Zdeněk Jemelík
13. 11. 2016 na mém JemelíkZdeněk
Dne 11.listopadu 2016 skončilo u Okresního soudu ve Znojmě zatím nepravomocným zprošťujícím rozsudkem senátu předsedy Jaromíra Kapinuse hlavní líčení ve věci Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera, o které obvykle píši jako o „znojemském justičním skandálu“. Otevřela se tím cesta k nápravě křivdy, kterou jim stejný senát způsobil v r.2005 odsouzením za přepadení poštovních doručovatelek, kterého se nedopustili. Důkazem proti nim byla křivá výpověď Tomáše Čepury, vynucená policií.

Je sporné, do jaké míry zprošťující rozsudek a jednání na něj navazující zhojí škody, které jim rozsudek z r.2005 způsobil. Odsouzení bylo hlubokým zásahem do jejich životů. Na zážitky z vyšetřování, vazby, výkonu trestu určitě nikdy nezapomenou. Životní dráhu Jaroslava Schindlera poznamenala nutnost splácet škodu: kvůli ní musel opustit středoškolské studium, najít si práci v Rakousku, vydělávat peníze. Sen o dokončení střední školy a navazujícím vysokoškolském studiu se rozplynul. Doba, po kterou se prodíral ke spravedlnosti, byla neúnosně dlouhá.

Zatímco Tomáš Čepura se s odsouzením smířil, Jaroslav Schindler se nevzdal. Neúspěšně využil všechny dostupné řádné i mimořádné opravné prostředky. V r.2007 se poprvé pokusil u senátu předsedy Jaromíra Kapinuse o obnovu procesu na základě kritiky vad postupu snímání a vyhodnocení pachové stopy. Neuspěl. V r. 2012 se „na stejné adrese“ pokusil o povolení obnovy znova, neboť se dověděl, že za „jeho“ a Čepurův skutek byl v r.2011 u téhož soudu pravomocně odsouzen jakýsi Antonín Škrdla se společníky, který se sám přihlásil policii. Ač to je neuvěřitelným popřením logiky, soud neuznal, že není možné, aby útok, spáchaný jedním pachatelem, provedly dvě osoby, a obnovu opět nepovolil. Jeho rozhodnutí schválil senát Krajského soudu v Brně, jehož předseda Aleš Flídr vymyslel konspirační teorii o spiknutí mezi Jaroslavem Schindlerem a Antonínem Škrdlou: podle ní Antonín Škrdla možná šel do vězení s vidinou podílu na odškodném, který mu slíbil Jaroslav Schindler. Co soudci Aleši Flídrovi scházelo na logice myšlení, nahradil bujnou fantazií. Není bez zajímavosti, že stejnou domněnku o něco později vyslovil v novinovém článku bývalý šéf znojemské kriminálky Jan Mráka, tehdy již důchodce.

Bodem zvratu směrem k nápravě byl podnět k podání stížnosti ministra pro porušení zákona, který v dubnu r.2013 podal spolek Šalamoun. Jaroslav Schindler se k němu dodatečně připojil. Podnětům vyhověla tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Na základě její stížnosti Nejvyšší soud ČR v listopadu r.2013 konstatoval porušení zákona v neprospěch odsouzených, zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, znojemskému soudu přikázal projednat žádost o povolení obnovy znova a vystříhat se při tom vad, vytčených Nejvyšším soudem ČR.

Soudce Jaromír Kapinus necítil mravní povinnost napravit křivdu co nejrychleji. Se zahájením nového řízení o povolení obnovy procesu dlouho otálel, což potvrdila při prošetření jeho postupu předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová. Výsledky jejího šetření ovšem popírala předsedkyně okresního soudu Lenka Krčálová, manželka jednoho z přísedících Kapinusova senátu. Vývoj řízení ovlivnil mnohonásobně trestaný recidivista Karel Peer, tehdy souzený senátem Jaromíra Kapinuse. V kritické době jako na zavolanou poslal panu soudci dva dopisy, v nichž v podstatě rozvíjel Flídrovy a Mrákovy fantasmagorické teorie. Leckdo ze zúčastněných justičních činitelů je ochoten přiznat soudci Kapinusovi právo zdržovat zahájení řízení o povolení obnovy s přihlédnutím k obsahu Peerových dopisů: jako by soudce měl právo nepodřídit se rozsudku Nejvyššího soudu ČR kvůli blábolům zločince.

