Vlastenectví v řadě lidí vyvolává potřebu zaujetí postoje k národu, k místu kde žijí, ke svým spoluobčanům, k historii předků, k jazyku, ke kultuře, ke zvykům a tradicím. Slovo je zároveň symptomem v rámci veřejné diskuse vlastenců, respektive těch, kteří se za vlastence považují, s lidmi majícími potřebu na vlastenectví upozorňovat se vztyčeným ukazovákem, jako na něco nebezpečného, netolerantního, nedostatečně vstřícného k ostatním národům. Kritici ve vlastencích spatřují nositele tak negativizujících obsahů, jakými jsou nacismus, xenofobie, nesnášenlivost, rasismus.

Vlastenectví je v současné době díky tomu předmětem sporu, který je veden hlavně lidmi, kteří jako svůj hlavní cíl spatřují multikulturní systém, společnost schopnou opustit rasové a národnostní schémata a otevřenou takřka splynutí s ostatními národy v jednom velikém konceptu, kterým má být aktuálně Evropská unie.

Do Debatního klubu přijali pozvání Jaroslav Bašta a Daniel Landa, aby otevřeli otázky směřující k odpovědím, jaký mají vztah k národu, čím je pro ně vlastenectví a proč se cítí být vlastenci.