Půl dne po zvolení Donalda Trumpa 45. americkým prezidentem září spřátelené weby a facebookové a youtubové kanály oprávněnou radostí nad vítězstvím. Máme však skutečný důvod slavit? Domnívám se, že v mnohém ano, ale největší otazníky jsou právě před námi.

Jistě si mnozí vzpomínáte na velký optimismus, jaký podnítilo zvolení Baracka Obamy prezidentem v roce 2008. Obama tenkrát sliboval ukončení válek, zavření Guantanáma, sociální programy, atd. Zasvěcení analytikové však již varovali před falešnými nadějemi na změnu k lepšímu, když si Obama zvolil za poradce a členy vlády řadu lidí napojených na Wall-Street. Vojensko-průmyslový komplex a naftařská lobby, kteří podporovali Bushovu rodinu, tak byli pouze vystřídáni jinou korupční skupinou. Poté, co vyšel dokument Alexe Jonese „Podvod jménem Obama“ o tom, jak byl Obama před volbami na Bilderbergu, a poté, co byly státem sanovány zkrachovalé banky  v r. 2009, tak bylo jasné, že jediná změna je kosmetická. Pokračující války na blízkém východě, odhalení o NSA, rostoucí policejní stát a růst chudoby v  USA pak ukázaly, jaký je Obama lhář a zločinec. USA jako největší světový terorista pouze začal jednat více skrytě, ale o to efektivněji a to vše za pomocí nesmírně zintenzivnělé propagandy a mediální cenzury. Ukázalo se, že Obama je pouze bezvýznamná a bezmocná loutka, která má legitimizovat činy manipulátorů v pozadí a zmanipulovat důvěřivé občany pomocí své tmavé tváře a kultivovaného projevu.

Jak je na tom v tomto ohledu Donald Trump?

Obecně se lidé shodují na tom, že zatímco u Hillary Clintonové se dalo dle jejích prohlášení očekávat vyhrocení vztahů s Ruskem, tak Trump slibuje normalizaci a spolupráci s Ruskem, omezení aktivit NATO v Evropě a snížení rozpočtu pro armádu. To je to naprosto nejdůležitější a především z tohoto důvodu mohou mít pozemšťané důvod k optimismu z Trumpova zvolení.

Další pozitivní zpráva je obecně stav vědomí amerického národa. To, že přes veškerou mediální kampaň zvolili Donalda Trumpa, ukazuje, že na tom nejsou s politickým úsudkem zas tak špatně a ještě mají jako stát a národ nějakou budoucnost. Ať už nějaké manipulace volbami proběhly nebo ne, tak vítězství je poměrně přesvědčivé a výsledek zřejmě skutečně odpovídá tomu, co Američané chtěli.

Ale co Donadl Trump skutečně udělá?

První a velmi důležité poselství ukáže tím, jaké spolupracovníky a především členy vlády, si zvolí. Zatím je znám pouze jeho zástupce – vice-president Mike Pence. Ten zatím není nijak příliš politicky znám, svými postoji nijak nevybočuje z obecné konzervativní, křesťanské a pravicové ideologie republikánské strany. Občas něco prohlásil o tom, že Assadův režim v Sýrii musí být změněn, a podobná nevýrazná prohlášení. Jde tedy o osobu nekonfliktní, u které byla šance, že u republikánské strany spolehlivě projde. Co se týká spolupracovníků a členů vlády, tak si budeme muset ještě počkat.

Další důležitá prohlášení Donalda Trumpa se týkají zdi na hranici s Mexikem a zpřísněné imigrační politiky. Jak to dopadne s mexickou zdí, je opravdu nepředvídatelné. Na jednu stranu jsou lidé v USA i v Evropě stále vnímavější na nesplněné sliby politiků a za nezvolením Clintonové je z velké části i obrovské zklamání z Obamy. Na druhou stranu je trumpova zeď nesmírně drahý projekt s pochybnou efektivitou, i kdyby to mělo zaplatit Mexiko. Budoucnost tohoto projektu je nepředvídatelná. Nejlepším způsobem pro Trumpa, jak z toho ven, je tvářit se, že bude dělat vše pro její vznik, ale zabrání mu v tomu další politické orgány – tj. kongres a senát.

Daleko důležitější je však jeho další slib, který se týká toho, že donutí stát skutečně pracovat pro americké občany. Tím se dostává do přímého konfliktu s těmi, kteří řídí tento svět a o kterých se nesmí mluvit – bankéři, média, korporace všeho druhu. Trump se tváří, že patří k obyčejným lidem, ale pro velkopodnikatele a boháče Trumpova druhu je nemožné, aby nebyl zapojen v zákulisních strukturách a přitom dosáhl takového úspěchu a věhlasu. Během své kariéry se přátelil, nebo alespoň stýkal a ukazoval s kde kým z vrcholné americké smetánky včetně Clintonů. To však nemusí nic znamenat. Jenže do hlavy mu vidí málokdo.

Je Trump někým řízen?

Analytik Pjakin vysvětluje současné dění v USA tak, že Clintonová byla zástupcem domácí americké gaunerelity, zatímco Trump má podporu globalistů, kteří nechtějí světovou válku. Jejich plánem je postupný rozklad, krach a přeformátování USA. Jak někdo psal na FB, tak Trump už několikrát zkrachoval, a proto jde o dobrou volbu. Dluh USA je astronomický, věřitelé v prvé řadě s Čínou začínají mít dolaru dost a svět, který USA možná už sto let ekonomicky vysává, už taky ví, jak dopadne, pokud dá americkým kapitalistům volnou ruku.

Trump si neodpustil prohlášení o podpoře Izraele a o tom, že by se měl pod státní kontrolu dostat FED, neřekl ani slovo. Na to, že se jedná o zástupce establishmentu, akorát z jiné skupiny, a že se tedy nejedná o skutečnou změnu systému, upozorňuje i David Icke.

Jaké má Donald Trump šance, pokud bude pracovat poctivě a upřímně pro občany své země?

Těžko říci. Byl by v podstatě v podobné situaci jako Vladimír Putin v Rusku na začátku svého působení. V současné době znamená pokrok v politice prakticky všude na světě jedině vývoj směrem k předání moci nad řízením státu občanům a odebrání moci těm, kteří jí mají příliš mnoho a zneužívají ji ke svým vlastním cílům. K tomu je však nejprve třeba obyvatelstvo vychovat a umožnit mu, aby se mohlo svobodně a tvořivě rozvíjet. V USA je nejspíš menším problémem samotný politický systém, který přeci jen umožňuje poměrně mnoho. Nesrovnatelně větším problémem je masivní manipulace vědomím obyvatelstva, ať už od médií, nebo školského a církevního systému. Rozvíjí se technologická kontrola nad vědomím, např. prostřednictvím elmg. záření všeho druhu, chemie v potravinách a lécích a mnoha dalších plodů programů typu MK Ultra.

Donald Trump byl v pořadu Alexe Jonese, takže se dá předpokládat, že o těchto všech věcech alespoň něco tuší. Hlavní problém je, že i kdyby chtěl, tak málo toho může dokázat sám. A k jakým proměnám a pohybům názorů dochází uvnitř hlav těch lidí, kteří skutečně mají moc něco změnit, ať už se jedná o vedoucí různých státních organizací nebo korporací, není možné odhadnout, pokud u toho člověk přímo není.

A vítězové v každých „volbách“ jsou….
David Rockefeller, Jacob Rothschild, Guy de Rothschild

Vy jste si snad mysleli, že do toho můžet mluvit…?

V USA i mnohde jinde na světě to je i bylo většinou tak, že mocnáři v pozadí dění mají vždy bezpočet možností, jak zastavit úsilí politiků, nebo jakýchkoliv veřejně známých osob o omezení moci loutkovodičů. Pouze velké množství schopných, cílevědomých a spolupracujících lidí znalých podstaty problému může získat pro mlčící většinu otroků zpět ztracenou svobodu. A loutkaři se velmi snaží o to, aby tyto schopnosti obyvatel Země zničilo. Probíhá velká válka proti síle lidské vůle, proti poznání vlastní svobody, proti schopnosti tvořivě spolupracovat a proti znalostem o řízení a manipulaci lidstva.

Plány na globální vládu obsažené např. v programech Agenda 21 nebo Agenda 2030 nikdo nezrušil a v USA už vůbec ne. ONI mají času dost a prostředků na kontrolu situace více než dost. Nějaké masivní globální rychlé probuzení lidstva není příliš v dohledu, i když se občas nějaké vlny zvednou a proces růstu sebeuvědomění v lidstvu kontinuálně, avšak pomalu, probíhá.

Vladimír Putin by v Rusku nemohl uskutečňovat žádné kroky k rozvoji národa, pokud by neměl podporu a důvěru velkého množství schopných spolupracovníků a velké většiny obyvatelstva, které alespoň trochu rozumí oněm rozvojovým plánům. Na začátku neměl ani jedno z toho a musel oboje vybudovat.

Donald Trump je na začátku. I kdyby byl sebeupřímnější a snažil se dělat skutečně dobré věci, tak bude narážet na obrovský odpor těch, kteří mají současný systém v USA pod kontrolou. Kolik toho skutečně dokáže, bude záležet na jeho okolí a to zatím není známé.

Nakonec tak jeho největší zbraní může být to, co bude říkat, jak a o čem bude mluvit. Během své kampaně toho o napovídal o skutečných problémech v řízení USA více, než jakýkoliv jiný prezident před tím. Stále to však nebylo dost. Ale nevím, jestli to bylo pro to, že by to sám nevěděl, nebo pro to, aby získal taktickou výhodu.

Nezbývá nám nic jiného, než se nechat překvapit a pečlivě sledovat, co všechno dělá a hlavně koho si vybere za spolupracovníky.

A nakonec ty protáhlé xichty „anállytiků“ v ČT a zmatená a vyplašená vyjádření „ochránců demokracie“ v našem mediálním a politickém prostoru, za tu legraci stojí.