V době, kdy celé světové společenství sleduje volby prezidenta USA nebo v horším případě vývoj situace v Sýrii, musí někteří občané vystoupit s hodně ostrými prohlášeními, aby na sebe upozornili. Máme na mysli opozičního aktivistu Ildara Dadina, který se ocitl ve vazbě, a máme-li věřit jeho slovům, byl tam podroben krutému mučení ze strany vězeňské správy.
Pozn. admin: Akce Amnesty International ČR na podporu Ildara Dadina dnes od 18:00, Václavské náměstí, Praha

Ildar Dadin prostřednictvím svého advokáta a manželky informoval, že ho ve vězení krutě týrali. Tato zpráva vyvolala silnou reakci v celé řadě médií – přesto je těžké uvěřit slovům Dadina, že by se zaměstnanci zařízení chovali k občanovi tak nelidsky. Ale o tom, zda výrokům aktivisty věřit, nebo ne, si povíme o něco později. Pro začátek si připomeňme, za co se Ildar Dadin dostal do nápravného zařízení, protože ne každý čtenář bude jeho životopisné údaje znát.

Jak se stát „politickým vězněm“

Až do roku 2011 Ildar Dadin o protestní činnost ani o politiku velký zájem nejevil. V prosinci 2011 poprvé přišel protestovat na Bolotného náměstí a zřejmě právě tady se rozhodl být nemilosrdným bojovníkem s „režimem“.

„Do konce roku 2011 jsem vůbec nevěděl, že v Rusku existuje protestní hnutí, že tu existuje bezpráví, o kterém jsem se dozvěděl až později. Až v závěru roku 2011 jsem se dozvěděl o obrovských manipulacích při volbách,“ – sděluje své dojmy o nových zjištěních aktivista.

V roce 2012 se Dadin rozhodl stát se pozorovatelem za štáb kandidáta Michaila Prochorova při prezidentských volbách. A hned byl (podle slov svých spolupracovníků) zbit. Verze toho, co se stalo, jsou dvě. Dadin a jeho společníci trvali na následující verzi: pozorovatelé ze štábu kandidáta Prochorova, mezi nimiž byl i Dadin, byli vyvedeni z volební místnosti. Proti vyvedení se rozhodli protestovat, ale protest se nějak nepovedl:

„V tu chvíli prudce do místnosti vešlo nejméně osm lidí mohutné postavu ve sportovním oblečení, kteří nás vyvlekli na ulici a začali mlátit. Mezi nimi byl přítomen člověk, který předtím nerušeně prošel přes post ochrany,“ – řekl Anton Ivašenko, pozorovatel asociace „Hlas“, která byla z rozhodnutí soudu v červenci 2016 zrušena.

Osm silných lidí, a dokonce i ve sportovním oblečení! To je jako „titušky“ za Viktora Janukoviče. Nicméně předseda moskevské oblastní volební komise Irek Vildanov má na událost jiný pohled. Podle něj se pozorovatelé „chovali provokativně: brali zpravodaje, seznamy voličů, fotografovali si tváře volební komise“. „Na nich (na seznamech) sepsali protokol a vzdálili se. Poté, co jim nebylo dovoleno vrátit se na místo, uvedli, že je zbili,“ – pokračoval předseda. Poznamenal také, že pozorovatelé neměli žádná zranění.

Později si občan Dadin zřejmě uvědomil, že dělat pozorovatele u voleb – to už není jeho úroveň, a přešel k aktivní protestní činnosti.

Uskutečňoval osamocené protestní akce na obhajobu obviněných v „Bolotném případu“, působil na podporu bratrů Navalných, zúčastnil se nepovolené akce „Noc paměti a smutku nad obětmi války na Ukrajině“, kde se aktivisté omlouvali u velvyslanectví Ukrajiny za „zločiny Putina“. Chodil spolu se svými ideologickými přáteli centrem hlavního města s hořícími signálními dýmovnicemi, s plakátem „Včera Kyjev, zítra Moskva“ a při tom nezapomínal oslavovat „hrdiny“. Občana Dadina pravidelně zadržovali, ale jeho to neodradilo – šel protestovat znovu a znovu. Nedalo se nic dělat, nakonec se Ildar Dadin stal prvním odsouzeným podle článku 212.1 trestního zákoníku R F – „Opakované narušování stávajícího řádu organizace nebo pořádání setkání, shromáždění, demonstrací, pochodů nebo hlídek“.

Bezpráví v ruských vězeních, nebo pokus o „píár“?

Původně byl Dadin držen v domácím vězení, ale pak ho v září roku 2016 deportovali do Karélie. V Segežském nápravném zařízení (SG-7) se však k občanovi (podle jeho slov) chovali velmi špatně. Sám situaci popsal takto:

„Za tento den mě bili čtyřikrát, 10 – 12 lidí najednou, nohama. Po třetím výprasku mi strčili hlavu do záchodu,“ – vyprávěl Dadin.

