Jeden ze společníků Hillary Clintonové, bývalý americký velvyslanec v Rusku, pan McFaulli vyvolal rozruch v sociálních sítích svým postem na téma výsledků voleb v USA. Několika krátkými a údernými slovy odhalil hlavního „postiženého“ v důsledku tohoto procesu geopolitické důležitosti a rozhodným prstem ukázal – na Ukrajinu. Osobně se mi zdá, že se i dost rozhořčil. Soudě podle reakcí některých osobností, se však hlavním postiženým zdá být spíše Evropská unie, která po vyhlášení předběžných výsledků prezidentského klání v USA upadla v anabiozu a z tohoto stavu se vzpamatovala až po polovině dne, kdy na adresu Donalda Trumpa konečně poslala velmi ubohá blahopřání.

Nebudeme se podrobně zabývat tím, odkdy úprava dopisy spočívající v nahrazení jména jednoho příjemce jménem jiného vyžaduje pět až sedm hodin času. Anabióza to je! Mnohem zajímavější tu je, že jak se den blížil k večeru, postupně se začal zvedat pokřik – honem je potřeba svolat summit a diskutovat o výsledcích voleb v USA! A o čem tu chcete, pánové, vlastně diskutovat? Jak se říká ve známé anekdotě, kup kytku a mazej! Ale samotné toto volání jasně ukazuje, v jakém stavu je současná evropská, nebo jak se tomu dnes říká – bruselská nadnárodní elita. Jako by se sama sebe ptala … jak se mi to mohlo stát???

A přece ji varovali. A ne jednou, minimálně pětkrát. Ale ona je pokaždé odbyla, našla pohodlné a uklidňující „výmluvy“ a demonstrovala tak, jak pravdivé je konstatování, že pokud člověk nechce prozřít, lékaři jsou k ničemu.

Připomeňme si relativně nedávné události: na začátku léta 2015 Řecko v referendu odmítlo přijmout předložené podmínky refinancování dluhu, které prosazovala nadnárodní velká trojka věřitelů. Bruselské elity však okamžitě všem vysvělily, že všechno, co se stalo, jsou jen kecy, a Řecko tak hlasovalo jen proto, že v dluzích je mu jako v bavlnce a není třeba na jakékoli jeho rozmary obracet pozornost. Pak Holandsko strhlo Asociaci s Ukrajinou a taky se to zamluvilo vysvětlením, že Holandsko je malá země, a vůbec referendum – mělo jen poradní, nikoli právně závazný charakter. Poté se stalo něco, co vešlo do dějin pod názvem Brexit a bruselské elity znovu vyrobily hromadu uklidňujících řečí – že prý Británie nikdy zcela z EU neodejde, že prostě jen vyjednává a ještě uvidíme, kam to vlastně všechno dojde atd. atd. V Moldávii a v Bulharsku vyhráli hned v prvních kolech prezidentských voleb „ti nesprávní“ kandidáti? – Bruselské elity jen opovržlivě mávly rukou a daly jasně najevo, že to je maličkost…

Ale jak mávnout rukou nad vítězstvím „toho nesprávného“ kandidáta v USA? Není tu obvyklá a pro Brusel srozumitelná Hillary Clinton, ale nějaký excentrický miliardář, který ani nebyl v žádné straně, a přitom jen v zájmu svých čistě osobních cílů snadno a v pohodě zlomil o koleno jednu ze systémových stran v USA? To je nebezpečný příklad hodný následování: pokud je to možné v USA, kde se zdálo, že už dávno všechno bylo až jako v návodu na použití toasteru, co mohou očekávat bruselské elity od sobě podřízených národů? Volby v celé řadě zemí nejsou daleko, a odpůrci systému by mohli nečekaně zamíchat kartami…

Svět se v průběhu posledních několika let nezadržitelně měnil. Bruselské elity však zůstávaly v klidu a pokoji a ignorovaly signály narůstajícího napětí. Varovaly ji – ona však varování nedbala a nyní jí nezbývá než hledat onen okamžik, kdy to všechno vlastně začalo…

Zdroj: