pustí se do nich.

James Corbett

Zdroj: