Ludvík Smýkal
18. 11. 2016
Komentátor HN Petr Honzejk se mne jistě nebude zlobit, že jsem pro titulek tohoto článku použil jednu větu z jeho článku „Tři směry ohrožení svobody“ na webu ihned.cz . zde
Otázkou je, zda si autor článku, při psaní této věty, zcela uvědomil všechny okolnosti s ní související, když se ve svém pojednání spíše soustředil na úvahy „o ohrožení svobody“ a „hodnot 17. listopadu“. Své úvahy zakončil otázkou, „zda máme politiky, kteří dokážou o svobodu a demokracii pečovat, stále přesvědčovat lidi, kteří mají pocit, že jim svoboda nic moc nepřináší. A jestli poznáme moment, kdy už budeme za hranou, odkud se jede už jen z kopce.“
Je opravdu škoda, že autor článku nám všem, i svým čtenářům, podrobněji nepopsal co si, on osobně, představuje pod slovy „svoboda“ a „hodnoty 17. listopadu“. Je možné, že by nás všechny příjemně překvapil. Nepopsal a tak si může každý z nás pod těmito pojmy představit něco zcela jiného a s představami pana Hřebejka zcela odlišného.

Zcela nám opomněl sdělit, že „relativní klid 17.listopadu 2016“ je výsledkem neúspěšného pokusu o dehonestaci a odstranění přímo zvoleného prezidenta republiky Miloše Zemana, započatého přítomnými politiky a umělci ve show Jana Krause, pokračujícího výzvou (prohlášením) Vojtěcha Dyka a Jiřího Bartošky o vyhlášení občanského neklidu, akcí místopředsedy PSP ČR Gazdíka, ministrů české vlády Hermana a Jurečky, a dalších, na Staroměstském náměstí, atd. Zřejmý neúspěch těchto akcí se následně odrazil v relativně klidném 17. listopadu 2016.

Hlavní zásluhu na této skutečnosti má ona „mlčící většina“ občanů, které výše uvedení, většinou „nemohou přijít na jméno“ a kteří na jich „hru“ nepřistoupili. Mlčení Miloše Zemana je jistě pro dotčené zneklidňující, ale mnohem podstatnější zneklidnění je pro ty, kteří se „zasloužili“ o morální a hospodářský rozvrat České republiky, „mlčení“ většiny občanů tohoto státu.

Někteří z dotčených to zřejmě už „pochopili“, někteří to zřejmě „nepochopí“ nikdy...

Akce, které se 17.11.2016 konaly, prokázaly, že ona „mlčící většina“ již přestává mlčet a oprávněně požaduje změnu situace – dekolonizaci našeho státu a vše, co s tím souvisí.

Jedna z takových akcí, zcela opomenutá veřejnoprávními sdělovacími prostředky, se konala v Praze na Klárově za účasti řady osobností, zástupců řady stran, hnutí a iniciativ a to napříč politickým spektrem. zde

Všechny tyto akce prokázaly, že změny ji probíhají a není síly, která je schopna je zastavit.

Ať se to někomu líbí nebo nelíbí …