Zdeněk Jemelík 16.11.2016            ZdenekJemelik
Alena Vitásková, nepravomocně odsouzená předsedkyně Energetického regulačního úřadu, jako uchazečka o zvolení do Senátu na Ostravsku vedla kontaktní předvolební kampaň. Během ní hovořila s nezjistitelným velkým počtem místních občanů a naslouchala jejich nářkům. V nich se často ozývalo jméno Zdeňka Bakaly a názory, že jako podnikatel Ostravsko drancoval. Lidé většinou zmiňovali prodej zprivatizovaných bytů z původního majetku OKD a tunelování této krachující firmy vyplácením nepřiměřeně vysokých dividend, též vyvádění majetku do zahraničí. 


Mnozí občané vyslovovali názor, že Zdeněk Bakala patří za mříže a měl by mu být vyvlastněn majetek, který nabyl kořistěním na Ostravsku. Také se nelichotivě vyjadřovali o některých současných politicích, kteří mu k nabytí majetku pomohli a mlčky přihlížejí jeho loupeživému podnikání.

Bez podrobných vnitřních znalostí o zmiňovaných obchodních transakcích nelze ovšem spolehlivě zjistit, zda se jednalo o poctivé obchody, neetické podnikání či dokonce o trestnou činnost. Řadoví občané však k potřebným informacím přístup nemají. Nicméně sociální dopady Bakalových obchodů na Ostravsku jsou skutečně tíživé, a také stát na jejich mírnění musí vynakládat prostředky v řádu miliard Kč. Proto by se vznášená podezření neměla přecházet bez povšimnutí. Sotva se lze dobrat pravdy o jejich pravé povaze jinak než jejich prověřením specializovaným policejním útvarem. Buď by z toho vyšel Zdeněk Bakala čistý, nebo by skončil jinak, ale veřejnost by měla tak i tak jasno.

Alena Vitásková dlouho uvažovala, jak s nabytými informacemi naložit. Bylo jí divné, že údajné nepravosti probíhají dlouhodobě ve městě, které je sídlem krajského státního zastupitelství a vedle běžných policejních útvarů také expozitur republikových elitních útvarů, a nikdo proti údajným Bakalovým zlořádům nezasahuje. Státní zástupci mají přece povinnost stíhat z moci úřední každý trestný čin, o kterém se dovědí, takže snad by zahájili vyšetřování, kdyby měli důvod podezírat Zdeňka Bakalu z nekalostí. Posléze si ale uvědomila, že podobná situace byla na Zlínsku, kde bývalí policejní šéfové (kteří nakonec rádi v tichosti opustili sbor) měli dost času a energie na skandalizaci policejního prezidenta Petra Lessyho, ale přímo pod jejich okny rozkvetla obrovská lihová kauza, jež by možná kvetla ještě dnes, kdyby se na ni nepřišlo v souvislosti s metanolovou aférou.

Dále neváhala. Vědomá si tíživosti životní situace tisíců obyvatel Ostravska a i ničivého vlivu kolujících divokých pověstí na důvěryhodnost státu a zvláště některých jeho představitelů, poslala otevřený dopis nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi (zde), v němž ho vybídla, aby se zamyslel, zda by neměl dát svým podřízeným pokyn, aby podezřelé Bakalovy transakce prověřili a zamezili případnému dalšímu vyvádění majetku do zahraničí. Kopii dopisu obdrželi někteří vysocí představitelé státu a také místně příslušná krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová a její přímý nadřízený vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan.

Alena Vitásková i Pavel Zeman patří k vysokým představitelům moci výkonné. Postavení Aleny Vitáskové je poněkud silnější než Zemanovo, protože je zcela nezávislá na vládě a z funkce ji smí odvolat pouze prezident republiky za zákonem daných podmínek. Pavla Zemana může odvolat vláda, a to bez udání důvodů, a v oblasti státní správy státního zastupitelství je jeho úřad závislý na ministerstvu spravedlnosti. Přesto ji Pavel Zeman neuznal za hodnu osobní odpovědi. Odepsala jí řadová státní zástupkyně bez odkazu na pověření nejvyšším státním zástupcem, která jí poslala odůvodněné vysvětlení, že její podání putuje na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. K postoupení nelze mít věcné výhrady, postup je správný, jen si myslím, že panu nejvyššímu státnímu zástupci by trocha „kinderstube“ neuškodila.

Pozoruhodně se zachovalo Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Ač nebylo přímo osloveno, reagovalo podstatně dříve než adresát. Odpovědělo Aleně Vitáskové z vlastní inciativy dopisem řadového státního zástupce, který jí především sdělil následující: „ Vaše podání… neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že došlo ke spáchání konkrétního trestného činu, neboť v podání chybí popis jakéhokoli konkrétního jednání, kterým by byl spáchán trestný čin. Ve svém podání jste se podělila o osobní zkušenost, získanou rozhovory s občany při volební kampani, aniž jste uvedla jakýkoli konkrétní poznatek o trestné činnosti.“ Dále ji ujistil, že orgány činné v trestním řízení věnují náležitou pozornost informacím z hromadných sdělovacích prostředků a poučil ji, že případné poznatky o trestné činnosti má předat orgánům činným v trestním řízení. Posléze jí stanovil lhůtu do 15.listopadu 2016 „k doplnění podání o skutečnosti, z nichž by mohlo být zřejmé, že došlo ke konkrétnímu protiprávnímu jednání, které by naplňovalo znaky některého trestného činu, uvedeného v trestním zákoníku…“ A pohrozil jí, že v případě nevyhovění ve lhůtě bude podání založeno bez věcného vyřízení, neboť její podání není trestním oznámením a nebylo by jím, i kdyby je tak označila. Prostě pan státní zástupce ji vyzval, aby chytila zloděje, přivedla ho spoutaného, a když jej takto dodá, orgány činné v trestním řízení si s ním snad nějak poradí.

Alena Vitásková pokynu nevyhověla, ani nemohla, protože přípis přišel na adresu jejího bydliště (nic proti tomu, uvedla ji v dopise nejvyššímu státnímu zástupci), které po dobu několika týdnů nenavštívila. Ostatně pokynu by ani vyhovět nemohla také proto, že nemá prostředky k získání potřebných skutkových zjištění a z dostupných poznatků nemůže činit právní závěry. Nelze například bez dalšího učinit právní závěr, že vyplácením vysokých dividend skutečně došlo k trestnému činu.

Pozoruhodné na věci je, že státní zástupci, kteří žijí v Ostravě, mají potřebnou odbornou kvalifikaci a živí se stíháním trestné činnosti, zůstali nedotčeni ostravským veřejným míněním a nedošli sami k závěru, že je na místě prověřit podezření, které občan&ea