Svévolné počáteční průtahy zplodily další zdržení řízení, když Jaroslav Schindler, nespokojený s liknavostí soudce Jaromíra Kapinuse, začal podnikat kroky k odebrání věci jeho senátu a později i zdejšímu soudu. Ničeho než ztráty času nedosáhl, protože příslušné složky justice i státního zastupitelství usoudily, že soudce, jenž dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR porušil zákon v neprospěch Jaroslava Schindlera, je nejlepší zárukou, že vynucené nové řízení o povolení obnovy procesu proběhne v pořádku. Tak se stalo, že rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 19.listopadu r.2013 se senát Jaromíra Kapinuse podrobil až 19.února 2015 a k vydání usnesení o povolení obnovy procesu se propracoval až 14. července 2015.

V této fázi se znova uplatnil vliv recidivisty Karla Peera. Okresní státní zastupitelství ve Znojmě uznalo jeho dopisy za nový důkaz, soudu dříve neznámý, způsobilý změnit původní rozsudek a navrhlo Okresnímu soudu ve Znojmě provést obnovu také procesu s Antonínem Škrdlou & spol. Probíhala pak souběžně dvě řízení o povolení obnovy, jedno před senátem Jaromíra Kapinuse, druhé před senátem Pavla Rujbra, v nichž stejní lidé vystupovali před dvěma senáty, hlavní protagonisté jednou jako obžalovaní, podruhé jako svědci. Také Karel Peer a další dva vězni, na jejichž svědectví se odvolal, putovali s eskortou dvakrát z Příbrami do vzdáleného Znojma. Soud povolil v té době odposlech telefonických rozhovorů všech obžalovaných, aby prověřil domněnku o jejich propojení. Výhodou tohoto komplikovaného řízení byla mimořádná důkladnost prověření důkazů a vyvrácení domněnky, že snad Antonín Škrdla šel do vězení na návod Jaroslava Schindlera: mezi obžalovanými z obou procesů nebylo žádné spojení, nedošlo mezi nimi k žádným dohodám.

Karel Peer nakonec před soudem přiznal, že vlastně vůbec nic nevěděl a jméno Jaroslava Schindlera vyčetl z novin. Jeden ze spoluvězňů se dokonce vysmál soudci Jaromíru Kapinusovi, že mohl takovému člověku uvěřit.

Soud tedy povolil obnovu procesu Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera, zatímco rozsudek nad Antonínem Škrdlou a spol. zůstal v platnosti. V nepovolení obnovy procesu Antonína Škrdly & spol.se ale skrývá čertovo kopýtko. V původním rozsudku senátu Pavla Rujbra se uvádí, že pánové Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler se nějakým blíže neurčeným způsobem podíleli na trestné činnosti Antonína Škrdly & spol. Žádné dokazování na podporu tohoto neurčitého tvrzení neproběhlo a chybí výrok o trestu. Označení pánů Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera za Škrdlovy spolupachatele je tak čirým projevem soudcovské svévole. Postižení nabyli v řízení neurčitého, běžně neznámého postavení: nejsou odsouzení, takže nemají možnost dosáhnout výmazu nařčení cestou běžných opravných prostředků. Nejsou ani svědky, protože před soudem v této úloze nevystoupili.

Výrok v rozsudku soudce Rujbra zůstává skvrnou na jejich občanské cti nadále, i když je podle jeho prohlášení v soudní síni při odůvodnění usnesení o nepovolení obnovy procesu nep