„11. září 2016 ke mně přišel šéf zařízení Kossijev se třemi zaměstnanci. Všichni mě začali mlátit… 12. září 2016 přišli zaměstnanci, spoutali mi ruce za zády a pověsili za pouta. To pověšení způsobuje strašné bolesti v zápěstí, kromě toho se vykloubí loketní klouby a způsobuje to strašné bolesti v zádech. Tak jsem visel půl hodiny. Pak mi svlékli slipy a řekli, že nyní přivedou jiného vězně a on mě znásilní, pokud nepřestanu s hladovkou. Po té mě zavedli ke Kossijevovi do jeho kanceláře, kde v přítomnosti dalších zaměstnanců řekl: „Tebe ještě málo bili. Pokud dám zaměstnancům př&ia cute;kaz, budou tě mlátit mnohem víc. Zkus si stěžovat — zabijí tě a zakopou za plotem.“ Pak mě pravidelně bili několikrát za den,“ – pokračuje Dadin.

Mohlo se to skutečně stát? Teoreticky ano. Máme-li věřit různým seriálům, které tak často vysílají některé federální kanály, ve věznicích to tak ještě může vypadat. Některá individua se tak k bezbrannému člověku opravdu mohou chovat. Ale i tak, pokud bychom přijali příběh Dadina za bernou minci, to všechno vypadá příliš obludně. V každém případě, jestli k něčemu takovému došlo, viníci neujdou trestu, protože případ je pod kontrolou prezidenta Vladimira Putina.

„Speciálně se zabývat problémem Ildara Dedina nemá smysl: prezident si je sice tohoto incidentu vědom, ale SPČ (Rada prezidenta pro práva člověka) zatím nemá všechny potřebné informace. Po absolvování cesty členů SPČ do vězeňského zařízení připravíme souhrnnou zprávu a předáme ji hlavě státu,“ – uvedl šéf SPČ Ruska Michail Fedotov.

Před vynesením závěrečného verdiktu Rady pro lidská práva je předčasné dělat o situaci jakékoliv závěry. Přesto však máme důvod o slovech Dadina pochybovat. A není to jen proto, že si tento občan díky různým provokativním činům vysloužil určitou pověst. Komise nezávislých lékařů FGBUZ RK „Segežské centrální nemocnice“ totiž stěžovatele prohlédla a nenalezla na něm žádné stopy bití, stejně tak ani známek dříve získaných traumat.

Pochybnosti o poctivosti Dadina existují i v blogosféře. Tak například jeden z bloggerů „Živého časopisu“ hardingush, zkoumal výroky opozičního aktivisty a poukázal na některé zvláštnosti:

„Tohle napsal člověk, který má jen mlhavou představu o tom, jak vypadá skupinové bití. 12 lidí najednou nemůže jednoho člověka bít. Všichni se k tělu nedostanou, i kdyby s laskavým svolením natáhl paže i nohy. Pokud člověka bijí, schoulí se a chrání si hlavu a břicho. I kdyby tam byli tři útočníci, bylo by to trochu přeplněné. A pokud by se toho zúčastnilo 12 lidí, mohou ho i prsty zabít, bití není třeba“.

„Pokud člověku svážou ruce za zády a vytáhnou je nahoru (ani není třeba pověsit), od prudké bolesti v ramenních kloubech si bolesti v zápěstích ani nevšimne. Loketní klouby při tom vůbec neutrpí. A jestliže člověka pověsí za pouta jen na deset minut – stane se z něj invalida. To je možné jen ve filmech, že na uzdravení potřebuje ani ne měsíc. Půl hodiny že on visel? Blbost,“ – pokračuje blogger.

Nakonec hardingush dochází k závěru:

„Je pravděpodobné, že chlapec začal být agresívní a vykřikovat něco o svých právech, a tak byla použita opatření výchovného charakteru. Například, pokud má člověk ruce spoutané za zády tři hodiny, tak si i bez jakýchkoli zavěšování rychle začne uvědomovat svoji špatnost. A on se rozhodl si to rozdat s administrativou a ukázat, jak se za něj postaví občanská společnost.“

Dá se tedy říci, že ne všechno se událo tak, jak popsal Ildar Dadin. Otázkou však je, proč klame veřejnost?

Dost možná proto, že to udělal kvůli „píár“ – stát se jako politický vězeň zajímavým pro různé mezinárodní organizace, získat tam nějaký ten grant. Je snad v zemi málo pozorovatelů u voleb? Bezejmenných aktérů protestů, kteří aktivně vyjadřují své odmítnutí konání „režimu“?

Ale „vězňů svědomí“, za něž vystupovaly Amnesty International a Human Rights Watch, je již výrazně méně. Dokonce ani mnohem známější bojovník s „režimem“ Alexej Navalný stále nějak nemůže udělat kariéru politického vězně. Ale Ildaru Dadinovi, kterého až do roku 2010 nikdo mimo jeho okruh přátel neznal, se to podařilo.

Zdroj: