Držíte v ruce knihu, která patří do každé české knihovny, do každé gramotné domácnosti.
Jak upozorňuje autor, není tato kniha dějepisem, ale přibližuje fakta obvykle zamlčovaná nebo překrucovaná. Proto je toto dílo, výsledek dvaceti let práce, nepostradatelným zdrojem méně známých fakt pro každého, kdo se alespoň letmo zajímá o dějiny našeho národa a státu a chce si utvořit vlastní pohled.
Není ale pohled na dějiny jediný možný a tudíž závazný?
Není. Oficiální náhled na dějiny je podmiňován převládajícím politickým klimatem. Všichni známe z každodenního života, jak matoucí může být rozhodování mezi pravicí a levicí – postavíme-li se proti někomu, jsou strany naopak, než když stojíme za ním. A vlastní zrcadlový obraz přidává další variantu.
Jak vysvětluje Tomáš Krystlík, dějepisec podává výklad dějinných fakt a snaží se o jejich vysvětlení nejpravděpodobnějším způsobem. Tím se občas blíží romanopisci, neboť ne všechna dějinná fakta jsou známa, a někdy je nutno zaplňovat bílá místa na mapě nejpravděpodobnějšími spojnicemi bez jistoty, zda ta či ona relativně nevýznamná událost byla nebo nebyla spouštěcí k nějaké závažnější.
Vlastní názor na dějiny si člověk může utvářet pouze na základě střetnutí s odlišnými interpretacemi – zamlčování nebo překrucování fakt slouží pouze k upevnění jednoznačně nepravdivých výkladů.
Činí si autor nárok na to, že jeho výklad je jediný správný? Nikoliv. Ale připadá mu nejpravděpodobnější. Na některých místech připouštějí fakta různý výklad, a tam je pak autor čtenáři předkládá s výzvou: Vyberte si.
Školní dějepis zprostředkoval dojem, že celé naše dějiny jsou bojem utiskovaného českého národa o sebeurčení, kterému neustále někdo překážel; jednou křižáci, jindy Habsburkové, Hitler, krátce: obvykle Němec. Dodnes jsou občanská uskupení, která se pravidelně – a tudíž zřejmě neúspěšně – snaží překonat „pobělohorské trauma“, do něhož projikují tuto dualitu. Nikdo z nich se zřejmě ani na okamžik nezamyslí nad tím, že velká část popravených českých pánů neuměla česky.
Vezmete-li někomu řeč, vezmete mu i schopnost myšlení v oblastech, kam by řeč jinak vedla. A v českém jazyce nám chybí velmi základní a zásadní slovo, které v němčině zní „böhmisch“. My je překládáme výrazem „český“, stejně jako slovo „tschechisch“. První z výrazů označuje příslušnost k zemím „českým“ (onen chybějící výraz), která nebere ohled na jazyk. To znamená, že do této množiny patří všichni, kteří tam žijí, bez ohledu na jejich mateřštinu. Druhé slovo, „český“, tentokrát schopno překladu, označuje všechny, jejichž mateřštinou je čeština. Vlivem tohoto chybějícího výrazu nejsme myšlenkově schopni uchopit skutečnost, že tzv. národnostní otázka po celá staletí nikoho nezajímala. V střetnutích proti sobě na obou stranách bojovali lidé, kteří hovořili stejnou směsicí jazyků jako jejich protějšky na druhé straně.
Rádi se na dějiny díváme černobíle. „My“ jsme ti dobří a „oni“ ti špatní. Zapomínáme přitom s oblibou, že „my“ i „oni“ jsme jedinci různých kvalit a charakterů. Že nakonec žádní „my“ ani „oni“ neexistují. Neboť duch, který oživuje „nás“ i „je“, je pouze jeden.
Ozřejmím neexistenci černobílých dělení příběhem z minulosti své širší rodiny:
Rodiče sestřenice a bratrance mé maminky byli za války popraveni střelou do týla za nepřímou spoluúčast na atentátu na Heydricha – přechovávali u sebe jednoho z atentátníků. Když se na to udáním jednoho mladého Čecha přišlo, byli zatčeni a popraveni. Děti, které tito rodiče zanechali, strávily pak zbytek války v dětském domově.
Mělo to ale dopadnout jinak: starší ze sourozenců, dívka, totiž dovršila právě věk, kdy dle platných předpisů již neměla být umístěna do dětského domova, ale do sběrného tábora s dospělými. Celou záležitost vybavovali dva pánové: jeden sudetský a jeden říšský Němec. Ten se ale navzdory platným předpisům a snahám svého sudetského kolegy o jejich dodržení přičinil nakonec o to, že oba sourozenci byli umístěni do dětského domova spolu.
Nabádal dívku, aby se – jako nejstarší – o ostatní, mladší děti v dětském domově starala, aby jim předčítala, a během příští doby se dokonce v dětském domově někdy zastavil, aby se přesvědčil, jak se dívce daří.
Doslovný citát z úst této dívky, které dnes již táhne na devadesátku: „Byl to říšský Němec, slušný člověk, a snažil se pomoci.“
Tento příběh bezpochyby objasňuje lichost dělení na „my“ a „oni“ – tedy na lidi s odlišnou mateřštinou. Mocenské a ideologické systémy mohou být nelidské, snad dokonce musí, a vždy se najde dostatek psychopatů, duševně chorých bytostí, které jejich nelidskost podpoří a udržují. Bez ohledu na jazyk. Je to vlivem příležitosti. Ale stejně tak budou mezi „nimi“ i „námi“ vždy jedinci, kteří mají duši a srdce na pravém místě, soucítí s jinými bytostmi, zachraňují životy a hojí zranění.
Ke kterému druhu patříme, nezávisí na mateřském jazyce.
Ke kterému druhu patříte?
Vyberte si.
…a obsah knihy:
OBSAH
KAPITOLA I
MÍSTO PŘEDMLUVY 11
Lži v české historiografii 12
KAPITOLA II
CO V ČESKÝCH UČEBNICÍCH DĚJEPISU NENAJDETE 14
Slovanští věrozvěstové 15
První biskupové v Čechách 15
Ne všichni Češi jsou Češi 16
Civilizační vlivy 17
Vznik měst 18
Založení pražské univerzity 19
Husitství, Jan Nepomucký 20
Soužití obou zemských kmenů 20
„Třistaletá poroba” 21
Živé jazyky ve vyšším školství 23
Národy smluvní, kmenové 24
Vydupat národ ze země 27
Rozchod Čechů s Němci 29
Thomas Johann Masárik 32
Národnostní menšiny 35
Rakouský předsudek 37
Antikatolicismus v národní praxi 38
Umělý národ československý 38
Pomoc Slovensku 39
Vzájemný kulturní vliv 40
Možné modely soužití 41
České hospodářství 42
Kritéria demokratičnosti státu 42
Nepříliš optimistické vyhlídky 43
KAPITOLA III
NÁRODNÍ MÝTY, PODVRHY A LŽI 44
Lhaní ve jménu jazykově českého národa 44
Česká hymna – plagiát děl německých autorů? 46
Zbožnění jazyka 47
Symboly češství 47
Padělky 48
Národní mýty a idea středu 49
Dva Růžové paloučky a dva České ráje 50
Kompenzace národního komplexu méněcennosti 51
KAPITOLA IV
OKOLNOSTI ZRODU REPUBLIKY 53
Stát vzniklý z propagandy 53
Československé legie 53
Předválečná situace 55
Masarykovy názory 56
Vznik světové války 57
Masarykova zrada vlastních postojů 58
Válečné cíle 60
Masaryk propagandista 62
Eduard Beneš 63
Hrozba uzavření míru 64
Britským agentem v Rusku 66
Masaryk v USA 69
Budování jmění 70
Zametání stop 71
Ruský imperiální poklad 71
Drancování Sibiře 73
Osobnosti Masaryka a Beneše 75
Neshody 76
Neprokazatelné hypotézy 76
Karel Pergler a další případy 77
KAPITOLA V
MÍT CO NEJVĚTŠÍ STÁT 80
Masarykovy představy o československém státu 80
Stát na úkor jiných 81
Další požadavky a vize 82
KAPITOLA VI
PRVNÍ REPUBLIKA – „OSTRŮVEK DEMOKRACIE“ V EVROPĚ 83
Pochybná státní raison d’être 83
Dočasné zachování historických hranic 84
Ozbrojený střet s Polskem 85
První válka s Maďarskem 86
Druhá válka s Maďarskem 86
Střety s Němci českých zemí 87
Popření demokracie – nevolený parlament 89
Vzpoury a pokusy o radikální řešení 90
Parlamentní volby 91
Menšinová politika 91
Nacionalismus 93
Pozemková reforma 94
Státní jazyk československý a znevýhodňování menšin 96
Symboly státu 98
Problémy nového státu 98
Malá dohoda 99
Zahraniční politika 99
Likvidace demokracie – zákon na ochranu republiky 100
Parlament 101
Vláda Pětky, řízení státu úplatky 101
Hradní síť udavačů, Karel Čapek jako příklad 102
Osobnost Edvarda Beneše 103
Locarnský pakt 103
Hospodářství 105
Světová hospodářská krize 108
Pokusy o celní unii 109
Tajné fondy 111
Nástup nacismu v Německu 112
Další zákony likvidující demokracii 113
Politické koncepce 115
Nejméně oblíbený národ Evropy 115
Pohledy zvenčí 116
Smlouva se Sovětským svazem 117
Začátek konce první republiky 118
První vládní pokus o zmírnění znevýhodňování Němců 119
Další události 120
Karlovarské požadavky 122
Květnová mobilizace 1938 123
Runcimanova mise 126
Sudetoněmecké povstání 127
Nonnacionalističtí politici 129
Slabiny československé politiky 130
KAPITOLA VII
KONRAD HENLEIN 132
Jednoduchá představa o Henleinovi se drolí 132
Katapultován do politiky 132
Zastáncem ČSR 133
Znehodnocené volební vítězství 134
Vnitrostranický protiútok nacistů 135
Nacistou a britským špionem 136
Vedoucím Říšské župy Sudety 137
KAPITOLA VIII
MÝTY O MNICHOVSKÝCH UDÁLOSTECH 138
Počátek konce 138
Plán obrany 140
Strategické chyby 142
Připravenost armády 142
Falšování událostí českými historiky 143
Existovaly plány na odtržení Sudet? 145
Jednání v Bad Godesbergu 147
Focus 150
Konference v Mnichově 151
Mnichovská smlouva a mezinárodní právo 152
Ostatní územní ztráty 153
Plačtivé mýty 154
Mělo se bojovat? 154
KAPITOLA IX
MIGRACE OBYVATELSTVA V LÉTECH 1938–1939 156
Důsledky počešťování průmyslu a obchodu 156
Repatriace kapitálu 157
Další hospodářské vlivy 157
Omezení samosprávy 158
Znevýhodňování německého školství 159
Další dezintegrace německých sídelních území 159
Odmítání menšinových práv 161
Srovnání s poměry ve Švýcarsku 163
Průběh stěhování ze Sudet 164
Právní aspekty 166
Zaznamenané násilnosti 167
Počet odešlých a zpětné vyhošťování 170
Majetkové ztráty 173
Ti, již neodešli 174
Exodus z dalších oblastí 176
„Rozbili nám republiku!“ 178
KAPITOLA X
DRUHÁ REPUBLIKA – OBDOBÍ, O NĚMŽ SE RADĚJI MLČÍ 179
Antisemitismus 179
Žádosti Čechů o přijetí do Wehrmachtu, plány rozvoje 180
Politika zaměstnanosti a koncentrační tábory pro cikány 181
Omezení na poli kulturním 182
Vztah k Německu 182
Konec česko-slovenského státu 184
KAPITOLA XI
TŘICETILETÁ VÁLKA 1914–1945 187
Příčiny první světové války 187
Následky války pro Německo 188
Snahy o zlepšení postavení Německa 190
Snaha o zvětšení německého životního prostoru 192
Konec Locarnského paktu 192
Ostuda v Évianu 194
Polské představy 195
Německá vyjednávání s Polskem 1938–1939 195
Britská podpora Polska proti Německu 198
Polsko–franco
